Při dlouhodobém pobytu doma je třeba v rodině počítat s ponorkovou chorobou, uvedla ve Studiu 6 Galina Jarolímková z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4. Lidé by proto podle ní měli být vůči sobě shovívaví, tolerantní a neřešit banality. Pomoct může také zavedení režimu.
Při karanténě buďme tolerantnější a neřešme banality, radí psycholožka
Psycholožka radí, jak zvládnout pobyt doma (zdroj: ČT24)
Před týdnem se v Česku v souvislosti se šířením nového koronaviru uzavřely školy, od minulého týdne platí také nouzový stav a od pondělí také omezení volného pohybu. Tisíce lidí navíc po návratu ze zahraničí musely zůstat v povinné karanténě.
Na dlouhodobý pobyt doma přitom lidé mnohdy nejsou zvyklí a mezi členy rodiny hrozí eskalace vztahů.
„Určitě je třeba v nějakých etapách počítat v rodině s ponorkovou chorobou, kdy si všichni polezou na nervy, nebudou vědět, co v danou chvíli dělat,“ poznamenala psycholožka Jarolímková. „V tuto chvíli je potřeba zpomalit, neřešit věci zbrkle, všechno mít naplánované, rozmyslet krok po kroku, jak budeme společně celý den, týden trávit,“ dodala.
Lidé jsou podle psycholožky zvyklí fungovat v režimu. Jeho zavedení tak může usnadnit i dlouhodobý pobyt v domácím prostředí, radí. „Nemusí se úplně ztotožňovat s tím, jak pracujeme v normálním období, ale nějaký režim je určitě potřeba,“ uvedla s tím, že je velmi důležité, aby v tomto ohledu byli vůči sobě jednotliví členové rodiny velmi vstřícní.
„Dejme také prostor pro osobní potřeby,“ uvedla dále Jarolímková s tím, že když člověk nemá chuť se zapojit do rodinných aktivit, měl by to ostatním sdělit a ti by mu měli ten prostor dopřát.
Snaha hledat pozitivní věci
Zavedení režimu doporučila psycholožka také například starším lidem, kteří jsou zvyklí žít aktivně. „Je teď i na dětech, aby svým rodičům a prarodičům pravidelně telefonovaly nebo s nimi byly v jakémkoliv kontaktu, a to třeba přes Skype nebo sociální sítě,“ dodala Jarolímková.
Své starší příbuzné by se lidé měli snažit zapojit do pozitivních činností, aby neměli tolik prostoru vnímat negativní dobu, která teď nastala, popisuje psycholožka. „Určitě je například dobré spojit svoje malé děti s prarodiči, aby jim povykládali o tom, jaké to bylo v době, když oni byli malí a prožívali některé situace,“ dodala s tím, že je třeba hledat na všem špatném to dobré.
Okolí by mělo podle Jarolímkové kontaktovat také osoby, které tráví tyto dny doma samy a nemají si s kým popovídat a sdílet emoce. „Snažme se je podržet, aby toto těžké období přežili,“ řekla.
V tomto období by lidé měli být tolerantnější, radí Jarolímková. „Buďme shovívavější, neřešme žádné banality, snažme se i omluvit za některé svoje chyby (…) a podporovat se, abychom toto těžké období přežili v pořádku,“ dodala.