Španělští vědci úspěšně na videu zachytili, jak vypadá proces, kdy se lidské embryo zahnizďuje v děloze. Využili na to rovnou několik nových technologií a doufají, že to pomůže neplodným matkám.
„Okamžik zázraku vzniku života“ je oblíbené novinářské i literární klišé, ale ve skutečnosti je velmi obtížné říct, kdy přesně tento okamžik nastává – už jen proto, že jde spíše o proces, než nějaký skok. Jednou z nejdůležitějších částí tohoto procesu je takzvaná nidace.
Lidsky se tento proces označuje jako zahnízdění, při němž se embryo usazuje v děložní sliznici matky. Při přirozeném početí začíná šestý až sedmý den po oplodnění vajíčka spermií a končí dvanáctý den po oplodnění. Z oplodněných lidských embryí jich přežije celý proces jenom asi třicet procent.
Nidace je klíčová pro to, aby se z lidského embrya vyvinulo zdravé lidské dítě, klíčovou roli má zejména při umělém oplodnění, kdy se lékaři pokoušejí tento přirozený proces napodobit. Je sice velmi dobře popsaný, ale současně stále ještě nedostatečně prozkoumaný.
Aktivní embrya
Španělští vědci se pokusili pomocí těch nejmodernějších zobrazovacích metod ukázat, jak zahnízdění probíhá. Záběry, které pořídili, jim prozradily, že embrya se při zavrtávání do dělohy dostávají dovnitř značnou silou. Autoři věří, že jim poznatky pomohou lépe pochopit, proč se embrya tak často neimplantují, což by ve výsledku mohlo vést k účinnější léčbě neplodnosti.
Až doposud se zahnízdění embrya studovalo hlavně u zvířat: je to sice dost podobné tomu, co se děje s embryem lidským, ale ne dostatečně. Lidský organismus je natolik komplikovaný a unikátní současně, že je zapotřebí specializovaného výzkumu. Toto téma je ale navíc eticky natolik citlivé, že bez přesných nebo citlivých metod není bádání možné bez závažných dopadů na matku a/nebo embryo.
Jak to vyřešili španělští vědci? Vytvořili materiál, který napodobuje vnější děložní tkáň, ke které se embryo připojuje za účelem implantace. Tato gelovitá matrice je z větší části tvořena kolagenem, ale obsahuje také další proteiny důležité pro vývoj embrya. Díky tomuto vynálezu byli vědci schopni mikroskopicky zaznamenat, jak se lidské embryo implantuje. Pro srovnání také studovali embrya myší a zjistili několik důležitých rozdílů.
Ty spočívají zejména v tom, že lidské embryo se snaží do děložní tkáně doslova zakopat, jako voják do zákopu. Na rozdíl od toho myšího, které se jen rozprostře na povrchu tkáně.
Nejvíce na tomto pokroku autoři studie oceňují vývoj metody, kterou využili a kterou nabídnou také dalším vědcům, aby ji mohli i oni využít pro vlastní studie.
