Zamýšlený testovací náraz sondy mise DART do menšího tělesa dvojplanetky Didymos s cílem ovlivnit jeho pohyb je naplánován na září 2022, informoval americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Jde o projekt v rámci programu přípravy ochrany Země před možnou srážkou s vesmírným tělesem, jež by mohla případně ohrozit i život na planetě.
NASA vyzkouší ochranu Země před hrozbou z vesmíru. Zasáhne dvojplanetku a zkusí ji odklonit
DART (Double Asteroid Redirection Test) by měl být první misí s předvedením jedné z technik obrany planety, a to změny pohybu planetky kinetickým nárazem. Jde o zasažení Didymosu B kosmickým aparátem s cílem ovlivnit jeho let, byť nepatrně.
Dvojplanetka Didymos pro Zemi nepředstavuje žádnou hrozbu a je ideálním cílem pro takovou zkoušku, protože podle NASA je snadnější měřit v binárním systému změny v oběžné dráze menší planetky kolem větší než sledovat změny v letové dráze jedné planetky kolem Slunce.
Binární systém s označením 65803 tvoří větší těleso Didymos A o průměru přibližně 800 metrů, kolem něhož obíhá měsíček Didymos B, velký asi 150 metrů. Dvojice byla objevena v dubnu 1996 a vědci se v zájmu realizace chystaného projektu DART o ní snaží dozvědět co nejvíce od roku 2015.
S vypuštěním sondy DART se počítá v létě 2021 a její dopad předpokládanou rychlostí přibližně šest kilometrů za vteřinu je plánován na září následujícího roku, kdy by Didymos měl být „jen“ 11 milionů kilometrů daleko od naší planety. Tato vzdálenost umožní sledovat test pomocí přístrojů ze Země.
Riziko srážky
Modré planetě dopad nějaké planetky nyní bezprostředně nehrozí, nicméně podle odborníků takové nebezpečí do budoucna vyloučit nelze. Vědci proto věnují přípravě ochrany před takovou katastrofou velkou pozornost a rozpracovávají různé scénáře, jak by ji bylo možné odvrátit.
Vesmírné agentury podle serveru space.com v takovém případě počítají s nutností spojit mise dvou různých typů. První by měla být průzkumná, díky níž by experti získali údaje potřebné k co nejpřesnějšímu zhodnocení situace. Druhou fází by měly být projekty k odvrácení katastrofy, jestliže se potvrdí, že taková akce je nezbytná.
Podstatou takové planetární obrany je snaha ovlivnit dráhu letu nebezpečné planetky. Především jde o urychlení nebo zbrzdění rychlosti tělesa, které by tak do předpokládaného bodu srážky dorazilo dříve nebo později než Země. V závislosti na dostatku času by k tomu stačilo i relativně nepatrné ovlivnění letu. Špatně připravený zásah, který by způsobil rozpad tělesa, by ale mohl znamenat nepředvídatelné riziko.
Vedle nárazu jednoho či více aparátů na planetku by k ovlivnění jejího letu mohly posloužit jaderné exploze, provedené podle potřeby v různé vzdálenosti od povrchu. V podstatě by šlo o snahu změnit hmotnost tělesa a tím i dráhu či rychlost letu.
K takovému účinku by podle některých expertů mohl sloužit i kosmický aparát, který by kroužil kolem planetky a působil na ni gravitačním tahem. Hovoří se i o takzvané strategii laserových včel, spočívající ve vyslání roje menších přístrojů k potenciálně nebezpečné planetce. Všechny tyto sondy by pak soustředily své laserové paprsky na jeden bod na povrchu, čímž by došlo k vypařování materiálu a explozi, jež by mohla posloužit jako jakýsi tryskový pohon, který by těleso odklonil na jinou dráhu.
