Izrael už poslal do bojů proti teroristům Hamásu i speciální jednotky, včetně těch nejelitnějších. Jedné z nich se podařilo hned první den zajmout důležitého zajatce, a to během operace za nepřátelskou linií.
Poté, co teroristé z Hamásu o víkendu zaútočili na Izrael, začala izraelská armáda provádět útoky, které měly eliminovat velení protivníka. Většinou pomocí raketových útoků, ale už v neděli večer několik důvěryhodných zdrojů informovalo o tom, že se zapojily i speciální jednotky.
Jedna z nich, Šajetet 13, dokázala chytit jednoho z vojenských velitelů Hamásu, Muhammada Abu Ghaliho, a to přímo v Pásmu Gazy:
Další svědectví mluví o tom, že Šajetet 13 zlikvidoval část teroristů zodpovědných za masakr na izraelském hudebním festivalu, kde zahynulo asi 260 lidí. Zvláštní jednotka při tom ale měla utrpět ztráty:
Tak náročné úkoly spojené s chirurgicky přesných útokem na území ovládaném nepřítelem dokáže jen několik jednotek na světě. Šajetet 13 patří i mezi nimi k těm nejlepším.
V noci z 9. na 10. dubna 1973 udeřil „Hněv Boží“. Jmenovala se tak speciální operace, která měla zlikvidovat teroristy zodpovědné za zabití jedenácti izraelských olympioniků na Hrách v Mnichově. Na pláži u Bejrútu se kryté tmou vylodily zvláštní jednotky z rychlých nafukovacích člunů – tam už na ně čekali agenti tajné služby Mosad, kteří do té doby sledovali cíl – sedmipatrovou budovu, v níž sídlily jednotky teroristické organizace Fatah.
Před komandy stál obtížný úkol. Velitele tam chránilo několik desítek mužů, samozřejmě po zuby ozbrojených. Přesto jedna z nejslavnějších protiteroristických operací splnila cíl: po dvou a půl hodinách boje zůstalo na místě několik tuctů mrtvých teroristů, mezi nimi tři velitelé. Izraelci přišli jen o dva muže, a navíc ukořistili důležité dokumenty, které jim umožnily později vystopovat další bojovníky. Zásadní roli v tomto útoku hrála speciální jednotka Šajetet 13 – společně s dalšími elitními útvary izraelské armády. Jen se o ní, na rozdíl od nich, skoro nic nepsalo.
Šajetet 13 je totiž stejně špičkový jako tajnůstkářský útvar. Prvních deset let jeho existence o něm veřejnost nevěděla vůbec, i poté se o jeho úspěších téměř nemluvilo – a když už, tak až mnoho let po misích, které jednotka provedla.
Jednotka 13, Flotila 13, Šajetet 13 – anebo jednoduše Netopýři. Všechny tyto pojmy označují stejnou elitní jednotku, která svými úkoly připomíná americké Navy SEALs nebo britská komanda SAS: specializuje se na vylodění na pevnině z moře, sabotáže, záchranu rukojmích a protiteroristické operace. A je v tom úspěšná jako malokterá jiná podobná jednotka na světě.
Historie Izraele i jednotky jsou spojené
Šajetet 13 se nedá oddělit od dějin své země. Vznikla totiž v době, kdy Židé bojovali v Palestině o svou nezávislost – zřejmě roku 1949, i když některé zdroje uvádějí i rok 1948. Vzešla zřejmě ze skupiny Haoulia, která pomáhala roku 1945 židovským uprchlíkům z Evropy dostat se do Izraele, čemuž tehdy bránila Británie v obavě z destabilizace Palestiny, již stále ještě vládla. Haoulia byla vlastně kombinací pašeráků a záškodníků, kteří poškozovali britská vojenská zařízení, aby tak usnadnili přesun svých lidí.
Poté, co roku 1948 vznikl stát Izrael, se experti na tento styl bojové taktiky jeho armádě hodili. Haoulia proto byla zahrnuta do izraelské armády (IDF), konkrétně pod námořnictvo. Roku 1950 se pak poprvé objevuje označení Šajetet 13, což by se dalo nejlépe přeložit jako Třináctá flotila. Symbolem jednotky se stala roztažená netopýří křídla, která symbolizovala noční operace, v nichž tito muži tolik vynikali. Tedy alespoň teoreticky v nich byli dobří – ve skutečnosti byly totiž první roky v pravidelné armádě spíše zklamáním.
Podle webu special.ops.org chyběla vojákům v Šajetetu zpočátku disciplína a nebyli schopní přes účast v Šestidenní válce koordinace ani s pravidelnými jednotkami ani s jinými speciálními týmy. Naopak, mezi Netopýry a zřejmě nejelitnější jednotkou IDF Sajeret Matkal (známá také Unit 262) vznikla dlouhodobá a intenzivní rivalita.
S těmito problémy ale nebyly v izraelských ozbrojených složkách sami – důsledkem byly vysoké ztráty Izraele při Jomkipurské válce roku 1973. Tehdy dokázaly armády Egypta a Sýrie IDF zaskočit, a pohromu se podařilo odvrátit jen díky obrovskému nasazení – a úmrtí téměř tří tisícovek izraelských vojáků. Izrael sice prezentoval výsledky těchto bojů jako svůj úspěch a vítězství, ve skutečnosti ale začal rychle reformovat armádu, která podle mnoha kritiků selhala.
Reforma se týkala i Šajetetu, který byl spojený s jinou elitní skupinou (Unit 707) a dostal nového velitele. Tím se stal plukovník Amy Ayalon, který vsadil na zahraniční zkušenosti. Začal spolupracovat při výcviku s elitními jednotkami spřátelených zemí, sbíral zkušenosti odkud se dalo – a vždy trval na tom, aby „jeho“ eliťáci byli schopní co nejlépe koordinovat svou činnost s běžnými branci. Další roky ukázaly, že to je správná cesta.
Netopýři se od té doby zapojili prakticky do všech konfliktů, které se nějak Izraele týkaly, velmi často byli hlavními aktéry těch nejrizikovějších operací – tedy těch v týlu nepřítele, kdy se vyloďovali v oblastech pod arabskou kontrolou, kde plnili ty nejtěžší mise. A navíc: s minimálními ztrátami. Rozhovor, který dal izraelským médiím roku zcela výjimečně jeden z důstojníků této jednotky, prozradil, že v letech 1989 až 2004 ztratil Šajetet 13 v boji pouze devět mužů. Za tu dobu jich ovšem při výcviku zahynulo nejméně dvacet.
Těžko na cvičišti…
Právě extrémně náročný výcvik je tím, co z této jednotky dělá tak obávaného protivníka. Výběr členů začíná už na střední škole – izraelské speciální jednotky totiž na rozdíl od většiny jiných nehledají mezi špičkovými vojáky po výcviku, ale už před ním.
Několik stovek zájemců ročně musí projít testy, které kromě špičkové fyzické kondice prověřují hlavně psychickou odolnost a schopnost fungovat s nedostatkem spánku a pod dlouhodobým stresem. Fyzickými testy projde sotva padesát mužů, další polovinu vyřadí testy psychologické. A pak přichází na řadu výcvik, který trvá dlouhých 21 měsíců.
Z toho sedm měsíců má speciální výcvik na boj ve vodě, potápění a ovládání nejrůznějších malých plavidel. Další výcvik zahrnuje „samozřejmosti“ jako střelbu z mnoha druhů zbraní, boj muže proti muži, ale také intenzivní parašutistické zkušenosti.
Po téměř dvou letech pak konečně rekruti mohou zamířit do terénu. Aktivní působení v Šajetetu 13 pak trošku paradoxně trvá vlastně kratší dobu než samotný výcvik – „jen“ 18 měsíců, výjimečně talentovaní vojáci s nenahraditelnými zkušenostmi ale mohou požádat o druhý turnus.
… lehko na bojišti
V praxi se asi tři sta mužů Šajetetu rozděluje na tři roty. Útočnou, potápěcí a pozemní. Každá má specializované vybavení určené ke svým úkolům – například potápěcí rota má zbraně schopné střelby pod vodou (anebo z pod hladiny), útočná rota plnící často sabotérské úkoly v městské zástavbě zase využívá pušky schopné střelby za roh.
Standardní výzbrojí je americká M16 v řadě modifikací, jinak je výzbroj velmi pestrá podle toho, o jakou konkrétní misi se zrovna jedná. Zajímavostí je, že členové této jednotky intenzivně trénují také se zastaralými ruskými kalašnikovy (neboli AK-47). Kromě značné odolnosti této útočné pušky je to hlavně proto, že se jedná v tomto regionu o jednoznačně nejrozšířenější zbraň, což umožňuje spoustu taktických výhod – od nenápadného průniku na místo, pokud se vydávají za místní, až po účinnou palbu zbraní získanou od nepřítele.
Tou hlavní zbraní je ale výcvik, taktika a schopnost spolupráce s jinými složkami armády. Tak ostatně probíhala i mise, která měla potrestat mnichovské vrahy. Muži z Šajetetu 13 měli za úkol hlavně dopravu ostatních jednotek na místo – a pak zajištění toho, aby se všichni dokázali bezpečně vrátit. Samotná likvidace zločinců byla v rukou jednotky Sajeret Matkal, té, se kterou kdysi dávno měli Netopýři ne úplně ideální vztah.
Většina akcí Šajetetu 13 podléhá přísnému informačnímu embargu. Na veřejnost a do médií se tak dostanou jen ty, u nichž už to z nějakého důvodu nevadí.
Kromě výše popsaného útoku na teroristy z Mnichova, je jejich aktivní účast potvrzená například při potopení egyptských minolovek přímo v Alexandrijském přístavu v roce 1967; při operaci Escort z roku 1969, kdy potopili egyptské raketové čluny uprostřed základy Ras-Sadat; při operaci Raviv z roku 1969, kdy pootopili egyptské nákladní lodě převážející tanky v přístavu Ras-Soder na Sinaji; při dobytí a zničení egyptské vojenské základny na Zeleném ostrově u Suezského průplavu nebo při zadržení obchodních lodí Santorini, Karin A a Abu Yusuf, které převážely zbraně palestinským bojovníkům roku 2022.
Šajetet 13 také zničil egyptské raketové čluny během Jomkipurské války, což umožnilo izraelským jednotkám přenést boje na území nepřítele.
Informace z posledních let jsou logicky spíše výjimečné. Ale při jednom z rozhovorů bývalý plukovník izraelského námořnictva Mike Eldar uvedl, že muži z tohoto komanda jsou schopní potopit nepřátelskou loď v jakémkoliv přístavu po celém světě. Bývalý velitel Netopýrů Zeev Almog roku 2016 v rozhovoru pro web Ynetnews prozradil, že jen během jeho velení bylo takových útoků 23.
Čím to, že je tato jednotka tak výjimečná? Jeden z jejích velitelů, který s novináři hovořil pod přezdívkou Poručík Danny, to shrnul lakonicky: „Šajetet 13 je zřejmě jedna z nejlepších jednotek svého druhu, protože umíme udělat všechno, co umí i ty ostatní jednotky. Ale drtivá většina z nich neumí udělat to, co umíme my.“
