Od vzniku sítě starověkých římských silnic uplynuly už víc než dva tisíce let. Tým švédských ekonomů prozkoumal význam cest pro udržení bohatství v průběhu staletí. Podle něj existují jasné souvislosti mezi antickýmu trasami a současnou prosperitou.
Římské silnice přinášely Evropě prosperitu staletí po zániku impéria
„Síla Říma započala před 2200 lety na silnici Via Appia,“ napsal Jan Antonín Baťa v knize Budujme stát pro 40 000 000 lidí, kde popsal svoji vizi Československa v budoucnosti. Měl pravdu, ale ne celou. Podle nové studie totiž tyto silnice prosperitu Evropy udržovaly po celá staletí.
Římské silniční sítě byly impozantními stavbami, které v době svého vrcholu zahrnovaly 80 tisíc kilometrů cest. Impérium je nestavělo primárně z ekonomických důvodů, ale pro přepravu vojsk do různých částí říše. Na starší silniční sítě nebo na vesnice a obce podél nich se bral malý ohled. Přesto se římské komunikace brzy začaly využívat pro obchod a dopravu, staly se spojnicemi mezi nově vznikajícími tržními městy a byly důležité pro hospodářský rozvoj.
Via Appia
V nové studii vědci zkoumali význam starověkých římských silnic jako kanálů pro přenos bohatství, aby lépe pochopili, proč místa, která prosperovala před dvěma tisíci lety, mají tendenci mít větší ekonomickou výkonnost i dnes.
Cesta k městům
Při výzkumu vědci překryli mapy silniční sítě Římské říše moderními satelitními snímky zobrazujícími intenzitu světla v noci – což je jeden ze způsobů, jak přiblížit ekonomickou aktivitu v dané geografické oblasti. Poté mapu rozdělili do jemné mřížky, v každém políčku změřili přítomnost římských silnic a porovnali ji se současnou infrastrukturou, hustotou obyvatelstva a ekonomickou aktivitou.
„Vzhledem k tomu, že se od té doby mnohé změnilo, měla by být vidět spousta změn kvůli moderním podmínkám. Je ale překvapivé, že římské cesty přispívaly ke koncentraci měst a ekonomické aktivity podél nich, přestože mizely a byly překrývány novými silnicemi,“ říká jeden z autorů studie Ola Olsson z Göteborské univerzity.
Giovanni Battista Piranesi / Pohled na křižovatku antických cest Via Appia Antica a Via Ardeatina, 1756
Vědce zajímalo, co je příčinou, a co následkem. Tedy jestli Římané stavěli silnice v oblastech se silnou hospodářskou aktivitou, nebo jestli to byly silnice, které se staly příčinou ekonomického růstu kolem nich.
„To je velký problém v této oblasti výzkumu. Mimořádně zajímavá je tato studie proto, že samotné silnice zmizely a chaos v západní Evropě po pádu Římské říše by byl příležitostí k přeorientování ekonomických struktur. A přesto urbanistická struktura podél nich zůstala a přetrvala,“ říká Ola Olsson.
Kolo a cesta
Dalším faktorem, který podporuje závěry studie, je dění ve východních částech Římské říše, v severní Africe a na Blízkém východě. Tam došlo ve 4. až 6. století v podstatě k téměř úplnému opuštění kolové dopravy, kterou nahradily velbloudí karavany.
Silnice v tomto regionu se používaly stále méně a méně a vládcové je nechali zchátrat. Na rozdíl od západních částí království se tedy nové cesty nestavěly na starých.
„Silnice ztratily význam, a tak vůbec nevidíme stejnou kontinuitu prosperity. Dá se říci, že tuto oblast postihlo to, čemu se říká ‚obrácení štěstěny‘ – země, které na počátku rozvíjely civilizaci, jako je Irák, Írán a Turecko, jsou dnes autokratické a mají výrazně horší hospodářský rozvoj než země, které byly tehdy na ekonomické periferii,“ vysvětluje Ola Olsson.
To, jak mohou mít investice do infrastruktury zásadní ekonomické důsledky jak po desetiletích, tak po staletích od jejich uskutečnění, je podle Oly Olssona významné pro pochopení toho, proč jsou některé regiony rozvinutější než jiné, ale výsledky mohou být důležité i jako podklad pro současná politická rozhodnutí o infrastruktuře.
„Například ve Švédsku se jedná o možné výstavbě nových železničních tratí. Ty od 19. století získaly obrovský význam pro hospodářskou činnost. Diskutuje se o nových úsecích železnice, a pokud budou postaveny, lze očekávat, že některé obce získají velký ekonomický impuls,“ dodává vědec.