Na Milovické stráni na Pálavě objevil amatérský mykolog zvláštní houbu. Nic takového u nás neviděl nejen on, ale ani nikdo jiný. Vědci z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ji pak identifikovali jako sesličku poduškovitou, která je známá především z horských lesů na západě Spojených států a patří mezi vzácné a chráněné druhy. V Evropě se našla vůbec poprvé.
Seslička je velká houba s podzemními nebo částečně podzemními plodnicemi, které mívají až šest centimetrů. Je tedy poměrně nápadná, a to i vzhledem, protože nepřipomíná nic, co by rostlo v našich krajích. Konkrétně tento druh se mimo Severní Ameriku doposud nikdy neobjevil.
Až teprve amatérský mykolog Slavomír Valda ji našel v Česku a hned mu bylo jasné, že není podobná ničemu, co kdy viděl. Následným studiem pomocí molekulárně genetických metod se ukázalo, že je to druh s latinským jménem Sedecula pulvinata, který zatím nemá české jméno, ale vědci pro něj navrhli český překlad seslička poduškovitá.
„Nález v teplé oblasti střední Evropy je velmi nečekaný a ukazuje, že tento druh není jen endemit horských jehličnatých lesů západu USA a má širší ekologické nároky,“ vysvětluje Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu Akademie věd, který s amatérskými mykology spolupracuje. „Jde tak o nový druh nejen naší, ale i evropské mykoflóry. Nové druhy hub se popisují, i z našeho území, poměrně často, nicméně téměř vždy jde o druhy mikroskopických hub,“ dodává vědec.
- Endemit, respektive endemicky se vyskytující organismus, je takový, který vznikl a je rozšířen jen v určitém omezeném území a nikde jinde se nevyskytuje. V úvahu se bere pouze přirozený výskyt. Areály výskytu jednotlivých endemitů jsou rozdílné. Někdy se jedná o jednu lokalitu s rozlohou pouze několika metrů čtverečních.
- Zdroj: Wikipedie
Světová česká databáze
Ke studiu rozšíření vědci využili také databázi Globalfungi.com, kterou vytvořili čeští experti. Zatímco dosavadní znalosti o rozšíření hub jsou založené na sběru plodnic nebo kultivaci, tato databáze obsahuje informace získané přímo z přírodních vzorků pomocí sekvenování veškeré přítomné houbové genetické informace. To znamená, že vědci mohou houbu zkoumat bez nutnosti danou houbu přímo „vidět“.
Databáze tak umožnuje získat daleko větší množství dat, jež se dají využít pro studium hub, které jen vzácně tvoří plodnice nebo které nejde kultivovat v laboratoři. Vytvořením této databáze, která ve světě nemá obdoby, se čeští vědci dostali na světovou špičku ve studiu rozšíření hub.
V případě sesličky se ukázalo, že tato houba není vázána jen na horské jehličnaté lesy západu USA, ale je možné ji najít i v listnatých lesích Spojených států či Kanady.
Skrytý svět podzemních hub
Velké houby (neboli makromycety) si lidé nejčastěji spojují s houbami kloboukatými. Ale řada druhů tvoří podzemní plodnice, které rostou hned pod povrchem půdy nebo jsou v ní částečně zanořené. Mezi tyto podzemky patří například známé lanýže či jelenky. V terénu se dají najít jenom cíleným sběrem, kdy se pomocí motyčky odkrývá svrchní část zeminy.
Všechny podzemky tvoří uzavřené oválné plodnice a pro šíření jejich výtrusů je zvěř nezbytná. Zajímavé také je, že jednotlivé skupiny podzemek jsou vzájemně nepříbuzné a pokaždé vznikly z různých druhů nadzemních hub, často velmi rychlou evoluční změnou.
V České republice se dají najít například podzemní holubinky nebo ryzce, jejichž plodnice nejsou nadzemním druhům podobné, ale mikroskopicky stále nesou jejich typické znaky.
