Kočky, stejně jako lidé, se dají oklamat optickými klamy, naznačuje nový výzkum. Je založený na pokusech, které vznikly v rámci takzvané občanské vědy: majitelé koček v něm experimentovali se svými zvířaty.
Že kočky milují krabice, bedýnky nebo přepravní boxy, se dobře ví. Ale tento pokus měl otestovat něco jiného: zda mají kočky stejně rády dvourozměrné tvary, které jen naznačují existenci geometrických čtverců nebo obdélníků.
Vášeň ke krabicím spojuje spoustu druhů kočkovitých šelem – kromě koček domácích byla pozorována i u divokých zvířat, včetně tak velkých, jako jsou levharti nebo tygři. Před několika lety se ukázalo, že kočky se rády uvelebí i v něčem, co krabici jen připomíná – stačí jim jen naznačit její obrysy na zemi třeba lepicí páskou – toho využila známá akce #CatSquare na sociálních sítích.
Autorkou výzkumu je Gabriella Smithová, mladá expertka na chování zvířat. Navázala v něm na svou diplomovou práci. Studii nazvanou „If I Fits I Sits“ (Když se vejdu, tak tam sednu) vydala v odborném časopise Applied Animal Behavior Science a odpovídá v ní na klíčovou otázku: „Kočky mají rády krabice, a dokonce i tvary rýsující se na podlaze – seděly by v krabici, která je iluzí?“
Experiment s kočkami
Pokus probíhal přesně před rokem, v květnu 2020. Díky lockdownu, kdy lidé stejně nikam nechodili, našla Gabriella Smithová dostatek dobrovolníků, kteří si našli čas na pokusy s vlastními kočkami.
Majitelé koček dostali pokyny, aby vytvořili pomocí papíru, nůžek a pásky několik různých tvarů: například klasický čtverec, ale čtverec vycházející ze slavné Kanizsovy iluze. Ten je tvořen několika tvary, které jsou uspořádané tak, aby lidské oko vidělo čtverec – a to přesto, že tam ve skutečnosti žádný čtverec není.
Italský malíř a vědec Gaetano Kanisza, který tuto iluzi v polovině dvacátého století vymyslel, ji vytvořil jako trojúhelník, v tomto experimentu ale byla vylepšena na čtyřúhelník.
Majitelé zvířat pak tyto tvary umístili na podlahu v bytě a pustili k nim kočky. Celý pokus vždy točili nebo fotili na mobilní telefony. Pokud kočky seděly v daném tvaru nejméně tři sekundy, naznačovalo to, že ho preferují. Experimentátoři museli mít během pokusu nasazené sluneční brýle, aby se svými zvířaty nemohli komunikovat nebo je podvědomě ovlivňovat.
Tohle celé trvalo šest dní; pokus nakonec dokončilo jen 30 osob. Přitom devět koček „spolupracovalo“ – to znamená, že se alespoň jedenkrát rozhodly pro jeden z tvarů. Celkem si přitom ze šestnácti případů, kdy to udělaly, vybraraly osmkrát tvar čtverce, sedmkrát Kanizsovu iluzi a jen jednou jinou iluzi.
Malý rozsah tohoto experimentu samozřejmě nestačí k tomu, aby vědce jeho výsledky jasně přesvědčily, ale jsou podle autorky zajímavým vhledem do problému. „Mým hlavním dojmem je, že kočky podléhají Kanizsově iluzi podobným způsobem jako lidé – s největší pravděpodobností je přitahují dvourozměrné tvary díky jejich konturám – nejen tím, že je to něco nového na podlaze,“ uvedla Smithová.
Důkazů přibývá
Podobný experiment vznikl už v minulosti. Na konci osmdesátých let dvacátého století to stejné testovali vědci v laboratoři s vycvičenými kočkami – také tam výsledky naznačovaly, že kočky této iluzi podléhají.
Laboratorní podmínky jsou ale pro zvířata vždy natolik stresující, že tento pokus neměl velkou argumentační sílu – nová studie je silnějším důkazem a dohromady tvoří docela dobrý odrazový můstek pro další výzkum.
Experiment měl ještě jeden pozitivní dopad: Gabriella Smithová si díky němu adoptovala z útulku vlastní kočku, mourovatou Pancettu.
