Vodík je sice vydáván za bezemisní zdroj energie, ale při jeho zpracování skleníkové plyny vznikají. Britští vědci teď popsali, kde by lidstvo mohlo vzít obrovské množství tohoto plynu.
Vodík je vůbec nejrozšířenější prvek ve vesmíru, tvoří většinu hmoty v kosmu. A přesto ho má lidstvo nedostatek, i když ho nutně potřebuje ke své moderní existenci. Tento plyn se totiž používá k výrobě hnojiv, bez nichž by polovina lidí na světě neměla co jíst. Navíc má obrovský potenciál v obnovitelné energetice, která je klíčová v odolnosti společnosti proti změnám klimatu.
Vodík se dnes vyrábí hlavně z uhlovodíků, což ale naopak oteplování urychluje, protože odpadní plyny z tohoto procesu se podílejí 2,4 procenta na celosvětových emisích hlavního skleníkového plynu oxidu uhličitého. Lidstvo přitom vodíku potřebuje stále víc: na začátku dvacátých let jednadvacátého století byla spotřeba asi 90 milionů tun, ale v polovině století by měla stoupnout na víc než 540 milionů tun.
Vědci už sice umí vyrábět vodík i obnovitelnými zdroji, ale je to zatím příliš drahé a ekonomicky tedy nevýhodné. Britští geologové teď ale nabídli světu třetí cestu.
Země jako vzducholoď
Za poslední miliardu let vzniklo pomocí geologických procesů v kontinentální zemské kůře dost plynného vodíku, který by lidstvo zásoboval energií po dobu nejméně 170 tisíc let. Významná část tohoto plynu je lidstvu nedostupná, i ty menší dostupné zásoby by podle vědců z Oxfordu mohly poskytnout kvalitní zdroj energie na celé stovky a možná i tisíce let – třeba do doby, než se podaří ovládnout energii z fúze.
Až doposud se podle autorů studie tyto zásoby dostupného vodíku podceňovaly. Ale tento výzkum naši planetu ukazuje jako, s nadsázkou, vzducholoď naplněnou vodíkem, který si jen stačí vzít. Oxfordští výzkumníci ve spolupráci s dalšími experty ale vyvinuli strategii hledání helia, kterou pak aplikovali i na vodík.
Celý problém využívání těchto zásob je podle nich nesmírně složitý. Vědci narazili například na problém s mikroby. Spoluautorka studie, profesorka Barbara Sherwood Lollarová z Torontské univerzity uvedla: „Víme například, že podzemní mikrobi snadno vodík konzumují. Abychom ho v ekonomických akumulacích udrželi, je důležité vyhnout se prostředí, které je přivádí do kontaktu s vodíkem.“
Varují také před některými zdroji vodíku, které se podle nich nadhodnocují. Jde zejména o ten ze zemského pláště. Podle autorů je mnohem lepší snažit se ho získávat ze zemské kůry. Některé z těchto přirozených zásobníků mohou být z geologického hlediska poměrně mladé a vznikly teprve „nedávno“. To znamená v horizontu milionů let. Co je ale důležité: vyskytují se prakticky po celém světě.
Recept na úspěch
Vedoucí autor studie, profesor Chris Ballentine z Oxfordu přirovnal hledání vhodného a využitelného vodíku k přípravě suflé, tedy kulinární speciality, která je značně náročná na přípravu. „Pokud špatně zvolíte kteroukoli z ingrediencí, množství, načasování nebo teplotu, budete zklamaní.“
Věří ale, že když se povede toto suflé jednou úspěšně připravit, mělo by to zaručit, že v dalších případech už bude proces jednodušší. Tedy bez metafor: stačí, že se povede oxfordskými metodami úspěšně najít a začít těžit jedno naleziště, a pak už by se dal proces zjednodušit a využívat běžně.
Potenciál přírodního geologického vodíku a metod, které teď Britové popsali, je slibný také podle komerční sféry. Vznikl už start-up, který by chtěl do tohoto odvětví investovat.
