Vědci analyzovali starověké egyptské mumie. Zajímalo je, jakým způsobem voní – a to jak z hlediska samotného chemického složení, tak i vjemu na lidi. Pro studii využili jak citlivé přístroje, tak i speciálně vycvičené lidské „čichače“.
Mrtvá těla se ve starověkém Egyptě bohatě zdobila, vystavovala a také uchovávala pro „budoucí život“. A to znamená, že měla působit co nejlépe – nejen vizuálně, ale také vůní. Právě pachy mumií teď popsal mezinárodní výzkum vedený slovinskými egyptology. „Vůně mumifikovaných těl už celé roky přitahuje značný zájem odborníků i široké veřejnosti, ale dosud nevznikla žádná kombinovaná chemická a percepční vědecká studie,“ uvedl vedoucí autor studie Matija Strlič.
„Zatímco většina studií mumifikovaných těl se dosud odehrávala v evropských muzeích, zde jsme úzce spolupracovali s egyptskými kolegy, abychom zajistili zastoupení jejich odborných znalostí a zkušeností s vnímáním, a společně jsme vypracovali etický a respektující přístup ke studiu mumifikovaných těl,“ poznamenala spoluautorka studie Cecilie Bembibreová z UCL Bartlett School. Podařilo se podle ní získat nové informace, které zdůrazňují důležitost využívání lidských smyslů k pochopení minulosti.
Vůně jsou chemická laboratoř
Výzkumníci použili plynový chromatograf spojený s hmotnostním spektrometrem k měření a kvantifikaci chemických látek vylučovaných devíti staroegyptskými mumifikovanými těly vystavenými a uloženými v Egyptském muzeu v Káhiře. Kromě toho skupina vyškolených lidských „čichačů“ popsala pachy z hlediska kvality, intenzity a příjemnosti.
Kombinací těchto metod byli vědci schopni určit, jestli pachovou látku vydává archeologický předmět, nebo jestli pochází z konzervačních přípravků nebo pesticidů, které mohly být přidány později. Anebo dokonce z přirozeného znehodnocení předmětu v průběhu let v důsledku působení plísní, bakterií a jiných mikroorganismů.
Spoluautor studie a ředitel Egyptského muzea v Káhiře Ali Abdelhalim řekl: „Pro staré Egypťany byla mumifikace důležitou pohřební praxí, jejímž cílem bylo uchovat tělo a duši pro posmrtný život prostřednictvím podrobného rituálu balzamování zesnulého pomocí olejů, vosků a balzámů. Tato praxe se v průběhu času vyvíjela a identifikace různých technik a používaných materiálů nabízí poznatky o době, místě a socioekonomickém postavení mumifikovaného jedince.“
Příjemné vůně
Pro staré Egypťany byl při mumifikaci klíčovým faktorem zápach, protože příjemné vůně byly spojovány s těly božstev a jejich čistotou, zatímco nepříjemné pachy byly považovány za známky zkaženosti a rozkladu těla.
I dnes, zhruba o pět tisíc let později, konzervátoři často popisují vůni těchto mumifikovaných těl jako „příjemnou“, protože vychází z pryskyřic a olejů z jehličnanů (například borovice, cedru a jalovce), pryskyřic z gumy (například myrhy a kadidla) a vosků.
Cílem výzkumu nebylo jen „pouhé“ poznání minulosti. Autoři práce doufají, že by jejich výsledky mohly pomoci lepší ochraně mumií a dalších starověkých artefaktů či tomu, aby muzea a výstavy dokázaly návštěvníkům lépe přiblížit minulost. Třeba tím, že spojí vzhled s vůní.
