Plastové tašky, které by měly být rozložitelné, ve skutečnosti v přírodě vydrží nejméně tři roky – aniž by se začaly rozkládat. Varuje před tím nová studie, která tento fenomén zkoumala.
„Rozložitelné“ tašky vydržely v půdě tři roky a nerozložily se, ukázal britský výzkum
Jde o vůbec první rozsáhlý výzkum toho, jak se rozkládají plasty, které jejich výrobci označují za „biodegradabilní“, tedy rozložitelné v přírodě. Vědci zkoumali jejich dva typy, jeden typ takzvaně kompostovatelné tašky a také tradiční plastové tašky, které nejsou rozložitelné – to vše v různých podmínkách v moři, na vzduchu i v zemi. Žádná z tašek se během experimentu v žádném z testovaných prostředí nerozložila.
Tašky se nerozkládají
Autoři výzkumu uvádí, že kompostovatelné tašky si vedly mnohem lépe než „obyčejné tašky“ i než ty rozložitelné. Například v mořské vodě se dokázala kompostovatelná taška zcela rozložit během pouhých tří měsíců, ale vědci zatím nejsou schopní říci, jaký dopad na životní prostředí mají látky, na něž se tašky rozložily.
- Kompostovatelné tašky nejsou vyrobené z plastu, ale z přírodních hmot, které se samy rozkládají – například z kukuřičných a rostlinných škrobů a organických olejů.
- Rozložitelné tašky jsou vyrobené z umělých hmot, které by se měly snadno rozkládat v přírodních podmínkách. Jsou vyrobeny z plastových polymerů a z přísad, které mají kyselý charakter a za nějaký čas začnou plast rozkládat.
Naopak rozložitelné sáčky dopadly špatně jak v moři, tak i v půdě. Vědci je nechali v zemi po dobu 27 měsíců a po vykopání byly stále v původním tvaru, jen se trhaly po vložení nákupu. Pokud byly po tři roky v mořské vodě, pak se do nich dal nákup v klidu vložit a vydržely to.
Autory výzkumu jsou experti z univerzity v Plymouthu, zveřejnili ho v odborném časopise Environmental Science and Technology. Podle nich výsledky studie zpochybňují to, že by rozložitelné plasty byly řešením situace s množstvím umělých hmot v přírodě.
Imogen Napperová, která tento výzkum vedla, varuje: „Po třech letech mě překvapilo, že všechny tyto sáčky jsou schopné nést nějaký nákup. Nejvíc překvapivé to bylo u těch z rozložitelných plastů. Když vidíte něco označeného touto značkou, automaticky předpokládáte, že se to rozloží rychleji než obyčejná taška. Ale jak ukazuje náš výzkum, není tomu tak.“
Podle britských statistik jsou právě umělohmotné tašky a sáčky vážným problémem především proto, že se využívají nejčastěji jen jedenkrát. Vědci z Plymouthu upozorňují, že řada výrobců těchto předmětů uvádí nepravdivé informace o tom, jak snadno a rychle se stanou součástí přírody. Podle Napperové ale žádná ze zkoumaných tašek tyto požadavky nesplnila.
V ideálních podmínkách se plastový odpad rozkládá odpovídajícím způsobem – ale musí se jednat o kompost s vhodnou teplotou a vlhkostí. Naopak v běžných podmínkách se rozkládá mnohem pomaleji, než vědci předpokládali. Pokud by se tedy měl nějak intenzivněji plastový odpad recyklovat do přírody, bylo by potřeba dělat to ve speciálních zařízeních v kontrolovaných podmínkách – a to se zatím nikde neděje.
Český výzkum
Environmentální dopad různých druhů tašek zkoumala nedávno také česká studie expertů z Vysoké školy chemicko-technologické. Ti popsali, že bavlněné tašky mají na životní prostředí horší dopad než polyesterové textilní tašky pro opakované použití.
Posuzovali tašky z papíru, z HD polyetylenu (plast s vysokou hustotou – HDPE), z LD polyetylenu (plast s nízkou hustotou – LDPE), z bavlny a z polyesteru. Přitom tašky z papíru a polyetylenu byly jednorázové, tašky z bavlny a polyesteru byly pro dlouhodobé používání.
Výsledky shrnuli do sedmi základních bodů:
- Nejvyšší environmentální dopady vykazují tašky z LDPE, tedy z polyetylenu s nízkou hustotou.
- Nejnižší environmentální dopady vykazuje polyesterová textilní taška pro opakované použití.
- Papírová taška se té polyesterové, co se environmentálních dopadů týče, vyrovná až v případě opakované sedminásobné recyklace papírového vlákna, což je pravděpodobně za technologickým limitem.
- Scénáře zahrnující skládkování a energetické využití jednorázových tašek z LDPE, HDPE a papíru zjistily vyšší environmentální dopady než u tašek textilních určených pro dlouhodobé používání.
- Environmentální dopady tašek z papíru a z HDPE jsou srovnatelné.
- Opakovaná materiálová recyklace papírových i polyetylénových tašek snižuje jejich environmentální dopady.
- Bavlněná taška má vyšší environmentální dopady než taška polyesterová, a to i v případě, že je vyrobena z organické bavlny.
Překvapivě špatné výsledky bavlněných tašek jsou způsobené především závažnými škodami, které vznikají ve fázi pěstování bavlny a podepisují se na emisích do ovzduší, vyšší spotřebě vody, přeměně krajiny nebo vlivu na ozonovou vrstvu.