Vědci odhalili existenci genetických variant, které jsou spojené s rozdílnými úrovněmi protilátek po očkování v dětství. Studie by podle autorů mohla napomoct v tvorbě budoucích očkovacích strategií, které by zajistily co nejvyšší účinnost vakcín.
Jak dlouho potřebná hladina protilátek v těle očkovaného zůstane, mohou ovlivnit různé faktory. Patří mezi ně věk, pohlaví, etnicita nebo třeba infekční onemocnění. Nový výzkum týmu vědců ze Spojeného království, Singapuru a Nizozemska, který publikoval časopis Cell Reports, se zaměřil na to, jaké dopady má na délku účinnosti vakcín genetika.
„Jedná se o první studii, která použila genotypový přístup, jenž posuzuje genomové varianty, zkoumá několik milionů genetických variant a studuje genetické předpoklady imunitních odpovědí na tři běžné dětské vakcíny,“ uvedl podle serveru EurekAlert! spoluautor výzkumu Daniel O'Connor z Univerzity v Oxfordu.
Konkrétně se vědci zaměřili na vakcínu proti meningokokovým infekcím séroskupiny C, látku proti hemofilovým nákazám typu B a vakcínu chránící před tetanem.
Výzkum uskutečnili pomocí celogenomové asociační studie (GWAS) a k dispozici měli data více než tří a půl tisíce dětí z Velké Británie a Nizozemska.
Nakonec odhalili dvě genetické varianty, které jsou spojené s déletrvající imunitou po očkování. V jednom případě u vakcíny proti meningokokovým infekcím, ve druhém u očkovací látky proti tetanu.
Zjištěné kombinace podle autorů studie představují pouze malou část genetických předpokladů přetrvání imunity získané vakcínou. Kromě toho také zatím není jasné, zda lze výsledek aplikovat i na jiná etnika než na bělochy z Británie a Nizozemska.
Očkovací schéma „na míru“?
Podle vědců by ale výsledky výzkumu mohly v budoucnu napomoct například při tvorbě nových očkovacích strategií nebo při sestrojování takových očkovacích schémat, která by byla uzpůsobená potřebám každého dítěte zvlášť – tak, aby vakcíny fungovaly co nejlépe a nejdéle.
Autoři ale připouštějí, že studie je teprve začátkem. V budoucnu plánují analyzovat účinek vakcín u většího počtu dětí a u dalších populačních skupin.
Rozšíření očkování mělo významné pozitivní dopady na veřejné zdraví a vakcíny každoročně zachraňují mnoho – především dětských – životů. Vědci odhadují, že jenom mezi lety 2011 až 2020 celosvětově zabrání více než 23 milionům úmrtí.
- V českých zemích se poprvé začalo očkovat už v roce 1821, a to proti pravým neštovicím.
- Povinné očkování proti spalničkám se v Československu zavedlo v roce 1969.
- Proti záškrtu se v Československu začalo očkovat v roce 1946, kdy jím trpělo 300 lidí na sto tisíc obyvatel, a během čtyř let nemoc téměř vymizela.
- Proti černému kašli se začalo s očkováním v roce 1958, kdy postihl průměrně 350 lidí na sto tisíc obyvatel. V tomto případě trvalo přibližně sedm let, než se nemoc podařilo téměř vymýtit.
- Proti zarděnkám se nejprve začaly očkovat dívky, až pak chlapci. Po zahájení očkování dívek počet nemocných vzrostl na osm stovek na sto tisíc obyvatel, pak ale začal klesat. V roce 1986 se začali očkovat i chlapci a od té doby se nemocnost držela okolo nuly.
- Teď se děti v Česku povinně očkují proti devíti nemocem.
