Před 130 lety, 23. ledna 1890, byla založena Česká akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění. Tato vědecká a umělecká instituce, jejímž cílem bylo šíření věd a umění v českém jazyce, vznikla hlavně zásluhou podnikatele a mecenáše Josefa Hlávky a stala se základem pro někdejší federální Československou akademii věd (ČSAV) i nynější Akademii věd České republiky.
Před 130 vznikla předchůdkyně Akademie věd. Stáli za ní mecenáš Hlávka a císař František Josef
Nejstarší předchůdkyní dnešní Akademie věd byla sice Královská česká společnost nauk, která vznikla na přelomu 60. a 70. let 18. století a mezi zakladatele patřili filolog Josef Dobrovský, historik Gelasius Dobner či matematik a zakladatel pražské univerzitní hvězdárny Joseph Stepling. V jejím čele později stál známý historik František Palacký.
Práce členů královské společnosti ovšem byly většinou publikovány v němčině a vlastenecky naladěné české kruhy se proto snažily o vznik jazykově české akademie. Její vznik inicioval a finančně podpořil stavitel a mecenáš Josef Hlávka, který byl jejím prvním prezidentem. Ovlivnil prý i samotného císaře Františka Josefa I., který, údajně na Hlávkovo naléhání, podepsal zakládací listinu českou verzí svého jména.
Hlávkova akademie z roku 1890 svou starší sestru v podobě Královské české společnosti nauk zprvu příliš nepřekračovala. Jejím cílem byla společná zasedání vědců a umělců (dělící se nyní již do čtyř oborových tříd), vzájemné seznamování se s výsledky vědeckého bádání a hlavně – a v tom spočívá zřejmě její největší přínos – publikování těchto výsledků. Zapomenout nelze ani bohatou podporu vědců formou badatelských stipendií.
V akademii se již tehdy objevovaly zárodky budoucích moderních výzkumných ústavů – například Kancelář Slovníku jazyka českého z roku 1911 nebo Hlávkou založený, ale vedle akademie stojící Národohospodářský ústav. Progresivní směr se ale prosazoval jen velmi pozvolna.
obrázek
První republika pozvala ženy
Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 byla akademie přejmenována na Českou akademii věd a umění (ČAVU), nijak výrazně se v té době ale instituce neměnila. Nejvýraznější změnou, a spíše jen výjimečně využívanou, se stalo snad jen umožnění přijímat za členy i ženy.
Akademie v meziválečném období působila anachronně a její reforma byla otázkou času. Volání po přeměně neuniverzitní vědy nahrávala i skutečnost, že vedle „staré“ akademie vzniklo množství samostatných výzkumných ústavů a pracovišť, které se po roce 1918 ustavovaly nejen jako instituce vědy a výzkumu, ale často též jako expertní instituce, jejichž služby, rady a expertizy využívala Československá republika.
Patřily mezi ně například Masarykova akademie práce či samostatné státní ústavy jako Slovanský, Orientální či Archeologický. Mezinárodní styky domácích institucí vyvrcholily vstupem do Mezinárodní unie akademií i do Mezinárodní rady badatelské.
Po nastolení totalitního režimu v roce 1948 byly zrušeny dosavadní hlavní vědecké mimouniverzitní instituce a učené společnosti. Na jejich místě vznikla Československá akademie věd (1953–1992), která zahrnovala jak soubor vědeckých ústavů, tak učenou společnost.
Společnost nauk i Akademie fungovaly až do roku 1952, kdy byla založena ČSAV. Ta zanikla k 31. prosinci 1992 a k témuž dni vznikla Akademie věd ČR . Ta dnes představuje hlavní veřejnoprávní instituci zabývající se základním výzkumem v Česku.