Studie zahrnující téměř 400 tisíc vědců z 38 zemí zjistila, že třetina z nich opustí vědu do pěti let od napsání své první práce a téměř polovina do deseti let. Výzkum vychází z analýzy studií, které vědci publikují – právě ty jsou totiž tím nejlepším odrazem toho, co dotyční badatelé dělají.
„Vždy jsme si mysleli, že lidé opouštějí vědu. Ale rozsah těchto odchodů z oboru jsme neznali,“ uvedl pro odborný časopis Nature spoluautor studie Marek Kwiek z Univerzity Adama Mickiewicze v polské Poznani. Jeho výzkum se pokusil míru fluktuace zjistit ne na základě odhadů nebo modelů, ale na reálných datech z celého světa.
Výsledky ukazují, že se jedná o rozsáhlý problém, který je rozšířený po celé planetě. A týká se zejména mladších vědců. A žen.
Problém v číslech
Autorům se podařilo získat pro analýzu data téměř 400 tisíc vědců – a to z USA, Japonska. Jižní Koreje a zemí EU. Rozdělili je do dvou skupin. V první byli seniornější výzkumníci, jejichž kariéra začala v roce 2000, ve druhé skupině byli ti, kteří s vědou začali až o deset let později. Přibližně třetinu přitom tvořily ženy.
Ve skupině, která začala s publikací vědeckých studií na přelomu tisíciletí, jich přestala třetina s vědou do pěti let. Do deseti let se tento počet zvýšil na polovinu a do roku 2019 na téměř dvě třetiny. Přitom u žen byla tato pravděpodobnost ještě významně vyšší. Což znamená, že devatenáct let po začátku vědecké kariéry v ní pokračovalo jen 29 procent žen z této skupiny, zatímco u mužů to bylo skoro 34 procent.
Ve skupině z roku 2010 byl rozdíl mezi muži a ženami o něco menší – po devíti letech od vydání prvního článku stále publikovalo přibližně 41 procent žen a 42 procent mužů.
Není obor jako obor
Hlavně v přírodních vědách ale byly mezi muži a ženami výrazné rozdíly. Například u žen v biologii byla pravděpodobnost, že po deseti letech opustí vědu, 58 procent; u mužů to bylo asi 49 procent. Naproti tomu u žen ve fyzice byla pravděpodobnost odchodu po deseti letech přibližně 48 procent, což je téměř stejné jako podíl odcházejících mužů se 47 procenty. Také v matematice, inženýrství a informatice, což jsou obory, v nichž jsou ženy zastoupeny v menší míře, byly rozdíly mezi pohlavími jenom malé.
Autoři studie nebyly schopní vysvětlit, proč vědci své obory opouštějí. Několik indicií ale přinesli. Z toho, že výzkumníci přestávají publikovat studie, totiž nutně nevyplývá, že by s oborem přestali úplně. Je také možné, že se jen přesunují na jiné pozice, například více spojené s administrativou nebo managementem. A také je možné, že v oboru pokračují, ale už ne ve vědeckých institucích, ale například v průmyslu.
Příčinám odchodů se zatím věnovalo jen málo výzkumů – je nutné k tomu provádět rozhovory s vědci, které jsou časově velmi náročné. Existují proto jen menší výzkumy. Například studie z loňského roku popsala případy 773 amerických akademiků, kteří se rozhodli toto prostředí opustit mezi lety 2015 a 2019. Hlavními argumenty pro ně byly rodinné důvody, nejistota spojená s nemožností dostat trvalou smlouvu a pak také plat.
