Zejména země třetího světa se potýkají s ničením životného prostředí. Nová rozsáhlá studie sledovala, jaký vliv na to má korupce. Výsledky jsou překvapivé, protože naznačují, že korupce může ochraně přírody paradoxně pomáhat.
Paradoxní studie naznačuje, že v chudých zemích může korupce pomáhat chránit přírodu
Podle nové studie, která vyšla v časopise Journal of Cleaner Production, korupce funguje - pomáhá lépe chránit přírodu a lépe hospodařit s omezenými zdroji. S jednou důležitou podmínkou: toto pravidlo ale platí jenom v zemích třetího světa.
Vědci prozkoumali účinnost opatření na ochranu přírody napříč různými zeměmi. Ve většině zemí světa byly výsledky v souladu s očekáváními – ale v rozvojových zemích ne. „Korupce může v zemích se slabými institucemi usnadnit hospodářskou soutěž a zlepšit tak účinnost péče o životní prostředí,“ tvrdí jeden z autorů studie Panagiotis Zervopoulos z Univerzity v Šardžá ve Spojených arabských emirátech.
Jak chránit přírodu?
Studie obsahovala data ze 144 zemí, z nichž 35 je podle databáze Mezinárodního měnového fondu (MMF) World Economic Outlook považováno za rozvinuté a zbývajících 109 za rozvojové.
Autoři hodnotili environmentální účinnost napříč zeměmi na základě analýzy práce, zásoby kapitálu, spotřeby energie, HDP a emisí oxidu uhličitého. Tvrdí, že jejich výzkum je prvním, který rozpracovává vliv institucionálních faktorů na environmentální účinnost.
Zjednodušeně řečeno tyto výsledky znamenají, že v zemích, kde existují a dobře fungují instituce, pomáhá to účinně chránit přírodu. Ale existují také státy, které si z mnoha různých důvodů nemohou dovolit kvalitní státní aparát, který by nastavoval a hlídal pravidla ochraňující přírodu. A právě v nich může korupce plnit jakousi náhradu výše popsaných mechanismů. Díky ní navíc společnosti ekonomicky nestagnují, takže mají zdroje udržovat alespoň nějaká pravidla pro ochranu přírody.
Může to působit kontraintuitivně, protože korupce mnohdy vede k devastaci přírodních zdrojů – podle studie je přesto efekt v rozvojových zemích pozitivní. Statisticky významně, dopad ale není moc silný. Spíše kompenzuje negativní dopady devastace.
Profesor Zervopoulos ale varuje před výkladem, který by ospravedlňoval korupce. Cílem společností je totiž, aby byly rozvinuté – takže by jejich vývoj měl vést k rozvinutým institucím, jež jsou v ochraně přírody mnohem účinnější. A v praxi je to vidět: řada studií prokazuje, že zejména Evropa a Severní Amerika svou přírodu chrání lépe než zbytek světa.