Německo začne v roce 2024 stavět páteřní síť pro distribuci vodíku. Vláda v něm vidí sílu, která by měla společně s obnovitelnými zdroji zcela nahradit fosilní paliva – a to v horizontu dvou desetiletí. Berlín už testuje i technologie pro domácnosti, hlavně ty k vytápění domů a bytů.
V Německu se ještě těží a odkrývají dříve schválená hnědouhelná ložiska. Bez uhlí se v tuto chvíli hospodářství země neobejde. „Německo chce nejpozději do čtrnácti let skončit s uhlím. Zemní plyn bude podle stávajících plánů používat do roku 2045, kdy se má spolková republika stát klimaticky neutrální zemí,“ připomněl zahraniční zpravodaj ČT Pavel Polák.
Alternativou, na kterou sází spolková vláda, je vodík. Jako první začala s jeho testováním pro běžné využití energetická firma Gelsenwasser AG v areálu ve městě Linnich na západě země. Přechod ze zemního plynu na vodík prý není nákladný a lze využít až 90 procent stávající rozvodné sítě zemního plynu.
„S pomocí detekčního zařízení kontroluji, jestli plynové potrubí, které je naplněno vodíkem, dostatečně těsní. Zatím jsme nezaznamenali žádné odchylky od normálu,“ popsal jeden z testů projektový inženýr Gelsenwasser AG Manuel Behlke.
Projekt tam běží už více než rok. Vodík objednávají v lahvích, ze kterých napájejí administrativní budovu i skladiště. „Infrastruktura už zčásti existuje. Abychom ji mohli využít na trhu s vytápěním, potřebujeme nejdřív dostupná topná zařízení. Ta se už pomalu začínají vyrábět,“ prohlásil Arnt Baer z Gelsenwasser AG.
Jde o první prototypy kotlů, které kromě plynu dokáží po nezbytné úpravě spalovat i vodík. Ten instalovaný v německé firmě je v provozu celý rok, vytápí tamní halu. „Ve vodíku je méně energie než v zemním plynu. To znamená, že je ho potřeba víc. Výhřevnost je nižší a liší se také teplota plamene,“ upozornil Behlke.
Technologie, jak vodík efektivně spalovat, vznikají. Očekává se, že nabídka vodíkových kotlů se bude zvětšovat. Také se počítá s tím, že na něj přejdou průmyslová odvětví, která potřebují pro výrobu vysoké teploty – jako ocelářství nebo chemičky. Německo ale bude muset vodík z velké části importovat. Ve Stade u Hamburku se buduje terminál, kde se bude za dvacet let surovina z dovozu překládat.
