Jedním z nejdůležitějších úkolů vědy je vedle samotného bádání také vzdělávání veřejnosti, aby přijala vědecké poznatky. Nový výzkum Portlandské státní univerzity (PSU) ale vysvětluje, proč snaha předat odborný konsensus široké veřejnosti mnohdy selhává.
„To, že spousta lidí nesouhlasí s vědeckým popisem světa, je nesmírně důležité téma. Řadu let si chytří lidé mysleli, že nejlepší způsob, jak přivést veřejnost k většímu souladu s vědeckým konsensem, je předat znalosti, které jí chybí,“ vysvětluje Nicholas Light z PSU. „Bohužel, tyto vzdělávací snahy moc nefungovaly,“ dodává.
Light na toto téma vydal v odborném žurnálu Science Advances studii, ve které se pokusil příčiny těchto selhání, jež se projevily silně například v době pandemie, odhalit a popsat.
„Náš výzkum naznačuje, že čelíme problému nadměrné sebedůvěry, která stojí v cestě učení a poznání. Pokud si lidé myslí, že toho hodně vědí, mají pak už jenom minimální motivaci učit se něco víc,“ upozorňuje Light. „Lidé s extrémnějšími protivědeckými postoji se zřejmě nejprve potřebují poučit o své relativní nevědomosti v dané problematice a teprve potom se mohou začít seznamovat se samotnými vědeckými poznatky,“ nastiňuje své závěry.
Jeho práce zkoumala postoje lidí k osmi otázkám. U všech existuje silný vědecký konsensus, tedy shoda mezi vědci v oboru, ale současně se k nim objevuje i spousta názorů, které se proti této vědecké shodě vymezují. Jednalo se o tato témata:
- změna klimatu,
- jaderná energie,
- geneticky modifikované potraviny,
- velký třesk,
- evoluce,
- očkování,
- homeopatická medicína,
- covid-19.
Odpůrci vědy jsou si velmi jistí svými znalostmi
Podle Lighta se ukázalo, že čím vzdálenější je postoj jedince od vědeckého pohledu, tím vyšší je jeho hodnocení vlastních znalostí o daném tématu, zatímco skutečné znalosti klesají. Jako příklad Light uvádí vakcíny proti covidu. Čím méně v jeho výzkumu člověk souhlasil s očkováním, tím více byl přesvědčen, že o něm má dostatek informací, a přitom měl podprůměrné reálné znalosti tohoto složitého fenoménu.
„V podstatě platí, že lidé, kteří jsou ve svém odporu vůči konsensu nejextrémnější, jsou si svými znalostmi nejvíce jistí,“ komentuje výsledky Light. „Naše práce naznačuje, že toto pravidlo je dost obecně platné. Nezjistili jsme ho ale u změny klimatu, evoluční teorie a u velkého třesku.“
Vědec spekuluje, že významnou roli by v tomto ohledu mohla hrát i příslušnost k nějaké politické nebo náboženské skupině. „Například v případě změny klimatu zastávají postoje v souladu s vědou spíše liberálové, zatímco v případě otázek, jako jsou geneticky modifikované potraviny, jsou liberálové a konzervativci ve své podpoře nebo odporu víc rozděleni,“ řekl.
„Může to být tím, že když víme, že skupiny, s nimiž se identifikujeme, mají na nějakou otázku silný názor, nepřemýšlíme pak už příliš o svých znalostech dané problematiky.“
Light zdůrazňuje, že názory, které odporují vědeckému poznání světa, mohou mít značné negativní důsledky. Patří k nim například i takové věci, jako je poškozování majetku (třeba 5G vysílačů), zdravotní potíže (spojené s odmítáním různých očkování), ale i problémy finanční nebo výživové.
Společenské normy
Věda podává nejlepší známý způsob, jak popisovat svět. Pokud daný jedinec vychází z nesprávných informací, zhoršuje se tím šance, že učiní rozhodnutí, jež budou prospěšná jemu nebo jeho bližním.
Vzdělávací zásahy zaměřené na změnu názorů podle této studie nemusí fungovat, pokud si lidé nejprve neudělají pravdivý obraz o svých reálných vědomostech o jakémkoliv složitém problému. „Tou největší výzvou je to, jaké způsoby by dokázaly přesvědčit lidi, kteří jsou proti konsensu, že pravděpodobně nemají takové znalosti, jak si myslí,“ dodává Light.
Jednou z cest je podle něj místo přesvědčování spíše tlak na sílu společenských norem navzdory osobním názorům. Například v Japonsku mnoho lidí nosilo roušky a respirátory snižující přenos koronaviru ne proto, aby snížili osobní riziko, ale spíše proto, aby se přizpůsobili sociálním normám.
„Lidé mají tendenci dělat to, co si myslí, že od nich jejich komunita očekává,“ míní Light. I když se obecně nedoporučuje slepě následovat konsensus, pokud postoje proti němu vytvářejí nebezpečné situace pro celou společnost, „je povinností společnosti pokusit se změnit myšlení ve prospěch vědeckého konsensu“.
