Ptačí chřipka se letos šíří v Severní Americe rychleji než kdy dříve. Podle expertů to může znamenat, že se už zakořenila natolik, že ji bude jen obtížné úplně zničit. Může to mít rozsáhlé důsledky nejen na americkém kontinentu, ale také v Evropě.
Letos na jaře se v Severní Americe rozšířilo nové ohnisko vysoce nakažlivé ptačí chřipky H5N1, tedy stejné nemoci, která už několik let škodí českým ptačím chovům. Vědci doufali, že se zopakuje to, co se stalo po příchodu jiné varianty ptačí chřipky do Spojených států v prosinci 2014.
V následujících měsících sice zemřelo nebo muselo být utraceno přes padesát milionů ptáků, ale virus po necelém půl roce zmizel. Ohniska mezi drůbeží se podařilo zlikvidovat, byť to zemědělce stálo asi 1,6 miliardy dolarů, mezi volně žijícími ptáky se přestala nákaza objevovat a ani tažní ptáci ji znovu nepřenesli zpět. V tomto roce je ale situace výrazně odlišná.
Kanada i Spojené státy zaznamenávají během léta další a další případy nákaz, a to jak u volně žijících ptáků, tak v chovech. Šíření viru tedy zjevně nezastavily ani vyšší teploty, na což se spoléhali někteří epidemiologové, a rozdíl je také v rozsahu. Roku 2015 zasáhla chřipka hlavně středozápad USA, letos se ale virus H5N1 rozšířil prakticky po celém severoamerickém kontinentu.
Vědci navíc nově potvrdili, že virus dokáže nakazit stále více druhů zvířat. V USA se jedná už nejméně o 99 druhů volně žijících ptáků, což je u ptačí chřipky rekord. Podle Bryana Richardse z Národního centra pro zdraví volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin může situaci ještě výrazně zhoršit podzim, kdy se do země vrací stěhovaví ptáci, kteří by mohli přinést další vlnu této epidemie.
I kdyby se to ale nestalo, virus bude podle epidemiologů po americkém kontinentu „cestovat“ po celý rok, a stane se tak zřejmě trvalou hrozbu pro chov drůbeže i pro volně žijící ptáky, včetně několika ohrožených druhů. „Dopady na volně žijící ptáky mohou trvat velmi, velmi dlouho,“ uvedl pro odborný časopis Science Richards.
Příběh viru
Virus ptačí chřipky H5N1 se poprvé objevil u drůbeže v čínské provincii Guangdong v roce 1996 a od té doby způsobil několik velkých epidemických ohnisek po celém světě. Nahrává mu zejména schopnost nakazit vodní ptáky, kterým většinou nezpůsobuje větší problémy, coby stěhovaví tvorové ho ale mohou šířit na značné vzdálenosti.
Americká vlna se dostala na kontinent právě touto cestou. Když vodní ptáci na americké půdě z nějakého důvodu zahynuli, přenesl se virus na jiné ptačí druhy – zejména jejich predátory, jako jsou orli nebo sovy.
V současné době byl virus H5N1 ve Spojených státech zjištěn u více než dvou tisícovek volně žijících ptáků, přitom během epidemie v roce 2015 jich nebyla ani stovka. Biologové jako Wendy Puryearová předpokládají, že příčinou jsou vlastnosti viru, jenž je mnohem nakažlivější než jeho předchůdci.
V květnu se sice situace začla uklidňovat, ale virus se začal šířit mezi některými druhy mrchožroutů, zejména v populaci supů. Ti i během léta umírali po stovkách. A v červnu vědce v Nové Anglii překvapila druhá vlna infekce, která zasáhla mořské ptáky. Tyto druhy přitom představují pro jakýkoliv respirační virus ideální prostředí – v koloniích jsou hnízda obývaná až tisíci zvířat natěsnaná těsně vedle sebe. V takovém prostředí může virus snadno mutovat a měnit své vlastnosti.
Tuleni z Maine
H5N1 zatím dokázal savce a tedy i člověka nakazit jen zcela výjimečně, ale aktuální americké zkušenosti ukazují, že už neplatí ani to. Na ptačí chřipku totiž uhynulo několik stovek tuleňů v Maine na severovýchodním pobřeží. Vědci ale zatím neví, jak se nakazili, ani proč tolik zvířat nemoci podlehlo. Spojené státy a Velká Británie zatím zaznamenaly po jednom případu H5N1 u člověka.
Biologové i epidemiologové teď s napětím čekají na příští vlnu tažných ptáků, právě ta by totiž mohla hrát klíčovou roli v dalším vývoji nemoci, a to jak v Americe, tak Evropě. I kdyby to ale dopadlo dobře a hejna hus další vlnu viru nepřenesla, podle Science se řada vědců obává, že patogen se už rozšířil dost na to, aby mohlo docházet k dalším vlnám jen z těchto skrytých ložisek. A v místech, kde jsou velké chovy drůbeže, to může mít závažné dopady.
Neznámý virus
Protože H5N1 zatím nepředstavuje bezprostřední hrozbu přímo pro člověka, věnovala se mu doposud menší pozornost než například SARS-CoV-2. Vědcům proto stále chybí základní informace, které jsou potřebné k vytvoření modelů, jež by byly schopné další vývoj situace předvídat.
Neví se například ani to, jaký je mechanismus přenosu viru H5N1 mezi druhy. „Bude to ještě moc složité,“ dodává epidemioložka Kaitlin Sawatzki z Tuftsovy univerzity. „Je těžké cokoliv předvídat, a my jsme proto dost nervózní.“
