Už první Slované si nejvíc pochutnávali na prosu. Tato plodina byla odolná, dařilo se jí v pravlasti Slovanů i v Čechách, byla dostatečně výživná. V polovině jedenáctého století se ale přihodilo něco, co začalo proso odsouvat na vedlejší kolej, ukázal rozsáhlý výzkum českých archeologů.
Pohled na jídelní stůl v desátém století zemí by nabídl úplně jiný pohled, než na co jsou zvyklí moderní lidé jednadvacátého století. Dominovala by mu miska plná kaše. Bližší pohled a případná ochutnávka by prozradily, že je vyrobená z prosa a doslazená medem. Stačilo ale dalších sto nebo dvě stě let a místo prosa by tam už spíše bylo pečivo, určitě by přibylo maso a také by pod stolem pes okusoval rybí hlavu.
Podle nové studie vědců z Archeologického ústavu Akademie věd v Praze se totiž stravovací návyky obyvatel Čech v raném středověku radikálně proměnily. Výzkum probíhal v rámci projektu RES-HUM. „Do desátého století byly základem obiloviny, mezi nimiž už od příchodu Slovanů na naše území hrálo hlavní roli proso,“ uvedla pro vědeckou redakci ČT24 hlavní autorka výzkumu Sylva Drtikolová Kaupová. „Postupně ho nahrazovaly jiné obiloviny, například žito nebo pšenice. Přibývalo ale také masa a ryb.“
Proso vyšlo z módy
Proso bylo dlouho hlavní plodinou jídelníčku Slovanů. Setkáváme se s ním už v době stěhování národů, kdy Slované nejčastěji konzumovali mléko, proso a med a tím se odlišovali od starých Germánů, kteří naopak podle jiných výzkumů holdovali vepřovému. Dominance prosa jako základní stravy je doložená už i z velkomoravského období. V Čechách bylo běžnou součástí stravy v raném středověku minimálně na venkově.
Úpadek zájmu o tuto plodinu měl podle archeologů patrně více důvodů, přímé důkazy vědcům ale chybí. „Můžeme o tom jen spekulovat,“ přiznává Drtikolová Kaupová. Pravděpodobně šlo – mimo jiné – o širší změny v zemědělské technologii a využití půdy. Archeologové tuto změnu označují jako dietní transformaci, týkala se různých oblastí lidského života.
„Jednou z příčin mohly být dobové klimatické změny,“ uvedla antropoložka. Podmínky se tehdy mohly měnit tak, že vyhovovaly jiným obilninám, než je proso. Důležité ale bylo podle vědkyně také to, že proso už nemuselo stačit k nasycení v té době rychle rostoucí populace. Protože je s prosem, co se týká jeho pěstování, poměrně hodně práce, mohlo být výhodnější přejít třeba na pšenici, se kterou tolik práce není.
A roli hrál i životní styl. „Výsledky prokazují téměř úplnou absenci prosa ve stravě v obou sídelních aglomeracích, což naznačuje, že v populaci jedenáctého století byla přítomna dietní dichotomie v konzumaci prosa. Obyvatelé center konzumovali méně prosa než na venkově,“ uvedla Drtikolová Kaupová.
Antropoložka zdůrazňuje, že na tuto dietní transformaci mělo vliv určitě také církevní prostředí. Křesťanství se v té době stávalo pevnou součástí tuzemské společnosti a jeho zvyky a tradice už prostoupily všemi vrstvami. „Byla s tím zřejmě spojena i vyšší konzumace sladkovodních ryb, které jsou v křesťanství důležitým postním jídlem,“ doplňuje vědkyně. Jaké druhy to byly, se z tohoto konkrétního výzkumu poznat nedá. Jasné ale je, že to ještě nebyly mořské druhy – ty se začaly poprvé dovážet až v jedenáctém století nasolené, aby vydržely cestu. Podle Drtikolové Kaupové jako postní potrava pro chudé.
„Větší obliba ryb patrně souvisí se změnami v náboženském myšlení a rostoucím tlakem na dodržování křesťanských pravidel. V českém prostředí se ryby nekonzumovaly výhradně během půstu, ale byly pravidelnou součástí jídelníčku. Některé druhy – například štika – byly na šlechtických dvorech považovány za luxusní delikatesy,“ uvedla Drtikolová Kaupová.
Historické prameny naznačují, že pravidelný týdenní přísun ryb byl pokryt místní produkcí. Více ryb celkem logicky konzumovali kněží a obecně lidé spojení se staroboleslavskou kolegiátní kapitulou, tedy tehdejší honorace.
Když kosti mluví
„První důkazy o změně stravování můžeme datovat před polovinu jedenáctého století,“ uvedla Drtikolová Kaupová, která se rekonstrukci stravy minulých generací dlouhodobě věnuje. Vědci vycházeli z izotopů uhlíku a dusíku, zachovaných v kostech lidí a zvířat.
Tato metoda funguje tak, že vědci odeberou z archeology odhalených kostí asi půl gramu kostní tkáně, z ní získají kolagen, který podle antropoložky připomíná ten, který se dnes prodává jako potravinový doplněk v lékárnách. Z něj se pomocí takzvané hmotnostní spektrometrie oddělí jednotlivé izotopy. Ty jsou pak spojené s různými potravinami, takže vědci díky tomu zjistí, co tvořilo většinu potravy.
Metoda není zcela spolehlivá, konzumace některých potravin se z ní nedá moc dobře poznat, jde hlavně o ovoce, zeleninu nebo třeba alkohol.
Drtikolová Kaupová spolu s kolegy pomocí této metody analyzovala data z pohřebišť v Praze na Loretánském náměstí a ze Staré Boleslavi. Zkoumali ostatky celkem 97 lidí ze dvou různých pohřebních areálů v centru Staré Boleslavi a srovnávali je s dostupnými daty z Prahy, které se týkaly 28 pohřbů. Raně středověký hrad ve Staré Boleslavi byl založen kolem roku 900 jako jeden z opěrných bodů tehdy vládnoucí přemyslovské dynastie. Před polovinou jedenáctého století (1039–1046) zde český kníže Břetislav I. založil monumentální baziliku a významnou církevní instituci, kolegiátní kapitulu. Místo bylo pravděpodobně vybráno v souvislosti s kultem knížete Václava, který zde byl zavražděn v roce 935.
