Někteří samci pavouků si vyvinuli originální mechanismus, jak přežít páření s partnerkou, která má v úmyslu je po kopulaci sežrat. Umí se obrovskou rychlostí vystřelit do bezpečí - podle nové čínské studie se tento mechanismus podobá tomu, který funguje u katapultů.
Samci pakřižáků prchají po kopulaci před samicí pomocí katapultáže. Vědci popsali promyšlený mechanismus
Samci pavouků pakřižáků východních nemají úplně snadný život. Patří k němu fakt, že samičky je pokládají za skvělý doplněk potravy po páření - podobně, jako je tomu u kudlanek. Jenže samečky pavouků evoluce donutila vytvořit si únikovou strategii, kterou teď přírodovědci popsali v odborném žurnálu Current Biology.
Třímilimetroví samečci mají pro tento specializovaný pohyb umožňující jim bleskurychle silnější samičce uniknout zvláštně přizpůsobené přední končetiny. Díky nim se od potenciální příčiny ztráty své hlavy mohou vzdálit rychlostí až 88 centimetrů za sekundu. To je více než tři kilometry za hodinu - při rozměrech pavoučího těla je to podle autorů studie pozoruhodné.
Vědci zveřejnili i zpomalené video takového úniku - při normální rychlosti by bylo lidským okem nezachytitelné.
Přední končetiny fungují jako katapult - akumulují energii, která se pak uvolní a pavouka vymrští na dostatečnou vzdálenost. Vděčí za to speciálnímu kloubu na noze, jenž je vybavený pružnou tkání schopnou uložit kinetickou energii.
Pro vědce je tato strategie a její pochopení důležitá - její studium by totiž mohlo pomoci k pochopení toho, jaké jsou náklady spojené s rozmnožováním a jaká je míra rizika, kterou jsou zvířata ochotná nést.
Jak se vyhnout smrti po kopulaci
Podobná rizika jako pakřižáci nese mnoho jiných druhů pavouků - a vyrovnávají se s nimi mnoha nejrůznějšími způsoby. Někteří samicím přinášejí jakýsi zásnubní dar, tedy kořist, kterou po páření pozřou místo nich. Jiné druhy předstírají po kopulaci smrt a spoléhají se na to, že samičky se živí jen živou potravou. A další vsázejí na mrzačení sebe nebo samice - škála způsobů, jak přežít agresivní hladovou partnerku, je prakticky nekonečná.
Samozřejmě ne vždycky vyjdou. Stále jsou při nich samci úspěšní jen tak často, aby to ještě samicím stačilo, aby z jejich mrtvolek po kopulaci získaly živiny a energii pro nastávající mateřství. Právě tato křehká rovnováha je pro vědce nesmírně zajímavá - a stále ještě nedostatečně popsaná a pochopená.
Nelehký život pakřižáka
V laboratoři tým spářil 155 párů pakřižáků. Až na tři případy se samci dokázali od samice úspěšně katapultováním vzdálit. Ani jeden z neúspěšných neměl šanci si tento pokus zopakovat: byli samičkami chyceni, zabiti a sežráni.
Tito pavouci se páří asi půl minuty - samci během této doby vstřikují do samice spermie. Ty ale vajíčka neoplodní okamžitě. Samice si může spermie ukládat a uvolní pak vajíčko k oplodnění, až když je připravená. Může díky tomu také spermie vytlačit z těla anebo je zničit - pokud není spokojená s kvalitou samce, s nímž se předtím spojila.
Autoři předpokládají, že katapultování může samci nejen zachránit život, ale také slouží jako důkaz, že právě spermie tohoto samce by stály za využití pro oplodnění vajíček.