První evropští zemědělci museli bojovat. Archeologové odhalili, že jich nečekaně mnoho během života utrpělo různě vážná zranění způsobená zbraněmi. Naznačuje to také, jak vznikaly první války.
Když se řekne zemědělec, představí si dnes člověk nejspíš někoho, kdo v klidu žil na poli, staral se o obilí a ze zbraní měl po ruce maximálně sekeru nebo vidle. Jenže minulost byla mnohem pestřejší – a násilnější.
Neolit byl v Evropě dobou, kdy se v ní usídlovali první zemědělci, kteří sem přicházeli z oblasti dnešního Turecka. Archeologové se právě na jejich kulturu zaměřili – prostudovali kosterní pozůstatky více než 2300 lidí ze 180 míst Evropy z doby před přibližně osmi tisíci až čtyřmi tisíci lety. Ukázalo se, že asi desetina z nich měla zranění způsobená zbraněmi.
Přinejmenším v některých oblastech mohlo být období od roku 6000 před naším letopočtem do roku 2000 před naším letopočtem vrcholem konfliktů a násilí, kdy zanikaly celé komunity.
- Neolit nebo také mladší doba kamenná je pravěké období (zhruba 8000 až 5000 let před naším letopočtem), ve kterém se namísto dosavadního lovu a sběru stává hlavním zdrojem obživy zemědělství.
- Samotný výraz neolit pochází z řeckého neos = nový a lithos = kámen a odráží v názvu jeden z typických prvků tohoto období. Tato takzvaná neolitická revoluce začíná na Blízkém východě někdy v 8. nebo v polovině 7. tisíciletí před naším letopočtem, ukončuje tak období mladého mezolitu. Neolit ovšem na různých územích začíná odlišně, podle toho, jak rychle či pomalu se sem šířila znalost prvotního zemědělství, které je rozhodujícím znakem období. Ve střední Evropě se uvažuje o šestém tisíciletí před naším letopočtem, někdy ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem pozvolna přerůstá v období eneolitu.
- Zdroj: Wikipedia
Jak vznikaly války
Výsledky také naznačují, že právě přechod od lovu a chovu zvířat k zemědělství znamenal i vznik válek – tedy v jejich formalizované podobě, jakou později lidstvo provozovalo celá tisíciletí.
Kostry, které vědci analyzovali, pocházejí ze severozápadní Evropy, kde se našla největší koncentrace neolitických vykopávek. Většina tedy pochází z Dánska, Francie, Německa, Velké Británie, Španělska a Švédska.
Řada poranění samozřejmě může vznikat i jinak než zbraněmi a ve válce, vědci se proto soustředili jen na jeden typ – způsobený převážně tupým předmětem na lebce.
Více než deset procent nálezů vykazovalo poškození potenciálně způsobená častými údery tupými nástroji nebo kamennými sekerami do hlavy. Bylo nalezeno také několik příkladů takzvaných penetračních zranění, o nichž se předpokládá, že byly způsobeny šípy.
Některá zranění byla spojena s hromadnými pohřby, což by mohlo naznačovat zničení celých komunit, tvrdí vědci. „Lidské kosti jsou nejpřímější a nejméně zkreslenou formou důkazů o bojích v minulosti. Naše schopnost rozlišovat mezi smrtelnými zraněními na rozdíl od posmrtných zlomů se v posledních letech výrazně zlepšila, navíc se nám konečně povedlo odlišit náhodná zranění od útoků založených na zbraních,“ vysvětluje Linda Fibigerová, která se na výzkumu podílela.
Výsledky podle ní přinášejí víc otázek než odpovědí. Proč bylo v té době násilí tak rozšířené? Kdo ho způsoboval? Podle Fibigerové může být tím nejpravděpodobnějším vysvětlením, že se tehdy zásadně změnily hospodářské základy společnosti.
„Se zemědělstvím přišla nerovnost a zdá se, že ti, kterým se dařilo méně, se občas zapojovali do nájezdů a kolektivního násilí. Mohla to pro ně být alternativní strategie k dosažení úspěchu,“ doplňuje další z autorů, Martin Smith. Tvrdí, že pro toto vysvětlení už také přibývá archeologických důkazů.
