Přes celou západní část Madagaskaru se táhne přerušovaný pás čistého bílého písku. Má délku přes patnáct set kilometrů, ale na šířku má jen několik stovek metrů. Jde o zcela unikátní a současně velmi podivný ekosystém. Na první pohled je zdánlivě mrtvý, ale ve skutečnosti tam žijí zvláštní formy života. Dvě dosud neznámé nyní popsal vědecký tým.
Výzkum vedl francouzský herpetolog (expert na plazy) Aurélien Miralles. „Zajímají mě skupiny plazů, které jsou neznámé, o nichž víme velmi málo a které byly v terénu pozorovány jen výjimečně. Díky svému podzemnímu způsobu života jsou právě takovými tvory píseční ještěři,“ řekl ČT24. Až donedávna na ně vědci naráželi spíše náhodně, bez výzkumné strategie.
Miralles a jeho kolegové prozkoumali a zmapovali celý písečný pás na Madagaskaru. A pak v něm hledali typické klikaté stopy, které za sebou ještěři zanechávají, když „plavou pískem“. Uspěli a objevili dva nové druhy ještěrů, které biologové zařadili mezi scinky patřící do rodu Voelzkowia.
Ještěři plovoucí pískem
Výzkum podle Mirallese naznačuje, že předkové ještěrů z rodu Voeltzkowia v tomto písečném jazyku žijí asi deset milionů let. Nikde jinde se nevyskytují. Jeden dostal jméno Voeltzkowia volontany, druhý Voeltzkowia shaihulud. Jméno prvního odkazuje na hnědou barvu jeho těla, jméno druhého je poctou sci-fi sérii Duna, ve které existují obří píseční červi přezdívaní právě Šaj-Hulúd.
Madagaskarští píseční scinkové se radikálně liší od svých čtyřnohých předků a na první pohled vypadají mnohem více jako velcí červi. Aby přežili v tomto extrémním prostředí, vyvinuli si pozoruhodné adaptace: měří pouhých dvanáct centimetrů, jejich těla jsou adaptovaná na pohyb v písmu a prakticky jim degenerovaly končetiny, oči i pigmentace – u Šaj-Hulúda částečně, u hnědého scinka úplně.
U scinků není zánik končetin nic zvláštního. Vědci u jiných druhů popsali, že jim v suchém prostředí nohy zanikly, ale po návratu vlhčích podmínek se u stejného druhu zase začaly objevovat.
Unikátní a zranitelný Madagaskar
Přestože se na Madagaskaru objevují nové druhy každý rok, tento objev slouží jako připomínka toho, jak málo se stále ví o tamní biodiverzitě. Odhaduje se, že třetina ze 450 známých endemických druhů plazů byla popsána před méně než 25 lety. Klíčovou roli v tom hraje podle Mirallesova vyjádření rozdrobenost písečného pásu. Ten se dá představit spíše jako řada písečných ostrůvků, které nejsou úplně propojené. Různé části tedy mohou vyhovovat odlišným způsobům adaptace, což mohlo vést ke vzniku odlišných forem scinků.
Studie nejvíc napomáhá poznání života pozoruhodných tvorů, kteří se pískem pohybují jako ryby vodou. Ale má podle Mirallese ještě jednu rovinu. „Doufáme, že naše studie v blízké budoucnosti přispěje k rozšíření chráněné oblasti na Madagaskaru o další oblasti s bílým pískem, které zatím nejsou chráněné a jsou zjevně ohrožené,“ dodal pro ČT24.
Příroda na Madagaskaru patří k nejohroženějším na světě. Ostrov je mimořádně bohatý na unikátní druhy – zhruba devadesát procent zdejších rostlin a živočichů nežije nikde jinde na Zemi. Právě tato jedinečnost ale znamená i velkou zranitelnost: když nějaký druh z Madagaskaru zmizí, vyhyne úplně. Odhaduje se, že na ostrově byla zničena většina původních lesů a mnoho druhů zvířat, včetně lemurů, se tak stalo kriticky ohroženými.
Hlavní příčinou je lidská aktivita, hlavně rozsáhlé odlesňování. Místní obyvatelé často kácejí a vypalují lesy kvůli zemědělství, těžbě dřeva nebo výrobě dřevěného uhlí, protože patří k nejchudším regionům světa a nemají jiné zdroje obživy. Situaci v posledních letech ještě zhoršuje těžba nerostů, invazní druhy a změna klimatu, která přináší sucha a extrémní počasí. Kombinace sociálních problémů a slabé ochrany přírody tak vede k rychlému úbytku ekosystémů, které se vyvíjely miliony let.
