Kanibalismus byl zřejmě velmi oblíbenou a rozšířenou praktikou mezi prvními Evropany, kteří se vydali na cestu zemědělců. Podle nového výzkumu to naznačují stopy na lidských ostatcích starých přes 5700 let.
Vědci prostudovali více než šest stovek kostí z doby pozdního neolitu, tedy z období před asi 6500 až pěti tisíci lety. Našly se v jeskyni El Mirador v pohoří Atapuerca ve Španělsku. Všechny přitom spojovala jedna věc: kanibalismus. Stopy po zpracování za účelem konzumace totiž archeologové našli úplně na všech kostech. Na sedmi desítkách to byly stopy po zabití, na spoustě dalších po odřezávání masa a kůže.
A na celé řadě zase vědci odhalili důkazy o tom, že byly vařené, „morkové kosti“ byly pro změnu rozlámané – pravděpodobně proto, aby z nich lidé získali právě tuto látku bohatou na tuk a některé živiny.
Doplněk potravy nebo něco víc?
Podle studie všechny výše popsané procesy spojené se zpracováním lidského těla na potravu proběhly až po smrti. Práce s lidským tělem byla zřejmě podobná jako u těch zvířecích – těla byla stažena z kůže a jejich končetiny byly odděleny ještě před vařením a konzumací, pravděpodobně v průběhu několika dní. Odpovědět na tyto „technické“ otázky byla snadnější část výzkumu. Přijít na to, proč to tehdy lidé dělali, už je složitější.
„Kanibalismus z této doby je obtížné interpretovat, protože je těžké určit jeho motivy,“ uvádějí autoři výzkumu. Důkazy jsou totiž často sporadické nebo přinejlepším nejednoznačné. Vědci v tomto případě vyloučili, že by šlo o zabití a konzumaci „z nouze“, protože v té době nebyly v oblasti žádné známky nedostatku. Současně předpokládají, že tato zabití nebyla součástí pohřebních obřadů ani jiných rituálů, protože v této oblasti nebylo nalezeno nic podobného.
Kosti zkoumané v této studii pocházejí od jedenácti osob, všechno to pravděpodobně byli členové jedné rodiny nebo širšího příbuzenstva. Ze stavu kostí vyplývá, že zemřeli najednou, při jedné události. Badatelé se domnívají, že je vybila nějaká sousední skupina. „Současné poznatky naznačují, že kanibalismus může souviset s meziskupinovým násilím na konci pravěku,“ uvádí vědci ve své studii. Tyto závěry potvrzují i důkazy o dalších podobných neolitických masakrech ve Španělsku, Francii a Německu.
Tato praktika byla podle všeho značně rozšířená, mohla souviset právě s tím, jak důležité bylo nepřítele úplně porazit. Častá interpretace takových činů je vykládá jako rituální zničení těla protivníka, ale také možné vyjádření úcty vůči němu spojené s převzetím jeho síly. Je přitom možné, že platilo více možností současně.
Zemědělci nemuseli být mírumilovní
Když se hovoří o počátcích zemědělské civilizace, tak se často předpokládá, že se jednalo o mírumilovnější kultury, než byly ty předchozí lovecké a pastevecké, jež se s násilím spojují častěji.
Nálezy z poslední doby ale naznačují, že to zřejmě není tak jednoduché a také řada prvků v pravěkých zemědělských civilizacích a kulturách mohla být značně – ze současného úhlu pohledu – brutální a násilná.
Tato nejnovější studie spolu s dřívějšími nálezy zpochybňuje běžný obraz neolitu jako éry mírumilovně koexistujících zemědělců. Namísto toho naznačuje násilnější a konfrontačnější existenci.






