Prudký pokles kapacity výroby elektřiny z jádra ohrozí plnění klimatických cílů a bezpečnost dodávek elektřiny, varuje nová zpráva Mezinárodní agentury pro energii (IEA). Rozvinuté země by proto podle ní měly najít způsoby, jak prodloužit životnost svých jaderných reaktorů. To je žádoucí také podle předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové či fyzika a odborníka na globální oteplování Jana Hollana.
V současnosti se jádro na celosvětové výrobě elektřiny podílí asi deseti procenty. Jaderné elektrárny v USA a v Evropě jsou ale v průměru více než 35 let staré a mnoho ze 452 reaktorů se má zavřít. Levný plyn a přísnější požadavky na bezpečnost totiž způsobily, že jaderné elektrárny se stávají ekonomicky nevýhodné.
„Beze změn politiky mohou rozvinuté země do roku 2025 přijít o 25 procent své jaderné kapacity a do roku 2040 až o dvě třetiny,“ upozorňuje IEA ve své první velké zprávě o jaderné elektřině za dvě desetiletí.
Za posledních dvacet let se v rozvinutých zemích zvýšila kapacita větrných a solárních elektráren o 580 gigawattů (GW). Podíl čistých zdrojů na výrobě elektřiny loni činil ve vyspělých zemích OECD 36 procent, což je podle IEA navzdory růstu kapacity větrných a solárních elektráren zhruba stejný podíl jako před dvaceti lety právě kvůli poklesu výroby v jaderných elektrárnách.
Aby se vykompenzoval očekávaný pokles kapacity jaderných elektráren v příštích dvou desetiletích, měly by investice do obnovitelných zdrojů vzrůst pětinásobně. To by bylo nejen velmi nákladné, ale narazilo by to i na odpor veřejnosti a vyžádalo si to velké investice do přenosových sítí, podotýká IEA.
Ředitel agentury Fatih Birol uvedl, že nežádá země, které se rozhodly opustit jadernou energetiku, aby své rozhodnutí přehodnotily. Země, které chtějí s výrobou energie z jádra pokračovat, by toho však měly udělat víc pro podporu tohoto odvětví. Nízkouhlíková povaha jaderné energie a její úloha v energetické bezpečnosti nejsou podle něj dostatečné oceňovány u současných jaderných elektráren, aby mohly fungovat se ziskem, zatímco nové jaderné projekty se potýkají s překročením plánovaných nákladů. Podle agentury je také nutné, aby země prodloužily životnost svých jaderných reaktorů.
Drábová: Prodlužování životnosti má smysl
S tím souhlasí také předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. „Je jistě legitimní uvažovat o tom, že takto drahé zařízení bude využíváno, co nejdéle to rozumně půjde. Ovšem s jedním základním předpokladem – že bude splňovat veškeré požadavky na zajištění bezpečnosti,“ řekla webu ČT24.
Jádro je přitom podle ní v současnosti jediným dostupným nízkoemisním zdrojem elektřiny. „Žádný jiný zatím neznáme a například technologie pro obnovitelné zdroje jsou daleko od toho, aby vstoupily do každodenního života,“ vysvětlila jaderná fyzička a dodala, že pokud chceme brát vážně současné cíle pro ochranu klimatu, tak jádro by v energetickém mixu mělo mít své místo.
Hollan: Nechválím odstavování reaktorů dříve, než je to nutné
Také fyzik a odborník na změnu klimatu z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd Jan Hollan doporučuje nechat fungovat evropské jaderné reaktory co nejdéle, jak je technicky možné. Dopady provozu fosilních zdrojů jsou totiž podle něj řádově větší.
Aby nedošlo ke katastrofálnímu oteplování, je podle Hollana v první řadě potřeba omezit spalovací elektrárny. „K bezpečnosti potřebujeme velice rychle snížit spotřebu fosilních paliv do roku 2030 na polovinu,“ poznamenal pro web ČT24.
Stavba nových jaderných reaktorů současného typu by přitom podle něj nebyla řešením. „Výstavba je nesmírně drahá, trvá velmi dlouho a váže obrovské lidské kapacity,“ řekl Hollan. „Není vůbec myslitelné, že by se ekonomicky vyplatila, u zemí s velkou vzdělaností je to technologie minulosti,“ dodal.
Německý plán vypnout poslední reaktor do roku 2022 nepovažuje za rozumný. „Nechválím odstavování jaderných elektráren dříve, než je to nezbytně potřeba z hlediska jejich bezpečnosti. To si myslím, že není šťastné, ale v Německu to tak holt probíhá,“ dodal Hollan s tím, že takový rychlý ústup se děje pouze tam.
„Na druhé straně Německo – i díky tomu, že má plán, jak přemění energetiku na obnovitelnou – opravdu rychle buduje nové větrné kapacity, což je velice důležité,“ dodal Hollan.
Gavor: Zemí, kde jádro odstavují předčasně, je málo
Analytik společnosti ENA Jiří Gavor se však radikálního ústupu od jaderné energetiky neobává. Pokles se podle něj dotkne pouze některých regionů. Jedním z nich je přitom Evropa. I tam je ale zemí, v nichž dochází k předčasnému odstavování jaderných elektráren, opravdu málo.
Česko je přitom státem, který by ústup od jádra pocítit mohl. A to díky své blízkosti k Německu. „Mohlo by to mít i dopady na ceny elektřiny v Česku,“ upozornil Gavor.
Dana Drábová poznamenala, že rozvoj jaderné energetiky a její dynamika se přesouvá z Evropy a Severní Ameriky do Číny, Jižní Koreje, Indie, nebo Ruska.
Budoucnost tohoto odvětví přitom podle Drábové v současnosti není obecně jasná. „Na jedné straně vidíte jižní a jihovýchodní Asii a na straně druhé je Evropa, kde se jaderná energetika pohybuje krůček od klinické smrti,“ řekla Drábová. „To ale neznamená, že se nebude rozvíjet a že třeba výzkum a vývoj nesměřuje k jiným technologiím než k těm, které jsou dneska k dispozici a které jsou v provozu nebo se staví,“ dodala.
- Jádro zaznamenávalo velký rozvoj od konce sedmdesátých let. Poté začal počet nových projektů atomových elektráren klesat. Svou váhu měly i obavy z jaderné havárie, podobné těm, ke kterým došlo například v březnu 1979 v elektrárně Three Mile Island v Pensylvánii v USA a především 26. dubna 1986 v ukrajinském Černobylu.
Na druhou stranu existují hlasy, které před jadernou energetikou varují, upozornil článek profesorky environmentalistiky Heidi Hutnerové ze Stony Brook University a environmentalistky Ericy Cirinové z dánské Roskilde University. Současný svět, který ovlivňuje klimatická změna, je podle autorek zvláště náchylný k požárům, extrémním bouřkám a vzestupu hladiny moří.
I když se jaderná energie nabízí jako možná náhrada za fosilní elektrárny, vědecké důkazy a nedávné katastrofy podle Cirinové a Hutnerové zpochybňují, že jaderná energie může v současném světě fungovat bezpečně. Extrémní projevy počasí podle nich zvyšují riziko jaderných havárií a dlouhodobé skladování radioaktivního odpadu i nadále zůstává přetrvávajícím nebezpečím.
Někteří vědci mají také obavy například z lesních požárů. „Záznamy ukazují, že požáry kolem Černobylu zvýšily od roku 1990 úroveň radiace sedmi až desetinásobně,“ uvedla historička Kate Brownová z Massachusetts Institute of Technology a evoluční biolog z University of South Carolina Tim Mosseau.
Problém přitom podle Brownové může představovat také radioaktivní spad z jaderných zkoušek a havárií, který se do oceánu dostává z tajících ledovců. Následně se pak absorbuje do atmosféry a na Zemi spadne jako kyselý déšť.
„Záplavy jsou dalším projevem globálního oteplování, který by mohl vést k jaderné katastrofě,“ uvádí dále Cirinová s Hutnerovou. Mnoho jaderných elektráren se totiž nachází na pobřeží a zvyšování hladiny moří, eroze pobřeží nebo bouře by je mohly ohrožovat.
„Pouhá absence emisí skleníkových plynů nestačí k tomu, abychom mohli uvést, že jaderná energie zmírňuje klimatickou změnu,“ poznamenali dříve ve své práci Natalie Kopytková a John Perkins.
