Obavy z hantaviru se šíří Evropou kvůli událostem na výletní lodi, kde se tento virus rozšířil a nejméně tři osoby připravil o život. Počet nakažených virem s vysokou smrtností od té doby dále roste. Tito vnitrobuněční parazité se vyskytují i v Česku, jen nejsou ani zdaleka tak nebezpeční jako jejich příbuzní z výletního plavidla.
Hantaviry nepatří k těm nejznámějším virovým hrozbám a většina běžných lidí o nich zřejmě až do současných událostí na výletní lodi nikdy neslyšela. Řada informací ohledně tohoto viru proto může vypadat děsivě a vyvolávat zbytečné obavy. Současně ale není ani radno hantaviry podceňovat – už jen proto, že se vyskytují i v tuzemsku.
Hantavirus není jediný virus. V současné době je popsáno více než 30 druhů rodu Orthohantavirus, pro které se vžil dohromady obecný název hantavirus. Pro jednotlivé viry se pak používají zkrácené názvy: v případě viru, který zabíjel na výše uvedené lodi, jde o vir Andes. Všechny mají řadu znaků společných, ale liší se hlavně tím, jak vážnou nemoc mohou způsobit, a také tím, jak snadno (nebo naopak těžko) se šíří. Dobrou zprávou je, že přímým kontaktem mezi lidmi se dokáže šířit jen jediný druh hantaviru – právě Andes.
Hantaviry v přírodě
Hantaviry se přitom vyskytují běžně v přírodě – nejčastěji mezi hlodavci, někdy i mezi hmyzožravci. Tato zvířata mohou viry nosit celý život, ale sami jimi onemocnět nemohou. Maximálně jsou pohublá nebo se o něco méně rozmnožují.
Současně ale virus kolem sebe šíří: vylučují ho do svého okolí v trusu a dalších tělesných tekutinách. A z těch se zase uvolňují aerosoly do ovzduší – když je jich moc, může je člověk zejména v uzavřeném prostoru vdechnout a nakazit se. Občas se podobně mohou infikovat i další zvířata, hlavně predátoři. Ti ale nákazu už v drtivé většině případů dál nešíří.
Z hlediska nebezpečnosti je pro člověka docela výhodné, že každý druh hantaviru je dost úzce svázaný s nějakým konkrétním druhem zvířete. V Evropě jsou to nejčastěji hraboši, potkani a myšice, v Americe spíš různé druhy křečků. Bohužel se právě tyto druhy historicky navázaly na lidi, takže se s nimi mohou často potkávat: ať už ve sklepech, starých chalupách nebo stodolách, ale dokonce i v garážích či na půdách domů. Občas se lidé nakazí i při povodních, kdy mohou hlodavčí exkrementy proniknout do pitné vody.
S tím souvisí i to, kdo je hantaviry potenciálně nejvíc ohrožený: k rizikovým povoláním patří hlavně pracovníci v zemědělství či lesnictví, ale třeba také vojáci – ostatně název hantavirus pochází ze jména korejské řeky Hantaan, kde se během války v letech 1951 až 1953 nakazilo víc než tisíc vojáků.
Hantaviry v Evropě
Hantaviry u lidí vyvolávají dvě formy onemocnění. V Evropě je nejčastější krvácivá horečka, která útočí hlavně na ledviny, v Americe spíš hantavirový plicní syndrom atakující právě orgán nutný k dýchání.
Mezi nejčastější původce hantavirových nákaz v Evropě a v Asii patří viry Dobrava, Kurkino, Puumala, Hantaan, Seoul a Sochi; v Americe jsou to Sin Nombre a již zmíněný Andes. Zatímco Dobrava, Hantaan, Seoul a Sochi jsou vysoce patogenní, nákaza virem Kurkino mívá zpravidla mírnější průběh. Virus Puumala vyvolává většinou pouze mírnou formu onemocnění ledvin. V Evropě se vyskytuje i virus Tula přenášený hraboši, který byl donedávna považován za nerizikový – bohužel se v posledních letech objevily případy nákazy, jež vedly až k hospitalizaci dotyčných.
U různých forem onemocnění se velmi liší smrtnost. Například u viru Dobrava se pohybuje mezi deseti až dvanácti procenty, nejčastější forma Puumala naopak má projevy obvykle velmi mírné a smrtnost nižší než jedno procento. U plicní formy Andes je ale smrtnost 35 až 50 procent.
- Smrtnost je vedle úmrtnosti (mortality) druhým statistickým údajem popisujícím pravděpodobnost úmrtí. Úmrtnost se vztahuje k celkové populaci, smrtnost pouze k nemocným daným typem choroby.
Nemoc se projeví asi měsíc od nákazy, nejčastěji podobně jako chřipka – stav nemocného se ale může i výrazně zhoršit. V zemích EU / Evropského hospodářského prostoru je hlášeno ročně přibližně 1500 až pět tisíc případů virových hemoragických horeček u lidí vyvolaných orthohantaviry, nejčastější je právě Puumala, u níž vzhledem k typicky mírným příznakům může infekce zůstat nediagnostikována. V důsledku toho mohou být tyto infekce častější, než ukazují hlášení.
Hantaviry v tuzemsku
V Česku mohou na člověka „přeskočit“ čtyři druhy hantavirů: Dobrava, Kurvino, Puumala a Tula. Když vědci zkoušeli před několika lety odhadnout, jak často se s těmito viry mohou lidé v tuzemsku setkat, zjistili, že protilátky se vyskytují jen u jednoho až 2,7 procenta populace. To naznačuje, že kontakty nejsou časté, populace nemá protilátky a Češi s virem a jeho nosiči nepřicházejí příliš do kontaktu.
Mnohem více je nakažených zvířat: nejčastěji jde o hraboše, méně o norníky rudé. Rozdílné je také to, jak jsou různé populace hlodavců promořené. „Recentně jsme překvapivě zjistili extrémně vysokou prevalenci viru Tula u hrabošů polních na urbánních lokalitách v obci Vestec u Prahy a jejím okolí (areál kampusu BIOCEV, křoviny u čerpací stanice, cyklostezka Dolní Břežany), kde z 16 vyšetřených hrabošů bylo 13 pozitivních (81 procent), a to většinou v několika orgánech u jednoho jedince,“ popsali vědci v časopise Živa.
„V oblasti obce Ostravice (okres Frýdek-Místek, Moravskoslezský kraj) bylo 5 z 95 (5,3 procenta) jedinců myšic pozitivních na vysoce patogenní virus Dobrava; jejich sekvence byly totožné se sekvencemi izolovanými z 15letého pacienta infikovaného hantavirem ve stejné oblasti i se sekvencemi dalších pozitivních pacientů z Moravskoslezského kraje,“ doplnili experti.
Celkem se v Česku dle dostupných informací hantaviry nakazilo přes 120 lidí, většinou ale šlo o jednotlivé případy. Jedním z nejvážnějších byl roku 2008 patnáctiletý chlapec, který se infikoval při bourání starého kravína a skončil na jednotce intenzivní péče. A Česko zaznamenalo i úmrtí na hantavirus: „Onemocnění s fatálním koncem bylo zaznamenáno v roce 2017 u 45letého lesníka v Lánské oboře (okres Kladno, Středočeský kraj), kdy pacient vykazoval typické klinické příznaky (hantaviru), avšak správná diagnóza byla bohužel stanovena až post mortem,“ uvádí výše zmíněný článek.
V posledních letech nejsou hantaviry v České republice příliš časté – podle Státního zdravotního ústavu (SZÚ) bylo od roku 2018 do začátku května 2026 hlášeno 71 případů hemoragické horečky s renálním syndromem a dva případy hantavirového pulmonálního syndromu. „Nebylo hlášeno žádné úmrtí v souvislosti s těmito diagnózami,“ doplňuje SZÚ.
V tuzemsku zatím proti hantavirům neexistuje účinná cílená terapie ani vakcinace. Léčba je pouze symptomatická ve formě infuzí nebo hemodialýzy a spočívá ve snaze zabránit bakteriálním infekcím, které mohou napadat oslabený organismus. Neaktivované celovirové vakcíny se používají v Jižní Koreji a Číně, ale studie prokázaly, že mají jen nízkou účinnost.
V Česku tedy aktuálně nemají hantaviry pandemický ani epidemický potenciál; největší problém spočívá v kalamitním přemnožení populací hraboše polního a nárůstu s tím spojeného rizika přenosu infekčních onemocnění na člověka.
Šíření v Argentině
Hantaviry typu Andes, které jsou opravdu nebezpečné, se v současné době nejvíc šíří v Argentině – právě tam je pravděpodobně i zdroj infekce, která se rozšířila na výletní lodi.
Od loňského června tamní úřady zaznamenaly 101 případů, uvedlo argentinské ministerstvo zdravotnictví. To je zhruba dvojnásobek oproti předchozímu srovnatelnému období. Výletní loď MV Hondius, kde se ohnisko hantaviru objevilo, kotvila na jihu Argentiny, což by naznačovalo možnost infekce – na druhou stranu ale v této oblasti není hlášen žádný případ nákazy od roku 1996, upozornilo ministerstvo, které ale i tak na místo vyslalo epidemiologický tým.
Podle argentinského infektologa Huga Pizziho není pochyb o tom, že se hantavirus v zemi šíří. Podle něj tomu napomáhají i změny klimatu. „Argentina má kvůli nim tropičtější podnebí,“ řekl agentuře AP Pizzi. Podle něj to vytváří příznivější podmínky pro hlodavce, kteří jsou hlavním zdrojem nákazy.
Jedním z důvodů, proč je virus v zemi podle všeho tak „podhlášený“, je fakt, že příznaky hantaviru se dají zpočátku zaměnit například s nachlazením či chřipkou, což může vést k chybné diagnóze. V chudších částech Argentiny nejsou navíc vždy dostupné diagnostické prostředky, navíc lékaři o těchto virech nemají dostatek informací. Agentura AP v této souvislosti poukazuje na případ čtrnáctiletého Rodriga Delgada, který se hantavirem nakazil na konci loňského roku. Lékaři zpočátku chlapci předepsali ibuprofen a nařídili mu klid. To však nepomohlo a hocha museli hospitalizovat na jednotce intenzivní péče. Zemřel krátce poté, co test potvrdil nákazu hantavirem.
Nárůst počtu případů hantaviru vykazuje také Chile. Tamní ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že letos zaznamenalo 39 případů nákazy a 13 úmrtí v souvislosti s touto nemocí. Za celý loňský rok chilské úřady zmiňují 44 případů nákazy a osm mrtvých. Podle agentury EFE v Chile od roku 2020 evidují mezi třiceti až sedmdesáti případy hantaviru ročně.
