Čím dál více vědeckých studií naznačuje, že pro plešaté muže představuje nový koronavirus větší hrozbu než pro ty vlasaté.
Už od začátku pandemie si lékaři a vědci v Číně začali všímat, že muži s nedostatkem vlasů končí častěji v nemocnici a mají horší průběh nemoci. A protože muži jsou častější obětí covidu-19, přišly rychle první hypotézy o tom, že mužské pohlavní hormony (například testosteron) nějak umožňují viru SARS-CoV-2 napadat buňky.
První, kdo tuto teorii formuloval, byl profesor Carlos Wambier z Brownovy univerzity, který tento fenomén v létě studoval na menším vzorku osob. Pojmenoval ho „Gabrinovo znamení“ – po plešatém americkém lékaři Franku Gabrinovi, který na covid zemřel.
Wambierova studie, která proběhla ve Španělsku, zjistila, že 79 procent mužů, kteří byli hospitalizovaní v Madridu s covidem, trpělo plešatostí. Výsledky vyšly v odborném časopise Journal of the American Academy of Dermatology.
Potvrdila to i další práce z Itálie, která se věnovala mužům léčícím se z rakoviny prostaty. Ti, kteří užívali terapii založenou na potlačování mužských hormonů, se covidem nakazili o čtvrtinu méně často než ti s jiným typem léčby.
První rozsáhlá studie
Na začátku listopadu vyšla první větší práce, která zkoumala souvislost mezi plešatěním a rizikem covidu na rozsáhlejším vzorku pacientů. V časopise Journal of American Academy of Dermatology na 1941 lidech popsali, že čím méně muži mají vlasů, tím větší hrozbu pro ně covid představoval.
Platilo to, i když se přihlédlo k dalším faktorům, jako byly věk a hmotnost – pleš se totiž častěji objevuje u starších mužů. Ve studii ale vyšla jako nejčastější znak, který vedl k těžkému průběhu covidu.
Vědci chtějí tento fenomén zkoumat i nadále, aby odhalili, které jevy spojené s plešatěním mají na riziko covidu větší dopad. Mohlo by to pomoci odhalit zranitelnější populaci, ale i možné terapie, které budou cílit na schopnost viru tyto slabiny napadat.
