Dva druhy pavouků společně utkaly obří pavučinu, která je skrytá v útrobách balkánské jeskyně. Unikátní ekosystém tvořený dvěma druhy predátorů a jedním druhem kořisti popsal mezinárodní tým přírodovědců, samotnou pavučinu ale našli čeští speleologové.
Vědci objevili zřejmě největší pavučinu na světě. Jedná se o obrovskou podzemní strukturu, která má rozlohu přes 100 metrů čtverečních a sílu až deset centimetrů. Nachází se v jeskyni na hranici Albánie a Řecka a jako první na ni narazili čeští speleologové z České speleologické společnosti. Když ji roku 2022 objevili, netušili ještě, na jak unikátní nález narazili. Vyprávěli o ní i v pořadu Hyde Park Civilizace.
Objev na místo přivedl experty na pavouky, kteří obří pavučinu prozkoumali detailněji a zjistili, jak zajímavá je.
Vícevrstvá pavučina podél stěny poblíž vchodu do jeskyně je totiž domovem kolonie přibližně 69 tisíc pavouků druhu pokoutník domácí a 42 tisíc pavouků druhu pavučenka trnohřbetá. Podle nové studie jde nejen o největší pavučinu na světě, ale pravděpodobně také o první zdokumentovaný případ koloniálního vytváření pavučin u obou druhů.
Pavoučí megaměsto je poháněné sírou
Toto pavoučí megaměsto vědci zkoumali víc než dva roky při opakovaných expedicích do extrémního prostředí sírových jeskyní.
Tým identifikoval oba druhy pomocí DNA testů a studia jejich morfologie. Oba druhy jsou obvykle samotářské, takže jejich společné soužití v kolonii bylo velkým překvapením, jak teď vědci popsali v odborném časopise Subterranean Biology.
Aby odhadli velikost kolonie, autoři studie spočítali jednotlivé trychtýřovité sítě v náhodných sekcích a extrapolovali tak hustotu útvaru. Po změření délky a šířky části stěny pokryté sítí vypočítali plochu na 106 metrů čtverečních.
Vědci také chtěli zjistit, jak pavouci přežívají a co je příčinou jejich výjimečného koloniálního chování. Sírové jeskyně jsou jedinečným a drsným životním prostředím, protože v nich úplně chybí sluneční světlo, ale naopak je v nich vysoká koncentrace toxického plynu sirovodíku.
Pomocí analýzy stabilních izotopů, běžného nástroje v ekologii pro mapování potravních řetězců, tým zjistil, že pavouci se neživí hmyzem, který přilétá zvenčí jeskyně. Místo toho je celý potravní řetězec poháněn mikroorganismy oxidujícími síru, kterým se daří v jeskynním systému, a ty se pak stávají přímo v jeskyni žijícími muchničkami, což je hmyz podobný komárům, který ale nesaje krev.
Muchničky se zde líhnou ve vodě a snadno se zachytávají do pavučin, takže jejich obyvatelům poskytují natolik bohatý a pravidelný zdroj energie, že se tu mohou pavouci extrémně množit. Navíc zde chybí větší predátoři, kteří by je ohrožovali jako venku.
Geneticky izolovaná pavoučí civilizace
Dalším klíčovým objevem bylo, že pavouci žijící v jeskyni se geneticky liší od stejného druhu žijícího těsně mimo ni. To naznačuje, že se zde izolovali tím, jak dokonale se přizpůsobili jedinečnému prostředí jeskyně. Vědci si myslí, že kombinace této genetické izolace a jejich zdroje potravy je hlavním důvodem, proč si tito typicky samotářští pavouci vyvinuli během tisíců generací své unikátní koloniální chování.
„Naše studie odhalila jedinečný případ koloniálnosti u tohoto kosmopolitního pavouka, pravděpodobně způsobený hojností zdrojů v sírové jeskyni, a poskytuje nové poznatky o adaptaci povrchových druhů v takových podzemních habitatech,“ zakončují svou studii autoři.
