Na první pohled by se mohlo zdát, že Nová teritoria jsou jednou z nejzelenějších částí Hongkongu. Tato oblast, která hraničí s čínskou pevninou a tvoří většinu hongkongského území, vypadá jako svět na hony vzdálený od rušných ulic a mrakodrapů, které se tyčí nad většinou městského centra, napsal zpravodajský server BBC News. Místní řeky však „vydechují“ velké množství skleníkových plynů.
Nová teritoria jsou převážně venkovská oblast s rozlehlými plochami zemědělské půdy, zeleně, mokřadů, hor, parků a řek. Region by tedy měl představovat „zelené plíce“ Hongkongu. Ale realita je mnohem znepokojivější. Řeky, které se klikatí touto sytě zelenou krajinou, ve skutečnosti vydechují značné množství skleníkových plynů, jak vyplývá ze studie patnácti místních vodních toků.
„Vody všech těch řek jsou přesycené třemi hlavními skleníkovými plyny – oxidem uhličitým, metanem a oxidem dusným,“ řekl Derrick Yuk Fo Lai, profesor Čínské univerzity v Hongkongu. Lai zjistil, že na některých místech byly koncentrace těchto plynů ve vodě čtyřiapůlkrát vyšší než koncentrace v atmosféře.
Řeky začaly zvyšovat emise plynů
Studie, která zkoumala dopad znečištění vody na emise skleníkových plynů v Hongkongu, naznačuje, že řeky v této oblasti jsou trvalým zdrojem atmosférických skleníkových plynů a mohou přispívat k oteplování klimatu.
„Zjistili jsme, že všechny naše zkoumané řeky by mohly přispívat k emisím skleníkových plynů,“ řekl Lai. Tým zjistil, že čím znečištěnější řeka byla, tím vyšší byly její emise. Hlavními příčinami znečištění řek je odpad vypouštěný z chovů zemědělských zvířat, špatně napojené odpady ve starých budovách a prostory bez kanalizace.
„I když je rozsah uhlíkových emisí z našich řek relativně malý v porovnání s tím, kolik se uvolňuje při spalování fosilních paliv při našich každodenních aktivitách, jejich vliv na celkové množství skleníkových plynů, které Hongkong produkuje, bychom neměli ignorovat a podceňovat,“ dodal Lai.
Řeky v hongkongské oblasti Nová teritoria v tomto ohledu nejsou nijak nezvyklé. Překvapivě jsou vodní toky významným zdrojem skleníkových plynů po celém světě. Odhaduje se, že řeky a potoky uvolňují až 3,9 miliardy tun uhlíku každý rok – to je asi čtyřnásobek množství, které ročně emituje globální letecký průmysl.
Když vezmeme v úvahu relativně malou plochu, jakou řeky na planetě zaujímají, jde o hodně velký objem. Kromě toho vědci odhadují, že vodní systémy, jako jsou řeky a jezera, přispívají více než padesáti procenty metanu, který je v ovzduší, a globální emise oxidu dusného z řek přesáhly deset procent lidských emisí tohoto plynu.
Řeky jako emisní stoka krajiny
Důvodem je, že „do řek se dostává značné množství uhlíku a dusíku z krajiny, kterou odvodňují,“ řekla Sophie Comerová-Warnerová, biochemička a výzkumnice Birminghamské univerzity. „Dříve se předpokládalo, že řeky jen přepravují tyto prvky do oceánu, ale nyní víme, že mají vysokou míru biogeochemické reaktivity,“ dodala.
Jinými slovy různé formy uhlíku a dusíku, které stékají do řek, se rozkládají do jiných forem, obvykle prostřednictvím aerobního nebo anaerobního dýchání, při nichž se uvolňuje oxid uhličitý a může vznikat také metan a oxid dusný.
„Řeky do jisté míry fungují jako zdroj oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů do atmosféry coby přirozená součást ekosystému,“ uvedla Comerová-Warnerová. „Nicméně je pravděpodobné, že se tyto emise zvýšily kvůli stavu či zdraví řek,“ dodala.
Čím dál tím větším problémem se pak stávají především městské řeky a jejich zvýšené emise. V některých případech vylučují až čtyřikrát více skleníkových plynů než toky v přírodních oblastech.
