Na mnoha místech nad Českem byla v noci na středu vidět poměrně výrazná polární záře. Dobrou viditelnost způsobila kombinace sluneční aktivity a dobrých meteorologických podmínek.
Ve středu upozornili vesmírné agentury a pozorovatelé kosmického počasí, že na severní polokouli budou letos zatím nejlepší podmínky pro pozorování polární záře. Tato předpověď se vyplnila, na řadě míst Česka fotografové tuto podívanou zachytili.
Podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) ale toto kosmické divadlo na pozemské obloze ještě nekončí. Nejlepší šance vidět polární záři totiž bude zejména v noci ze středy na čtvrtek, kdy by měl k Zemi dorazit uvolněný materiál ze silné erupce na Slunci.
Pozorování ale má komplikovat počasí, varují meteorologové. V noci na čtvrtek se totiž budou tvořit hlavně v nižších polohách četné mlhy. Od vyšších poloh a především na horách nad inverzí by ale mělo být většinou jasno. „I tam ale bude minimálně zčásti rušit vysoká, většinou ale alespoň částečně průsvitná oblačnost. Zde tedy naděje je,“ uvádí ČHMÚ.
„I když je potenciál i pro silnou polární záři rozhodně nejvyšší za celý letošní rok, situace má stále řadu nejistot – bude hlavně záležet, kdy přesně a v jaké míře dorazí materiál z jednotlivých erupcí. Nic tedy není jisté,“ upozornil ČHMÚ.
Sluneční energie explodující na ochranném štítu Země
Polární záře patří mezi nejkrásnější přírodní úkazy na obloze. Celkem běžné jsou v polárních oblastech, kde jsou viditelné po celé obloze. V Česku bývají naopak obvykle velmi slabé. Nezkušení pozorovatelé si je mohou splést se světelným znečištěním nebo červánky.
Současná aktivita na Slunci je výjimečná:
Zdrojem polární záře je aktivita Slunce, konkrétně reakce molekul a atomů zemské atmosféry s částicemi ze slunečního větru, který přichází po silných slunečních erupcích. Díky magnetickému poli Země se tok nabitých částic usměrňuje k zemským pólům – právě proto je tento jev vidět nejlépe právě tam.
Barva polární záře závisí na výšce, respektive na hustotě atmosféry v místech, kde částice v atmosféře reagují. V nejvyšších výškách okolo 200 kilometrů dominuje červená barva ionizovaného kyslíku. Níže až do výšky 100 kilometrů převládá zelená barva téhož plynu, vyzařovaná ovšem na jiné vlnové délce. V nejnižších výškách se začínají uplatňovat emise dusíku, které mohou mít modravý nádech. Informovaný pozorovatel tedy vždy ví, jak vysoko nad ním se podívaná odehrává.
