Čím propojenější a komplexnější je digitální svět, tím snadněji ohrozitelným se stává, tvrdí kanadský vědec Dean Curran, který se na systémovou zranitelnost kyberprostoru specializuje. Umělá inteligence podle něj rozsah této hrozby jen zvyšuje.
Lidský život po celé planetě se stále více přesunuje z reálného prostoru do toho digitálního. Řada studií, ale také lidská zkušenost ukazují, že tam směřuje nejen zábava, ale také podnikání, seznamování a mezilidská komunikace. Podle profesora sociologie Deana Currana z Univerzity v Calgary je toto prostředí zranitelné, manipulované a inherentně vadné. V článku na webu The Conversation z toho vyvozuje jasný důsledek: „Řítíme se do kybernetické dystopie.“
Curran vychází z prokázané zranitelnosti komplexních systémů: čím propojenější jsou, tím se stávají zranitelnějšími. A díky digitálnímu prostoru se stala mnohem propojenější i lidská společnost, čímž se zvýšila kolektivní zranitelnost vůči masovým výpadkům a manipulacím. Vědec, který se rostoucí komplexnosti kybernetického světa odborně věnuje, varuje, že je nevyhnutelná „systémová digitální krize“. Teprve po ní se kyberprostor může změnit.
„Existují dobré důvody se domnívat, že se s těmito riziky nebude nic dělat, dokud nedojde k masivní krizi v celé společnosti,“ konstatuje sociolog, který ale nedokáže popsat, jak si tuto „digitální apokalypsu“ představuje. Možností je totiž vzhledem k množství rizik spousta. Mohla by podle něj vypadat jako „rozsáhlý výpadek základní infrastruktury, jako je elektřina nebo telekomunikace v důsledku kybernetického útoku, nebo jako útok, který modifikuje stávající infrastrukturu tak, aby přestala být bezpečnou“, píše Curran.
Náznaky jsou už zde
Podle něj už existují náznaky, které ukazují, jak moc se digitální prostředí mění v nebezpečný les s šelmami za každým stromem a nastraženými pastmi v podrostu. Jako příklady takové nestability uvádí loňské masivní selhání CrowdStrike, které postihlo desítky tisíc systémů po celém světě, nebo útoky pomocí ransomwaru WannaCry v roce 2017, které se zaměřily na zdravotnické systémy v devětadevadesáti zemích.
„Neustálé hackerské útoky, útoky ransomwarem a úniky dat jsou varovnými signály, že se jedná o velmi křehký systém,“ varuje Curran před současným kyberprostorem, který přestává být pro mnoho uživatelů bezpečným místem. Budou-li rizika přibývat tak rychle jako nyní, může se stát digitální prostor zkrátka moc nebezpečným na to, aby se tam dalo podnikat a žít.
Další možností kolapsu je podle Currana krize podobná té finanční z roku 2008, tedy globální ekonomická katastrofa, která se bude týkat digitálních aktivit, jejichž cena dramaticky klesne tolik, že dojde ke kolapsu. Hlavní rozdíl, jak to vidí Curran, spočívá v tom, že v období před globální finanční krizí ekonomika nevykazovala takové varovné signály, jaké nejen on vidí v současné podobě digitálního prostoru.
Hledání viníků
Digitální ekonomika zahrnuje „podniky, které se ve svých obchodních modelech stále více spoléhají na informační technologie, data a internet“, popisuje ekonomické základy současného systému vědec. Společnosti, které dominují digitální ekonomice, pokračují v rozsáhlém sociálním experimentu, v rámci kterého si ponechávají lví podíl na ziscích, zatímco rizika přenášejí na společnost jako celek, varuje. Právě toto přenášení rizik na „ty dole“ by podle Currana mohlo vést k systémové digitální krizi.
Všechno ještě zhoršuje, tvrdí vědec, nedostatek jakékoliv reakce ze strany osob odpovědných za regulaci digitální ekonomiky. Místo toho dostaly technologické společnosti volnou ruku k experimentování s našimi domovy, osobními údaji a pracovními místy.
Umělá inteligence rizika zvyšuje
Všechna tato rizika jsou v digitálním světě stále přítomná, a to už řadu let. V poslední době je ale podle sociologa ještě zesiluje nový hráč. Tím je umělá inteligence, která „mnoho z těchto zranitelných míst ještě umocnila a zároveň přidala nová rizika, jako jsou halucinace umělé inteligence a exponenciální nárůst dezinformací“.
„To je potenciálně nejvýznamnější, byť nešťastný prvek tohoto příběhu. Existuje obrovské systémové riziko, které se ale přímo neřeší, a procesy zvyšující tato rizika se nadále zrychlují,“ podotkl vědec. „Naznačuje to hlubší problém v naší politice. I když máme jistou schopnost regulovat situaci poté, co už nějaké škody vznikly, máme potíže zabránit další krizi.“
