Podle nového výzkumu badatelů z Bostonské univerzity věda potvrzuje rčení, že optimisté žijí déle. Nová studie popsala příčiny – tito lidé se během života musí vyrovnávat s menším množstvím stresujících událostí.
Optimisté opravdu žijí déle. Naznačuje to studie na amerických veteránech
Vědci zjistili, že optimisté sice reagují na stresové situace a vzpamatovávají se z nich stejně jako pesimisté, ale jsou na tom po emocionální stránce lépe, protože se v jejich každodenním životě vyskytuje méně stresujících událostí.
Není zatím úplně jasné, jak to optimisté dělají, ale vědci se domnívají, že existují v podstatě jen dvě možná vysvětlení, případně jejich kombinace. Optimisté se buď problémům vyhýbají úspěšněji než pesimisté, anebo je zdaleka tolik nevnímají jako stresující.
Předchozí studie prokázaly, že optimisté žijí déle a zdravěji, ale vědci zatím plně nerozumějí tomu, jak by postoj „sklenice je napůl plná“ mohl přispívat ke zdravému stárnutí.
„Vzhledem k předchozím pracím, které spojovaly optimismus s dlouhověkostí, zdravým stárnutím a nižším rizikem závažných onemocnění, nám přišlo jako logické prozkoumat, jestli optimismus může chránit i před dopady stresu,“ líčí klinická psycholožka Lewina Leeová z Bostonské univerzity.
Méně stresových situací
Leeová a její kolegové analyzovali informace poskytnuté 233 muži, kterým bylo nejméně 21 let, když se v letech 1961 až 1970 přihlásili do Normativní studie stárnutí amerických veteránů. V letech 2002 až 2010 vyplňovali několik dotazníků, které zaznamenávaly jejich náladu a všechny stresové situace, s nimiž se setkali.
Výzkumníci předpokládali, že optimisté se mohou po stresující události rychleji vzpamatovat než pesimisté a také se po ní rychleji vrátit do dobré nálady. Výsledky výzkumu to ale nepotvrdily.
„Zjistili jsme, že optimističtější muži uváděli méně každodenních stresorů, což částečně vysvětlovalo, proč mají obecně lepší náladu,“ popisuje Leeová. „To nám naznačuje, že optimističtější muži buď omezovali vystavení se stresovým situacím, nebo že méně často vnímali či označovali situace jako stresové.“
Přestože se studie publikovaná v časopise Journals of Gerontology zaměřila na starší muže, Leeová uvedla, že očekává, že výsledky budou platit i pro starší ženy. „O věkových rozdílech v účincích optimismu na zdraví se toho ale ví méně,“ dodala.
Jak se stát optimistou
Sklon vnímat sklenici napůl plnou, nebo naopak napůl prázdnou se během života podle psychologů příliš nemění. Leeová se přesto na základě svého výzkumu domnívá, že existují způsoby, jak se dívat na svět optimističtěji: „Jedním ze způsobů, jak se stát optimističtějším, je rozvíjet povědomí o tom, jak vnitřně reagujeme na situaci nebo jak ji hodnotíme,“ řekla.
„Často naše automatická reakce zahrnuje negativní hodnocení nebo nejhorší možný scénář. Je velmi užitečné, když se člověk při takové úvaze sám přistihne a pak s tím pracuje – hledá i jiné způsoby, jak se s takovou situací vyrovnávat.“ Vědkyně zdůrazňuje, že optimističtější myšlení neznamená ignorovat realitu, natož dětinskost, nebo dokonce naivitu.