Z tajícího Grónského kontinentálního ledovce se v létě uvolňuje metan, tvrdí nová studie publikovaná v časopise Nature, na které se podíleli vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Výzkum ukazuje, že biologické procesy pod ledem mohou ovlivňovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře a následně i celoplanetární klima.
Metan je po vodní páře a oxidu uhličitém třetím nejdůležitějším skleníkovým plynem v atmosféře. I když je přítomen v nižší koncentraci než CO2, jeho skleníkový efekt je 20–28krát silnější než u CO2, a má tak značný dopad na probíhající klimatické změny.
Většina metanu na Zemi je produkována mikroorganismy v bezkyslíkatém prostředí. Velký podíl na tom mají přírodní mokřady, ale také zemědělství: metan vzniká ve velkém množství v rýžových polích a také v trávicím traktu dobytka.
Nejen permafrost
Většina studií o arktickém metanu se zatím soustředila na permafrost – trvale zmrzlou půdu – který obsahuje značné zásoby organické hmoty, jež může být činností mikroorganismů přeměňována na metan. Nová studie přidává na seznam ekosystémů produkujících metan i podledovcové sedimenty, jež díky uvolňování do atmosféry přispívají i ke klimatickým změnám.
Mezinárodní tým vědců z osmi institucí, včetně Univerzity Karlovy, tábořil v roce 2015 u ledovcové řeky odvodňující přes 600 kilometrů čtverečních Grónského ledovce. Vědci sbírali vzorky tavné vody, měřili koncentrace rozpuštěného metanu a analyzovali původ tohoto skleníkového plynu.
Díky nově vyvinutému čidlu, které umožňuje kontinuální měření rozpuštěného metanu, vědci zjistili, že z tohoto ledovcového povodí se v létě 2015 uvolnilo zhruba 6 tun metanu. To zhruba odpovídá množství, které by za tu dobu vyprodukovalo 100 krav. O tom, kolik metanu se může uvolnit z celého obrovského kontinentálního ledovce, ovšem víc prozradí až další výzkum.
Pod ledovci se skrývají mokřady
Guillaume Lamarche-Gagnon z univerzity v anglickém Bristolu, který je hlavním autorem studie, říká: „Naše výsledky potvrzují hypotézu, že podledovcové ekosystémy jsou vlastně mokřady, ve kterých můžou mikroorganismy produkovat metan. Kde se navíc nachází aktivní hydrologický systém, neboli kde jsou tyto mokřady odvodňovány, se tento metan může vyplachovat a posléze unikat do atmosféry.“
Metan byl sice v minulosti nalezen v grónských ledovcových vrtech a v antarktickém podledovcovém jezeře, ale tato studie je první, která ukazuje, že se podledovcový metan skutečně uvolňuje do atmosféry, a to po celé léto, kdy dochází k tání ledu.
Profesorka Jemma Wadham z bristolské univerzity, která celý projekt vedla, podotýká, že „klíčovým zjištěním je to, že metan, který je produkován pod ledem a transportován tavnou vodou, se může uvolnit do atmosféry dříve, než je oxidován na CO2, což je jinak jeho velmi častý osud a což snižuje jeho skleníkový potenciál.“
Doktor Marek Stibal, vedoucí týmu kryosférické ekologie na katedře ekologie Přírodovědecké fakulty UK a spoluautor studie, říká: „Naše výsledky jasně prokazují existenci aktivního mikrobiálního ekosystému pod grónským ledovcem. Vzhledem k tomu, že tento ledovec bude v příštích desetiletích tát stále rychleji, je pravděpodobné, že se i metan bude uvolňovat rychleji a ve větším množství. Mikroorganismy skrývající se pod kilometrem grónského ledu tak můžou představovat další důležitý faktor v probíhajících klimatických změnách, faktor, který byl doposud ignorován.“
