Dvojice španělských vědců zjistila, že embrya racků reagují na varování rodičů už v době, kdy jsou ještě ve vejci. Popsali to v odborném žurnálu Nature Ecology and Evolution.
Že řada druhů zvířat vnímá nějakým způsobem vnější svět už ve vejci, se ví již delší dobu. Týká se to nejen embryí ptáků, ale také obojživelníků, plazů a dokonce i hmyzu.
Nový výzkum ale upozornil na ještě hlubší vztah: embrya racka středomořského nejen varovné výkřiky slyší, ale také na ně reagují. Tyto změny se projevují jak tělesnými změnami, tak i změnami chování.
Vědci pro tento experiment sesbírali devadesát vajec z hnízd racků na pobřeží ostrova Sálvora a pak je zkoumali v laboratořích. Tento druh racka není nijak ohrožený, naopak se rychle šíří.
V laboratořích je rozdělili po trojicích, podle snůšky. Vždy dvěma ze tří pak čtyřikrát denně pouštěli nahrávky varovných hlasů jejich rodičů.
Ukázalo se, že embrya, která byla těmto zvukům vystavená, vibrovala – a pokračovala v tom i po návratu do inkubátoru. Proč? Přírodovědci se domnívají, že tyto vibrace se mohou přenášet na vedlejší vejce a podávat tak informace o nebezpečí i embryím, která třeba varovný hlas rodičů nezaslechla.
A rozhodli se to otestovat. Sledovali všechna embrya až do okamžiku vyklubání. Zjistili, že ta, která byla vystavená varovným zvukům, se vyklubala později – a ptáčata pak byla výrazně tišší než ta, která zvuky hrozby neslyšela. A také byla celkově drobnější a měla kratší nohy.
Pozoruhodné ale bylo, že stejné vlastnosti měli i sourozenci těchto mláďat, kteří zvukům vůbec vystavení nebyli, a informace o potenciálním riziku se k nim přenášela jen díky vibracím přes blízké vejce.
