Archeologové a antropologové už řadu let řeší záhadu, která souvisí s odchodem lidí z Afriky před přibližně 60 nebo 70 tisíci lety. Tato migrace byla totiž na rozdíl od všech předchozích pokusů úspěšná. Nová analýza pravěkého nástroje možná přináší odpověď na dosavadní tápání.
Vědci zkoumali skupinu kamenných nástrojů, které nalezli na několika místech v jižní části Afriky. Díky jejich všestrannému použití se těmto úštěpům někdy přezdívá „švýcarské armádní nože pravěku“, protože, podobně jako ty současné, sloužily speciální pazourky k řešení řady různých problémů. Pomocí nástroje pravěcí lidé mohli vrtat, řezat či stahovat kůži.
Analýza ukázala, že tyto nástroje si byly napříč celou jižní Afrikou nesmírně podobné. Měly stejný tvar, stejné proporce, byly vyrobené stejnou technologií. Jejich nápadná podobnost je tak velká, že podle expertů nemůže být náhodná. Úštěpky se osvědčily natolik, že je okopírovali obyvatelé celého kontinentu a zároveň je prakticky vůbec nevylepšovali.
Vědci předpokládají, že výměna poznatků o nástroji byla kulturní záležitostí, což znamená, že musely existovat složité společenské sítě, jimiž se povědomí o technologii šířilo. „Vypadá to, že v té době už byly společenské sítě silnější. Naše analýza poprvé ukazuje, že existovaly už před velkým odchodem lidí z afrického kontinentu,“ konstatují autoři výzkumu.
V Africe archeologové stejné nástroje podle této studie objevili na sedmi nalezištích, jež jsou od sebe vzdálená stovky i víc než tisíc kilometrů. „Ujít sto kilometrů trvá asi pět dní, takže se muselo jednat pravděpodobně o celou síť skupin, které byly dost často v kontaktu s nějakou sousední skupinou,“ popsali výzkumníci.
Právě síla těchto sociálních sítí mohla v té době umožňovat lidem vyměňovat si zkušenosti, rychleji reagovat na problémy a změny světa, které zažívali, a násobit tak znalosti. To všechno jim pak mohlo pomoci překonávat značné vzdálenosti, například až do Evropy nebo Asie. A tam nacházet cesty, jak se účinně adaptovat na odlišné podmínky a výzvy, jež tam panovaly.
Australská stopa
Dalším fascinujícím faktem o tomto konkrétním nástroji je, že vznikal nezávisle u mnoha různých skupin lidí po světě, včetně Austrálie.
„Porovnali jsme některé australské tvary z doby před pěti tisíci lety s africkými z doby před 65 tisíci lety. Nemohou si být tedy vůbec příbuzné. Ale přesto jsou si podobné – sice ne tak moc, jako nástroje v Africe, ale podobnost tam je. Tvar, na který lidé v Africe přišli, byl tedy tak univerzální a geniální, že k němu lidé dospěli i později, ale za zcela jiných podmínek a na jiných místech planety,“ konstatuje autorka studie Amy Wayová.
