Neolitická kultura v Evropě, která vytvářela pozoruhodné megastruktury, jako je například Stonehenge, zažila zhruba před 5400 lety období dramatického úpadku. Vědci teď přinesli důkazy, že příčinou této společenské, kulturní a civilizační krize byl mor.
Stavitele Stonehenge mohl vyhubit mor, naznačuje DNA mrtvých
Analýza DNA 108 lidí, kteří v této době žili v severní Evropě, odhalila, že 18 z nich v sobě mělo v době smrti bakterii Yersinia pestis. To je mikroorganismus zodpovědný za vznik moru.
„Myslíme si, že právě mor byl příčinou jejich smrti,“ uvedl Frederik Seersholm z Kodaňské univerzity v Dánsku, který výzkum vedl.
Vylidnění Evropy
Zhruba před 5400 lety došlo v Evropě k prudkému poklesu populace, zejména v severních oblastech. Proč se tak stalo, bylo dlouho záhadou. Pak ale přišel pokrok v analýze pravěkého biologického a genetického materiálu a vědci začali tajemství odhalovat.
V posledním desetiletí studie lidské DNA z doby pravěké Evropy odhalily, že místní populace se z neolitického úpadku nikdy plně nezotavily. Místo toho byly z velké části nahrazeny jinými lidmi, kteří se na uvolněné území přistěhovali hlavně z euroasijských stepí. Například v Británii pocházelo zhruba před čtyřmi tisíci lety méně než deset procent populace z lidí, kteří postavili Stonehenge.
Studie také odhalily několik případů moru u těchto starověkých Evropanů. To naznačuje, že mor mohl vyhladit evropskou populaci, a umožnit tak lidem z východních stepí, aby bez většího odporu tento prostor ovládli. Existovalo ale také dost námitek, které říkaly, že se role moru v tomto období přeceňuje.
Dánský výzkum
Seersholm a jeho kolegové se proto vydali hledat další důkazy o morové pandemii. 108 jedinců, jejichž DNA se jeho týmu podařilo sekvencovat, bylo pohřbeno v devíti hrobkách ve Švédsku a Dánsku. Většina z nich zemřela před 5200 až 4900 lety a představují několik generací čtyř rodin.
Za tu dobu tam mor podle studie přišel celkem třikrát, přičemž největší úmrtnost měla zřejmě až poslední vlna, po níž přišlo „vylidnění kraje“. Vědci přitom našli několik důkazů o rychlosti a smrtelnosti morové epidemie: jednak se nakazili často blízcí příbuzní, ale také se během jednotlivých vln jednalo vždy o stejnou genetickou variantu moru – nákaza šla tedy tak rychle, že se patogen neměl čas ani změnit.
Výzkum také naznačuje, že právě mor byl příčinou smrti zkoumaných osob.
