Sociální prostředí a styl výchovy mohou mít poměrně velký vliv na to, jak často děti lžou. Ukázaly to výsledky studie vědců z univerzit ve Würzburgu, Bonnu a Oxfordu, kteří vyzpovídali více než šestnáct set rodin a zkoumali chování školních dětí a jejich rodičů. Děti se mohou naučit být upřímnější, když kolem sebe mají bezpečné prostředí a zažijí přijetí. O výsledcích výzkumu informovala agentura DPA.
Vědci roky zkoumali, jak často děti lžou. Zjistili, proč jsou některé upřímnější
Ve výzkumu, který trval od roku 2011, se profesor Fabian Kosse a jeho kolegové věnovali důsledkům nedostatečných zdrojů na vývoj u dětí a mladistvých. Schopnost lhát byla jedním ze zkoumaných aspektů, vysvětlil Kosse.
Studie publikovaná v odborném časopise The Economic Journal doprovázela děti a jejich rodiny z Kolína nad Rýnem a Bonnu od školního věku, většinou ze socioekonomicky znevýhodněných domácností. Mezi nimi se více než dvě stě náhodně vybraných dětí po dobu jednoho roku účastnilo mentoringového programu, v jehož rámci s nimi dobrovolníci jednou týdně trávili čas, dělali spolu něco zábavného, a děti si tak mohly vybudovat důvěrný vztah ke svým mentorům, z nichž se postupně staly blízké osoby. Zbylé děti byly v experimentu součástí kontrolní skupiny, která neprocházela žádným typem mentoringu.
V průběhu výzkumu se podle Kosseho velmi brzy ukázalo, že „nerovnost vzniká už ve velmi nízkém věku – stejně jako schopnost lhát“. Při pokusu nechali vědci děti házet kostkou a zároveň je nechali předem odhadnout výsledek hodu. Pokud se předpověď a hozené číslo shodovaly, mohly si děti vzít malou částku peněz. U toho se nijak nekontrolovalo, jestli skutečně výsledek hodu odpovídá jimi předpovězenému výsledku.
Pomohl mentoring i pozornost rodičů
Jak moc děti podváděly, se vědci dozvěděli až díky statistickému propočtu pravděpodobnosti. „U toho se ukázalo, že děti, které se zúčastnily mentoringového programu a zažily blízký kontakt s osobou, které mohly důvěřovat, byly v celkovém výsledku upřímnější,“ popsal Kosse.
Děti ze vzdělanějších domácností také méně lhaly. „Pečující rodičovský styl a dostatek pozornosti od rodičů byl spojen s menší ochotou lhát. Také pokud jsou rodiče ochotnější důvěřovat cizím lidem a svým dětem, vede to u ratolestí k větší poctivosti,“ nastínil Kosse.
Vědci považují výsledek za dlouhodobý úspěch mentoringového programu, protože děti se experimentu s kostkami zúčastnily až po uplynutí čtyř let, což podle výzkumníků ukazuje dlouhodobý pozitivní účinek toho, když se do péče o ně investuje v jejich raném věku. To má za následky nejen lepší výsledky a výkony dětí, ale i lepší sociální a morální chování vůči jejich okolí, ukazuje studie.
Mentoringové programy jsou podle výzkumu účinnou formou podpory, zejména pro děti z rodin, kde o ně rodiče tolik nepečují a své potomky nedostatečně stimulují.
