V ugandském národním parku Kibale propukly mezi dvěma frakcemi šimpanzí skupiny Nogo boje, které vědci přirovnávají k občanské válce. Vyplývá to ze studie, která vyšla v odborném časopise Science.
Dříve mimořádně soudržná skupina čítala téměř dvě stě šimpanzů a patřila k největším kdy pozorovaným společenstvím tohoto druhu ve volné přírodě. Sociální vazby mezi jejími členy se utvářely více než dvě desetiletí. Podle vědců však stačily pouze tři roky, aby se z někdejších spojenců stali nepřátelé.
„Už dlouho víme, že šimpanzi útočí na své sousedy a že je často i zabíjejí. Ukazuje se ale, že to dělají i tehdy, když jde o jejich bývalé přátele a spojence,“ uvedl primatolog John Mitani z Michiganské univerzity a jeden z autorů studie.
Po dvě desetiletí si šimpanzi ze skupiny Ngogo navzájem pomáhali a útočili pouze na jedince ze sousedních kmenů. Tím rozšiřovali své teritorium a zvyšovali šance svých mláďat na přežití.
Předehra k válce
Zlom nastal v roce 2015. Několik dospělých samců, kteří skupinu drželi pohromadě, zemřelo na nemoci. Sociální vazby v důsledku jejich úmrtí zeslábly a přibližně ve stejnou dobu se vůdcem stal nový alfa samec. „Změny v hierarchii mohou podnítit napětí a agresi,“ řekl spoluautor studie Aaron Sandel z Texaské univerzity v Austinu.
Vědci pomocí analýzy sociálních vazeb, prostorových dat z GPS a kontinuálního třicetiletého sledování chování zvířat doložili, že právě v roce 2015 se skupina náhle začala polarizovat. Šimpanzi, kteří se dříve běžně setkávali, se najednou začali jeden druhému vyhýbat. Následovalo šest týdnů, kdy se obě části skupiny vůbec nestýkaly, což výzkumníci u této populace nikdy dříve nepozorovali.
Obě frakce se postupně stáhly do oddělených částí parku. Někdejší centrum společného území se proměnilo v hranici, kterou skupiny střežily. Do roku 2018 se skupina rozdělila úplně. Sociální i reprodukční vazby mezi frakcemi zanikly; poslední mládě s rodiči z obou částí se narodilo v roce 2015.
Menší z nově vzniklých skupin měla v době rozdělení jen deset dospělých samců, zatímco druhá třicet. Přesto právě tato početně slabší skupina zahájila systematické útoky a nyní je početnější.
Konflikt v plném proudu
Vědci mezi lety 2018 a 2024 zaznamenali 24 takových útoků. Při nich zahynulo nejméně sedm dospělých samců a sedmnáct mláďat z druhé skupiny. Útočníci tak v průměru zabili jednoho dospělého samce a dvě mláďata ročně. Skutečný počet mrtvých lidoopů je ale podle Mitaniho ještě vyšší, protože na rozsáhlém území bylo nemožné zaznamenat všechna úmrtí.
Podobné rozdělení původně celistvé skupiny a následné násilí mezi frakcemi u šimpanzů popsala už primatoložka Jane Goodallová v sedmdesátých letech. V Tanzanii, kde Goodallová situaci zaznamenala, lidoopi ale dostávali potravu od lidí. Skupina Ngogo žije v naprosté volnosti, dokrmována nijak není. Lidský vliv tak z tohoto pozorování mizí.
Příčinu rozdělení vědci přesně neznají. Domnívají se, že skupina mohla doplatit na vlastní úspěch. Byla mimořádně početná a i přes dostatek potravy mohli šimpanzi vnímat silnější konkurenci o zdroje a partnery.
Výzkumníci upozorňují, že tento případ je mimořádně vzácný. Podle genetických dat dochází k trvalému rozdělení šimpanzí skupiny v průměru jednou za pět set let.
Podle Sandela tento případ ukazuje, že násilí mezi bývalými členy jedné skupiny nemusí nutně vyvěrat z „kulturních“ důvodů, které lidé často považují za příčinu válek. Často k tomu stačí postupné narušení sociálních vazeb a změny ve vztazích mezi jednotlivci.
Šimpanz obecný je jedním ze dvou druhů primátů s nejužšími evolučními vazbami na člověka. Vědci uvádějí téměř 99procentní podobnost DNA mezi lidmi a šimpanzi, podobně i u šimpanzů bonobo. Mezinárodní svaz pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN) řadí šimpanze mezi ohrožené druhy. Tito primáti čelí hrozbám, jako je pytláctví či úbytek přirozeného prostředí.
