Země a Měsíc jsou v posledních 290 milionech let bombardovány asteroidy mnohem častěji než dříve. Od dob, kdy po Zemi chodili dinosauři, se množství asteroidů, které narazí do naší planety, ztrojnásobilo. Vyhynutí dinosaurů tedy nebylo dílem jedinečné události, jak si dosud vědci mysleli, ale spíš očekávanou záležitostí.
V dobách dinosaurů začaly do Země narážet asteroidy častěji
Až do doby před 290 miliony lety docházelo ke srážce Země s asteroidem průměrně každé tři miliony let. Od té doby se však frekvence dopadů zvýšila na jeden za milion let. Vědci k tomu dospěli analýzou kráterů s průměrem větším než deset kilometrů.
Práce týmu Thomase Gernona ukazuje, že dinosauři měli prostě „smůlu“. Žili právě v době, kdy pravděpodobnost, že je zlikviduje náraz asteroidu, prudce vzrostla. Poprvé se na Zemi začali objevoval před asi 240 miliony lety, náraz asteroidu je z planety vymazal před 66 miliony lety.
Vědci se domnívají, že náhlé zvýšení počtu srážek s asteroidy mohlo být způsobené rozbitím nějakého rozměrného tělesa v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Dopadající asteroidy mohly být pozůstatkem této události.
Výpočet podle Měsíce
Většina vědců se dosud domnívala, že náraz asteroidu, který vyhladil dinosaury, byl jedinečnou událostí. Nový výzkum ale ukazuje, že se něco podobného dalo v podstatě očekávat. V časopise Science autoři studie uvedli, že k novým zjištěním dospěli díky kráterům na Měsíci. Z jejich počtu totiž odvodili množství dopadů na Zemi.
Tato myšlenka může vypadat podivně, ale dává smysl: asteroidy dopadají na Zemi i Měsíc stejně často, ale na Zemi jsou jejich stopy rychle (v geologickém měřítku) zničené přírodními procesy. Naopak na Měsíci neexistují faktory, které by mohly tyto důkazy zničit.
Astronomové snímky Měsíce pořízené přístrojem Lunar Recoinnaissance Orbiter analyzovali s ohledem na množství mikrometeoritů v nich. Je totiž logické, že čím více kráterů po mikrometeoritech se v kráterech po asteroidech nachází, tím starší musí kráter být.
Na Zemi se kvůli erozní činnosti nedají najít krátery starší než 650 milionů let. Zato na Měsíci, který nemá atmosféru, takové krátery vydrží neomezeně.