V mlhovině 30 Doradus našel Webbův kosmický dalekohled tisíce dosud neviděných mladých hvězd. Protože je zde tolik novorozených objektů, někdy se této oblasti proto přezdívá i „vesmírná školka“.
Nejkrásnější pavouk v kosmu. Webbův teleskop ukázal mlhovinu Tarantule
Mlhovina, které se říká Tarantule kvůli vzhledu jejích prachových vláken, je už dlouho oblíbenou oblastí astronomů studujících vznik hvězd. Snímek v plném rozlišení nabízí na svém webu Evropská kosmická agentura (ESA).
Tarantule se nachází ve vzdálenosti pouhých 161 tisíc světelných let v galaxii Velké Magellanovo mračno. Je největší a současně i nejjasnější oblastí, kde se v nejbližších galaxiích rodí hvězdy. Astronomové proto zaměřili na mlhovinu rovnou tři z Webbových infračervených přístrojů s vysokým rozlišením.
GALERIE
Dva pohledy na mlhovinu Tarantule: vlevo NIRcam, vpravo MIRI
Při pohledu přístrojem NIRCam připomíná oblast opravdu hnízdo tarantule, které je pokryté jejími pavučinami, popsala agentura ESA. Prázdná oblast, která je uprostřed snímku, vznikla intenzivním zářením z kupy masivních mladých hvězd, jež na snímku září bleděmodrým světlem.
Jenom ty nejhustší oblasti okrajů mlhoviny odolávají této erozi způsobené silným hvězdným větrem. Vytvářejí jakési sloupy, které jako by směřovaly zpět ke hvězdokupě. A právě tyto pilíře obsahují formující se protohvězdy, které se nakonec vynoří ze svých prachových zámotků a začnou utvářet mlhovinu.
Druhý pohled
Další přístroj – NIRSpec – zachytil jednu velmi mladou hvězdu, která právě tohle dělá. Astronomové si dřív mysleli, že tato hvězda by mohla být o něco starší a že už začíná kolem sebe vytvářet výše popsanou prázdnotu. Webb ale ukázal, že teprve začíná vystupovat ze svého pilíře a stále si kolem sebe udržuje izolační oblak prachu.
Oblast získává jiný vzhled při pohledu v delších infračervených vlnových délkách detekovaných Webbovým přístrojem pro střední infračervenou oblast (MIRI). Horké hvězdy blednou a chladnější plyn a prach září. Uvnitř hvězdných mateřských mračen se objevují světelné body, které naznačují existenci protohvězd, jež stále nabírají na hmotnosti.
Zatímco kratší vlnové délky světla jsou pohlceny nebo rozptýleny prachovými zrnky v mlhovině, a proto se nikdy nedostanou k Webbovi, aby je mohl detekovat, delší vlnové délky ve střední infračervené oblasti tímto prachem pronikají a nakonec odhalují dosud neviděné kosmické prostředí.
Cesta k počátkům vesmíru
Výsledkem tohoto pozorování nejsou jen působivé snímky, ale především důležité informace. Jedním z důvodů, proč je mlhovina Tarantule pro astronomy zajímavá, je fakt, že má podobný typ chemického složení jako gigantické oblasti, kde vznikaly hvězdy v době, kdy byl vesmír starý jen několik miliard let.
Tomuto období se říká někdy „poledne kosmu“, protože právě v té době vznikalo nejvíc hvězd. A Tarantule je nejbližším a nejsnáze pozorovatelným příkladem toho, co se ve vesmíru dělo v této době.
Přestože astronomové pozorují hvězdy už dlouho, proces jejich vzniku je stále ještě dost nepoznaný, zejména proto, že se rodí skryté za hustými mračny doposud neproniknutelnými lidskou technologií. Webbův teleskop to ale díky svým špičkovým přístrojům zkoumajícím vesmír v infračerveném spektru změnil a už začal odhalovat dosud neviděný vesmír.
