V posledních letech jsou stále častější úhyny ryb v rybnících i řekách způsobené nedostatkem kyslíku. Letos už několik epizod proběhlo na rybnících, k velkému úhynu ryb došlo i na Dyji. Podle Radovana Koppa z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně se sice hledají viníci, ale ve skutečnosti leží část viny na celé společnosti. Zásadní podle něj je, že se neřeší hlavní příčina problému – nadbytek živin, především fosforu, ve vodě.
Na konci června uhynulo v Dyji u Bulhar na Břeclavsku kolem třiceti tun ryb. Zabil je nedostatku kyslíku, který způsobil nadměrný výskyt sinic. „Jejich přemnožení podporuje kombinace vysokých teplot, nízkého průtoku vody a zvýšeného množství živin, které pocházejí z nedostatečně vyčištěných odpadních vod. Podmínky úzce souvisejí s dopadem klimatické změny. Rozklad odumřelých tun sinic spotřebovává další kyslík, navíc se do vody uvolňuje velké množství jedovatých toxinů,“ komentoval tehdy katastrofu generální ředitel Povodí Moravy David Fína.
Stejná situace, jen s menším počtem mrtvých ryb, se opakovala v Rajhradě na Brněnsku ve Vojkovickém náhonu.
A do třetice: ve stejné době zaznamenali hromadný úhyn ryb také Modlanské nádrži na Teplicku. Rybáři a dobrovolníci z hladiny museli odstranit zhruba 4,5 tuny padlých ryb, také zde byl příčinou nedostatek kyslíku ve vodě.
Voda bez vzduchu
V posledních letech jsou podobné úhyny stále častější a vždy je spojuje stejná příčina: nedostatek kyslíku. Vysvětlení je vlastně docela jednoduché – kyslík, který ryby nezbytně potřebují k dýchání, v noci spotřebovávají přemnožené sinice. Ty mají příznivé podmínky pro rozmnožení díky horkému počasí, nízkým průtokům a množství živin rozpuštěných ve vodě. Problém je, že při souhře nepříznivých okolností nelze obdobným úhynům předejít, a to ani úpravou manipulací na vodních dílech.
Kyslík totiž může z vody zmizet tak rychle, že se nedá reagovat. V červenci se zatím tyto problémy v Česku nevyskytly, zejména díky chladnějšímu počasí. S tím, jak se počasí v Česku stává stále teplejším, se ale podmínky pro tyto katastrofy stávají pořád pravděpodobnějšími, a tedy těchto událostí zřejmě bude přibývat.
„Množí se dotazy, jestli by pomohlo jinak nakládat s vodou v rámci povodí, nebo proč tam nebyli včas hasiči, aby provzdušnili vodu. Do rybníků se sypou bakterie, aby se zvýšila koncentrace kyslíku, do nádrží se sypou trojmocné soli hliníku nebo železa, aby se vysrážel fosfor. V řadě kritických epizod během roku, kdy dochází k poklesu obsahu rozpuštěného kyslíku, to pomůže, ale stojí to nemálo finančních prostředků, nedá se to realizovat v každém rybníce nebo nádrži, a hlavně to neřeší hlavní příčinu problému – nadbytek živin, především fosforu,“ konstatuje Radovan Kopp z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
V minulosti se podle něj tyto situace v Česku vyskytovaly jen výjimečně, což je důvod, proč se s nimi neumí experti vypořádat. Proč se tedy úbytek vodního kyslíku projevuje především v posledních letech? „Může za to více faktorů, ale tím stěžejním je klimatická změna. Teplota prostředí se výrazně zvyšuje (průměrná teplota našich stojatých vod se od devadesátých let zvýšila cca o dva stupně Celsia), což vede k tomu, že se ve vodě rozpustí stále méně kyslíku. Na našich rybnících už mám naměřenou hodnotu teploty vody i přes 35 stupňů, teploty přes 30 stupňů jsou v současnosti naprosto běžné,“ říká expert.
Zvýšená teplota podle něj urychluje metabolismus, zrychluje rozklad organických látek, to všechno pak zvyšuje spotřebu už tak chybějícího kyslíku. „Množství srážek, které na našem území za rok spadne, je přibližně stejné jako v letech minulých, ale jejich rozložení je jiné. Jsou více nárazové (přívalové), což zvyšuje podíl odlehčovaných vod. Dalším problematickým jevem spojeným s klimatickou změnou je zvýšení evapotranspirace – zjednodušeně výparu. Jen pro představu, v letních měsících při slunečném dni se z jednoho hektaru vodní plochy vypaří za jedinou sekundu dva až tři litry vody. Ve stojatých vodách se nám zvyšují koncentrace rozpuštěných látek, přítoky často vysychají. V letních měsících tak stále častěji teče v tocích jen vyčištěná voda z čistíren odpadních vod, které vypouštějí vodu kontinuálně, bez ohledu na aktuální stav počasí,“ vypočítává vědec i další faktory, které jsou ve hře.
Potrava pro žrouty kyslíku
Klíčovým problémem je nejen podle Koppa fosfor ve spojení s čištěním odpadních vod. „Naše legislativní limity na jeho obsah ve vyčištěné vodě jsou neuvěřitelně benevolentní a menší čističky ho nejen nemusí odstraňovat, ale ani sledovat, kolik ho vyprodukují. Nově stavěné čističky tak často paradoxně situaci v povodí zhorší, když ze zkanalizované obce zakoncentrují živiny a vypustí je do přilehlé vodoteče,“ vysvětluje vědec.
Fosfor se pak dostává v horku do přírodních vod, kde se stává potravou pro sinice, které se díky němu snadněji a rychleji množí – a odčerpávají z ní tak více kyslíku, který by mohly využívat ryby. Podle Koppa tomu pomáhá samotná povaha české kanalizační sítě, která je jednotná, což znamená, že odvádí společně dešťové i odpadní vody. „Vyšší úhrny srážek způsobí, že čistička není schopna takové množství vody najednou vyčistit, a tak aby nedošlo k jejímu zatopení, je tato směs srážkové a odpadní vody vypuštěna bez čištění do toku. Tato směs se nazývá odlehčovanou vodou a naše legislativa se tváří, jako by v podstatě neexistovala,“ zdůrazňuje expert.
Výsledkem je pak podle něj to, že sinice mají nadbytek živin, mohou se extrémně rychle přemnožit a řada stojatých vod se mění v „zelenou kaši“. „Kyslíkový režim podléhá obrovským fluktuacím během dne, kdy přes den je většinou voda výrazně kyslíkem přesycena a v noci je naopak kyslíku nedostatek. Většina vodních ekosystémů je tak značně nestabilních, a v případě souhry nepříznivých faktorů, jako je vysoká biomasa sinic, vysoká teplota vody nebo změna počasí, může dojít k vyčerpání veškerého kyslíku a úhynu ryb,“ dodává Kopp.
Věda hledá řešení
„Teplotu vody neovlivníme, množství rozpuštěného kyslíku jen velmi omezeně,“ vypočítává možnosti lidských zákroků Kopp. „Pokud nesnížíme množství živin, které do vod vypouštíme, bude těchto epizod jen přibývat. Snížit množství fosforu při čištění odpadních vod není nijak složitou, a ve srovnání s tím, co nám nadbytek živin způsobuje, ani drahou záležitostí. Bohužel to není téma, které by bylo zajímavé z politického hlediska, náprava totiž bude trvat desetiletí,“ varuje brněnský vědec.
Současně upozorňuje před další hrozbou. Laická veřejnost má ráda hledání viníků a většinou ze špatné jakosti vod viní rybáře nebo vodohospodáře. Rybáři sice podle Koppa opravdu zatěžují vody přikrmováním nebo vnaděním, ale ve srovnání s přísunem z čističek odpadních vod a odlehčovaných vod je toto zatížení řádově nižší.
Naději vidí v nové směrnici, kterou vloni schválila Evropská rada. Týká se právě čištění městských odpadních vod. „To nám dává skvělou příležitost pokusit se o nápravu nevyhovujícího stavu v čištění našich odpadních vod. Obávám se ale, že bez významného tlaku veřejnosti a medializace tohoto problému se nikam výrazně neposuneme,“ zakončuje.
První krůčky
Po letošní červnové tragédii na Dyji se ministři Marek Výborný a Petr Hladík (oba KDU-ČSL) dohodli se zástupci Povodí Moravy, České inspekce životního prostředí, starostů a rybářů na vzniku pracovní skupiny, která by měla tento problém řešit. Má obsahovat tři panely – první se zaměří na opatření v řece, druhý na vyčištění odpadních vod od fosforu a třetí na revitalizační projekty pod i nad vodní nádrží Nové Mlýny.
„Bohužel jsme trochu v zajetí klimatické změny, kdy teplota roste. K tomu se přidává chování nás všech občanů a toho, co do vody vypouštíme,“ uvedl Výborný. Situaci by měl zlepšit soubor opatření, který vzejde z jednaní pracovní skupiny. První panel složený z odborníků, například z Mendelovy univerzity nebo Výzkumného ústavu vodohospodářského, navrhne krátkodobá, střednědobá i dlouhodobá opatření. Shrne i to, co se dosud pro zlepšení událo, jako například instalace modernějších oxymetrů. „Výstupy chci mít do 15. září. Druhý panel zaštítí ministerstvo zemědělství a zaměří se na čištění odpadních vod, a na to, jak jej zlepšit,“ dodal Výborný.
