Nebyla to potopa světa, při které se podle Starého zákona zachránil jen Noe a jeho rodina. Ale byla to katastrofická událost, která hluboce změnila krajinu a mohla také dát vzniknout legendám a mýtům. Podle nové studie mezinárodního týmu výzkumníků se přibližně kolem let 7910 až 7290 před naším letopočtem přehnala přes pobřeží Izraele masivní vlna tsunami.
Nový výzkum izraelských a amerických vědců popsal vůbec nejstarší známou vlnu tsunami, která zasáhla oblast východního Středomoří. Důkazy o pravěké tsunami našli při zkoumání jader usazenim v oblasti zálivu Tel Dor. V těchto vzorcích objevili nečekanou vrstvu mušlí a písku datovanou do doby před 9910 až 9290 lety – ležela mezi vrstvami mokřadů. Jediný způsob, jak mohl tento mořský materiál dorazit tak daleko do vnitrozemí, byla podle autorů nesmírně silná mořská vlna.
Vědci odhadují, že tsunami, která by toho byla schopna, by se dostala až 3,5 kilometru do vnitrozemí. Při nárazu na pobřeží musela být vysoká 16 až 40 metrů. Tsunami nejsou ve východním Středomoří ničím neobvyklým; historické záznamy a geografické údaje naznačují, že k nim dochází v posledních 6000 letech přibližně jednou za století. Ale doposud zdokumentované tsunami byly mnohem menší a slabší – doputovaly jen asi 300 metrů do vnitrozemí. Tato pravěká vlna neboli paleotsunami tedy musela patřit k mimořádně silným – podle autorů práce byl její příčinou podmořský sesuv půdy po silném zemětřesení v této oblasti.
Kdyby na místě byla vesnice, tato vlna by ji smetla ze světa a zničila by také úrodnou půdu, pastviny a stáda i pobřežní mořský rybolov a vlastně všechny využitelné zdroje.
Tato událost by podle archeologů mohla vysvětlit, proč předchozí průzkumy nenašly důkazy o žádných pobřežních vesnicích v této konkrétní oblasti – a to až do doby pozdního neolitu. Takové důkazy mohly být vlnou vymazány z půdy a tedy i z historie.
Vstoupila tsunami do příběhů?
„Nemůžeme s jistotou vědět, proč tam lidé nebydleli,“ uvedli vědci. „Bylo prostředí příliš změněné, aby podporovalo život? Stala se tato tsunami součástí jejich kulturního poznání – vyprávěli si příběhy o této ničivé události a předávali si je dál? Nevíme, můžeme si to jen představovat,“ dodali vědci. Podobné masivní potopy se mohly stát zdrojem pro vyprávění o potopě světa – řada národů chápala místo, kde žila, jako celý svět.
V pozdním neolitu se ale archeologická naleziště podél pobřeží začínají znovu objevovat a časově se shodují s obnovením mokřadů, jak to dokládají vzorky usedlin. Podle autorů studie to dokazuje, jak moc byli místní lidé odolní vůči podobným tragédiím a jak dokázali i takto poškozenou krajinu využít.
