Až do nedávna nebyla spavá nemoc snadno léčitelná. Nejúčinnější přípravek totiž asi pět procent léčených připravil o život. Teď ale vznikla nová látka, která tyto problémy nemá. A její autoři postavili potřeby pacientů nad možný zisk. Vědecká redakce ČT mluvila se Sandrou Rembryovou, jednou z autorek nového přípravku, který může zachránit statisíce lidských životů.
„Řekli mi, že Jata byl stižen spací nemocí, chorobou, jež často postihuje obyvatele onoho podnebí, zvláště velmože, kteří trpí chorobným spánkem.“ Tak zní zřejmě první písemný záznam o spavé nemoci. Pořídil ho arabský historik Ibn Chaldún ve čtrnáctém století. Tato choroba je ale s lidmi mnohem déle, podle některých studií dokonce měla zásadní vliv na evoluci lidského druhu.
Protože se ale objevila z pohledu evoluce poměrně pozdě, lidé a také domácí zvířata (na rozdíl od těch divoce žijících) se jí stále neumí bez pomocí medicíny bránit. A až donedávna to neuměla ani ona – zapotřebí byl totiž lék, který by uměl překonat takzvanou hematoencefalickou bariéru chránící mozek. Dlouhá léta to uměl jen lék jménem melarsoprol. Melarsoprol pochází z roku 1949 a ti, kdo ho užívali, ho často popisovali jako „oheň v žilách“. Na komplikace v důsledku použití tohoto toxického léku umíral zhruba každý dvacátý člověk.
V listopadu 2018 byla v Evropě schválena nová léčba fexinidazolem, šlo o první lék na spavou nemoc, který se podává ústně. A teď schválila Evropská léková agentura další přípravek, který by mohl úplně změnit, jak se spavá nemoc léčí. Jmenuje se Acoziborole Winthrop – zjednodušeně acoziborole.
Nový lék přináší novou naději
Lék proti původci spavé nemoci, parazitovi trypanosomě spavičné, stačí podat jen jedenkrát, a to ústy. Další jeho výhodou je fakt, že se dá použít jak u časného, tak i pokročilého stadia spavé nemoci. Schválený je pro dospělé i dospívající, jen musí mít hmotnost nejméně čtyřicet kilogramů.
Ještě to neznamená, že byl lék schválený v afrických zemích, kde se spavá nemoc šíří. Až se to stane, mohl by přípravek vyvinutý společně iniciativou Drugs for Neglected Diseases (DNDi) a společností Sanofi představovat významný pokrok oproti současným terapiím. Autoři léku jsou nadšení z toho, jak snadno se podává v kombinace s tím, jak vysoká je jeho účinnost.
„Za pouhých dvacet let jsme se dostali od složitých léčebných postupů zahrnujících deriváty arzenu s vážnými vedlejšími účinky k dnešní situaci, kdy lze pacienty bezpečně vyléčit jednorázovou dávkou v rámci jednodenní terapie,“ uvedl výkonný ředitel DNDi Luis Pizarro. Dodal, že doufá v úplné vymýcení spavé nemoci, která v minulém století zabila na africkém kontinentu miliony lidí.
Spánek, mouchy, paraziti
Africká trypanosomiáza, běžně známá jako spavá nemoc, se přenáší kousnutím infikované mouchy tse-tse a bez léčby je téměř vždy smrtelná. V raném stadiu onemocnění trpí lidé bolestmi hlavy nebo horečkou. V pozdním stadiu parazit překračuje hematoencefalickou bariéru a napadá centrální nervový systém, což způsobuje typické příznaky, včetně záchvatů, poruch spánku, agresivity, zmatenosti, letargie, křečí a nakonec smrti.
Aby mohl tento lék být schválený, musel projít všemi třemi standardními fázemi klinických testů.
Klíčovou, nejnáročnější a nejdražší bývá třetí fáze. Ta v tomto případě proběhla v Demokratické republice Kongo a Guineji, výsledky pak vědci vydali v kvalitním odborném žurnálu The Lancet. Ty potvrdily, že lék nemá vážnější vedlejší dopady a že má účinnost až 96 procent. „Vývoj acoziborolu a kladné vědecké stanovisko jsou vítězstvím africké vědy, které bylo umožněno díky africkým lékařům a výzkumníkům, kteří prováděli špičkový farmaceutický výzkum v některých z nejodlehlejších a nejhůře dostupných oblastí kontinentu,“ komentoval zveřejnění studie ředitel národního programu boje proti spavé nemoci v Demokratické republice Kongo Erick Miaka.
Tento lék přichází v klíčové fázi boje se spavou nemocí, kdy za poslední dobu dramaticky poklesl počet nových infekcí a existuje poprvé naděje, že by mohla nemoc zmizet úplně. Zatímco ještě na počátku století byly hlášeny stovky tisíc nakažených ročně, roku 2024 už bylo potvrzeno méně než šest set případů této nemoci.
Vědecká redakce ČT se na lék zeptala přímo jedné z jeho hlavních autorek, Sandry Rembryové, která vedla projekt v DNDi.
Právě jste pomohli proměnit léčbu smrtelné nemoci z desetidenního utrpení na jednorázové užití tří tablet. Jaký to vlastně byl pocit v okamžiku, kdy jste si uvědomila, že máte něco, co funguje?
Byl to mimořádný okamžik obrovské radosti – v první řadě pro pacienty, ale také pro celou komunitu zabývající se spavou nemocí a pro všechny vědce, kteří tak tvrdě pracovali, aby tento průlom umožnili.
Spavá nemoc dostala své jméno proto, že parazit nakonec ovládne mozek a naruší spánkový cyklus. Jaké to vlastně je sledovat pacienta v tomto pokročilém stadiu – a co vás pohánělo vpřed během těch let, kdy se řešení zdálo být v nedosažitelné dálce?
Pacienti, kteří dosáhli druhé, závažné fáze nemoci, mohou být neobvykle upovídaní a zmatení. Mezi příznaky patří záchvaty přehnaného smíchu, agresivita, a dokonce i křeče. Pro pacienta, jeho rodinu i okolí je to nesmírně stresující.
Pokud se spavá nemoc neléčí, je smrtelná. Po mnoho desetiletí, kdy jediným dostupným lékem pro tuto fázi byl toxický derivát arsenu, se léčby obávali jak pacienti, tak jejich lékaři. Byla to traumatická zkušenost i pro Lékaře bez hranic, což je jeden z důvodů, proč pomohli založit DNDi. Spolufinancovali ji z peněz, které získali za Nobelovu cenu za mír z roku 1999.
Derivát arsenu byl jediným dostupným lékem téměř šedesát let, byl tak toxický, že zabil zhruba jednoho z dvaceti pacientů. Co pro vás osobně znamená, že jste pomohli uzavřít tuto kapitolu medicíny?
Jsem nesmírně hrdá, že jsem se na tom mohla podílet. Opravdu mi to znovu potvrzuje, proč jsem si vybrala tuto práci – a proč jsem se rozhodla připojit právě k DNDi. Pomoc při uzavření takové bolestivé kapitoly lékařské historie je druh úspěchu, který představuje samotné jádro výzkumu a vývoje, a je to něco, co má šanci zažít jen velmi málo lidí.
Molekula, z níž se stal acoziborole, byla objevena v chemické knihovně – v podstatě čekala, až ji někdo najde. Do jaké míry je skvělá věda systematickou tvrdou prací a do jaké míry jde jen o to vědět, kde hledat?
Acoziborole Winthrop začal s počátečním hitem identifikovaným při screeningu chemické knihovny americké biotechnologické společnosti Anacor Pharmaceuticals, kterou v roce 2016 převzala společnost Pfizer. Struktura počátečního objevu byla poté modifikována a optimalizována ve spolupráci se společnostmi Scynexis a Pace University a následně byla vybrána jako kandidát pro vývoj. Následné předklinické studie a studie bezpečnosti a farmakokinetiky fáze I byly úspěšně provedeny ve Francii, Velké Británii a Malajsii.
Jen malá poznámka k vaší otázce: ve skutečnosti to „neleželo“ v chemické knihovně. Farmaceutické společnosti disponují knihovnami obsahujícími miliony molekul, které testují na účinnost proti konkrétním patogenům; to je běžný výchozí bod procesu vývoje nových léků. V tomto případě měla původní sloučenina některé slibné vlastnosti, ale chemická struktura musela být upravena, aby se zlepšily celkové vlastnosti a vznikl kandidát na léčivo SCYX-7158, který se později stal známým jako Acoziborole Winthrop.
V každém případě je objevování nových léků vždy tvrdá práce.
Vaše studie fáze 2/3 byla prováděna v Guineji a Demokratické republice Kongo, v některých z nejodlehlejších a nejhůře dostupných regionů na planetě. Jaké logistické noční můry jste museli vyřešit, abyste mohli studii vůbec provést – a co vás tato zkušenost naučila o tom, co globální výzkum v oblasti zdraví skutečně vyžaduje?
„Noční můra“ možná není to správné slovo. Těžíme z podpory našich kolegů v Kinshase a spolupracujeme s mimořádně oddanými lidmi – místními lékaři, laboranty a výzkumníky, kteří jsou hluboce odhodláni vyvinout tento nový lék a podporovat komunity, ve kterých žijí. Jsou opravdu inspirativní.
Provádění klinických studií v odlehlých oblastech, kde je spavá nemoc endemická, však s sebou nese značné logistické výzvy: zajištění připojení k internetu, stabilního napájení, přepravy a obsluhy citlivého zdravotnického vybavení a biologických vzorků a mnoho dalšího. Školíme také místní personál v osvědčených postupech, aby shromážděná data splňovala standardy požadované globálními regulačními orgány pro léčiva. Jedním z nejvíce inspirujících aspektů této práce je to, že personál, který jsme vyškolili, se sám stal školiteli a předával své odborné znalosti kolegům na jiných místech provádění studií.
Tahle zkušenost mi ukázala, že je naprosto možné provádět pokročilý globální zdravotnický výzkum v některých z nejodlehlejších míst na planetě – úspěch však závisí na silných, spolehlivých partnerech a na získání důvěry a podpory komunit, ve kterých pracujete.
Lék funguje tak, že využívá vlastní transportní systém parazita k vnesení toxické molekuly dovnitř. Jak laicky vysvětlíte někomu, kdo není vědec, eleganci toho, že v podstatě přimějete mikroskopického zabijáka, aby se sám otrávil?
To není zcela přesné. Zjednodušeně řečeno – lék byl optimalizován tak, aby měl vynikající propustnost přes biologické membrány, a díky tomu se v těle široce distribuuje, včetně mozku, kde se parazit vyskytuje. Tam také proniká do parazita a váže se na klíčové místo, které parazit potřebuje k aktivaci svých genů. Blokováním tohoto místa znemožňuje parazitovi fungovat – přičemž vlastní systém pacienta zůstává nedotčen.
Studie prokázala úspěšnost až 96 procent po osmnácti měsících. Co se stalo s ostatními čtyřmi procenty – a co nám to říká o tom, co je ještě třeba vyřešit?
Do těchto zbývajících čtyř procent zahrnujeme nejen skutečné selhání léčby, ale také pacienty, u nichž nebylo možné provést úplné vyhodnocení – například ty, u nichž došlo ke ztrátě kontaktu. Stejně jako u každého léku však existuje malé riziko selhání, a proto zůstává nezbytné mít k dispozici spolehlivou léčbu druhé a třetí linie – a my tyto léčby také máme. To také zdůrazňuje klíčovou roli národních programů pro kontrolu spavé nemoci a všech týmů zapojených do poskytování péče a dlouhodobého sledování pacientů.
DNDi je nezisková organizace, která vyvíjí léky na nemoci, od nichž se komerční farmaceutický trh z velké části odvrátil. Mění tento model – farmaceutická činnost bez motivace zisku – kulturu samotné vědy? Jsou výzkumníci svobodnější, nebo na ně působí jiný druh tlaku?
To je velmi široká otázka. Z našeho pohledu jsou úspěchy jako acoziborole důležité nejen pro pacienty, ale také proto, že dokazují, že alternativní, neziskové modely vývoje léčiv skutečně existují a mohou přinést nové léky pro některé z nejvíce opomíjených komunit na světě. Od svého založení před dvaceti lety přinesla organizace DNDi čtrnáct nových léčebných postupů.
Partnerství je zásadní a v případě acoziborolu je naším průmyslovým partnerem společnost Sanofi, která bude lék poskytovat zdarma. Regulační požadavky jsou pro všechny stejné, takže to, na čem opravdu záleží, je najít správný způsob spolupráce.
Věříme také, že otevřená věda – základ našeho modelu – je klíčovým prostředkem k zajištění spravedlivějšího přístupu k výsledkům vědeckého výzkumu – zejména k nástrojům a technologiím v oblasti zdraví, jako jsou léčby, testy a vakcíny – a tím i ke spravedlivějším výsledkům v oblasti zdraví.
V současné době zkoumáte, jestli by lék mohl být podán komukoli, kdo má pozitivní výsledek základního rychlého screeningového testu – bez mikroskopu, bez lumbální punkce, bez nutnosti hospitalizace. Pokud to bude fungovat, jak bude „vymýcení spavé nemoci“ v praxi vypadat v roce 2030?
Ano, tato probíhající studie se jmenuje STROGHAT. Společně s Institutem tropické medicíny v Antverpách a dalšími partnery provádíme tuto klinickou studii v odlehlé oblasti severozápadní části Demokratické republiky Kongo, abychom prokázali, jak lze acoziborolem léčit osoby ohrožené touto nemocí, pro které v současné době neexistuje žádná léčba.
Pokud bude tato studie přesvědčivá, mohl by se acoziborole – spolu s novými testy na spavou nemoc prováděnými přímo v místě péče a opatřeními na potlačení přenašečů – stát nástrojem, který národní programy kontroly využijí k definitivnímu vymýcení posledních případů této nemoci v nejhůře dostupných oblastech.
Desítky let jste se věnovala nemoci, o které většina lidí v bohatém světě nikdy neslyšela. Kdybyste měla třicet sekund na to, abyste přesvědčila skeptického čtenáře v Praze nebo Paříži, proč je tento průlom důležitý i pro něj, co byste řekla?
Spousta lidí si neuvědomuje obrovský dopad, který mají zanedbávané nemoci na postižené osoby, a to nejen na jejich fyzické zdraví, ale také na jejich duševní zdraví a ekonomickou situaci jejich rodiny. Tyto nemoci uvězňují komunity v začarovaném kruhu chudoby a lékařské inovace mohou pomoci tento kruh prolomit. Historie ukázala, že když programy na potlačení nemocí selžou, může dojít k novým ohniskům a nemoc se může rychle šířit. Proto by každý měl podporovat vývoj nových, bezpečných, účinných a snadno podávaných léků na zanedbávané nemoci – tyto snahy mohou zlepšit životy milionů lidí.
Kromě toho se v důsledku klimatických změn některé opomíjené nemoci, jako je dengue – na kterou neexistuje žádná specifická léčba – nyní šíří do oblastí, kde dosud nevyskytovaly, a v Evropě jsou hlášeny případy místního přenosu dengue. Tato problematika by proto měla zajímat každého.
