Vesmírná evropská agentura GSA, která sídlí v Praze, se po plánované transformaci v příštím roce na Agenturu EU pro kosmický program rozšíří ze současných 200 zaměstnanců až na zhruba šest set lidí. Stát proto teď hledá možnosti rozšíření stávajícího sídla v pražských Holešovicích a dalších prostor.
Evropská unie rozhodla o rozšíření agentury GSA už loni. Ta je pověřena řízením navigačního systému Galileo a je jedinou agenturou EU sídlící v ČR. Agentura by nově měla sdružit řízení provozu všech kosmických programů Evropské unie. Zároveň by se měla přejmenovat na Agenturu pro kosmický program.
Rozšíření agentury počítá s výrazným navýšením počtu zaměstnanců. GSA předpokládá, že nově bude potřeba zajistit prostory až pro šest set lidí. Je proto nutné získat odpovídající prostory a kapacity. Hlavní aktuálně řešenou alternativou je významné rozšíření kapacit stávajícího sídla v Holešovicích, k čemuž ministerstvo financí připravuje studii proveditelnosti. Vedle nových kanceláří jsou nutné nové jednací místnosti, laboratoře a další prostory.
O postupu při rozšiřování agentury jedná společně GSA s ministerstvem dopravy, ministerstvem financí, Úřadem vlády a také bezpečnostními úřady. Memorandum, které za tímto účelem stát a agentura připravují, by mělo mimo jiné počítat se zajištěním další podpory pro zaměstnance a také vzdělávání, včetně jejich rodinných příslušníků.
Miliardové odvody do rozpočtu
Agentura pro evropský globální navigační satelitní systém sídlí v Praze už osm let a odvedla do českého rozpočtu přes tři miliardy korun. Po rozšíření by se finanční odvod měl ještě zvýšit.
Využití globálního navigačního satelitního systému (GNSS) se ve světě značně rozšiřuje. V roce 2014 bylo v provozu přibližně 3,6 miliardy přístrojů využívajících signály satelitní navigace a do roku 2019 by měl tento počet stoupnout na sedm miliard. To znamená, že na každého obyvatele Země bude připadat jeden přístroj využívající GNSS.
Využití globálního navigačního satelitního systému (GNSS) se ve světě stále rychleji rozšiřuje a přibývá možností, jak je používat pro zlepšení života obyčejných lidí. Existuje celá škála přístrojů využívajících služby a aplikace GNSS, dominantní pozici zaujímají především chytré telefony, které jsou hlavním segmentem využívajícím služeb založených na určení vlastní polohy. Následují je navigační přístroje do automobilů; další přístroje už tak početné nejsou, ale miliony obyvatel celého světa jsou už dnes závislé na aplikacích GNSS, zejména v takových oborech, jakými jsou doprava, zemědělství, zaměřování a kritická infrastruktura.
V zemědělství je aplikace poměrně jednoduchá – a o to účinnější. Satelitní údaje mohou pomoci produkovat více potravin, efektivněji a laciněji. Největší výhody se projevují u úspory paliva, když se díky datům z družice mohou efektivněji navádět zemědělské stroje. Také se lépe zaměřují pole, lze vyhodnocovat vývoj úrody a na základě toho měnit plány.
Na počátku 60. let minulého století se američtí vědci v laboratořích aplikované fyziky Johna Hopkinse v Baltimoru začali na objednávku Pentagonu zabývat vývojem nového navigačního systému pro jaderné ponorky vybavené novými raketami Polaris. Využívali k tomu princip měření rádiových signálů vysílaných z pěti satelitů, které obíhaly po oběžné dráze Země. Systém TRANSIT spuštěný v roce 1964 umožňoval posádkám ponorek zjistit jejich přesnou polohu s odchylkou 25 metrů.
V roce 1973 se američtí generálové dohodli na vytvoření jednotného systému satelitní navigace NAVSTAR – GPS (Navigation System Using Timing and Ranging – Global Positioning System). Pro jeho účely bylo v letech 1978–1985 vypuštěno na oběžnou dráhu Země deset navigačních satelitů.
Když v roce 1983 sovětská vojenská stíhačka sestřelila korejské dopravní letadlo KAL 007 s 269 lidmi na palubě, které zabloudilo nad sovětské území na Dálném východě, rozhodl tehdejší americký prezident Ronald Reagan, že dosud striktně vojenský navigační systém bude napříště dostupný i pro civilní využití. Nákladem pěti miliard dolarů tak vznikl úplně nový systém GPS využívající signály z 24 navigačních satelitů vypuštěných na oběžnou dráhu v letech 1989–1994. V současné době jde o nejpoužívanější satelitní navigační systém na světě.
Kromě USA provozuje vlastní systémy satelitní navigace také Rusko (GLONASS) a Čína (BeiDou). V obou případech jde rovněž o systémy určené primárně pro vojenské účely, ovšem lze je využívat i pro civilní aplikace.
Na konci devadesátých let vznikla myšlenka vytvořit evropský výhradně civilní globální družicový polohový systém (GNSS). V březnu 2002 uzavřela Evropská unie s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) dohodu o vybudování navigačního systému nazvaného Galileo. Do roku 2020 by měl tento systém využívající signály ze 30 satelitů umístěných na oběžné dráze kolem Země poskytovat služby všem obyvatelům naší planety.
