Horko, požáry a sucho zabránily lesům loni vázat tolik uhlíku co dřív

Lidstvo se na stromy, půdu a mikroorganismy v oceánech spoléhá jako na pohlcovače oxidu uhličitého. Jenže nové údaje ukazují, že se na tyto procesy nedá úplně vsadit.

Skleníkové plyny, které se lidskou činností dostávají do atmosféry, jsou z velké části pohlcovány oceány, půdou, stromy a dalšími přirozenými procesy. To se učí už na základní škole. Mělo by tedy platit, že čím vyšší emise oxidu uhličitého, tím bujněji budou rostliny růst – protože budou ze vzduchu získávat více „potravy“. A určitou dobu to opravdu fungovalo: rostoucí koncentrace CO2 vedla globálně k masivnějšímu růstu rostlin, což částečně kompenzovalo rostoucí emise tohoto skleníkového plynu. Jenže pokračující oteplování planety ukazuje, že ne všechny tyto děje fungují stejně jako v minulosti a dřívější rovnováha se začíná výrazněji narušovat.

Pohlcování oxidu uhličitého pevninou – tedy rostlinami včetně stromů a půdou – totiž prakticky ustalo: rostliny sice uhlík i nadále absorbují, ale současně jich příliš mnoho umírá, takže se uhlík, jenž pohltí, zase vrací do atmosféry. Ukazují to předběžné výsledky pro loňský, dosud nejteplejší rok minimálně v dějinách měření. Ani to ale není všechno. I situace s ukládáním CO2 v oceánech se totiž mění. Zooplankton tvořený miliardami korýšů a dalších drobných mořských živočichů, který pohlcuje CO2 z atmosféry a ukládá ho na dno oceánu, mění vlivem tajícího mořského ledu své chování. A to v důsledku zmenšuje intenzitu tohoto procesu.

Pro ilustraci – zatímco emise CO2 se v loňském roce zvýšily zhruba o půl procenta, míra meziročního nárůstu koncentrací změřená na observatořích v roce 2023 oproti roku 2022 stoupla o 86 procent. To potvrzuje dramatický pokles množství tohoto skleníkového plynu pohlceného půdou i oceány.

Velké proč

Co za tímto jevem stojí? Podle klimatologů hlavně výjimečný nárůst teploty vzduchu, která za loňský rok dosáhla v globálním průměru hodnoty o 1,48 stupně Celsia vyšší ve srovnání s druhou polovinou devatenáctého století, tedy s dobou, kdy spalování fosilních paliv bylo ještě zanedbatelné.

Takto vysoké teploty vedly k četnému výskytu sucha v mírných a vyšších zeměpisných šířkách na severní polokouli, což napomohlo i k masivním přírodním požárům. Například v Kanadě vloni lehlo popelem těžko představitelných téměř 185 tisíc kilometrů čtverečních – to je šestkrát více, než činí dlouhodobý průměr, a 2,5krát víc než dosavadní rekord. Během roku 2023 navíc fázi La Niña v Pacifiku, kdy je obvykle větší intenzita pohlcování oxidu uhličitého, vystřídala fáze El Niño. Celý rok byl dále ve znamení sníženého množství vláhy na pevnině, jak vyplývá z družicového pozorování, což mohlo lokálně zvýšit stres rostlin a jejich vadnutí, a tedy i omezení schopnosti pohlcovat CO2.

Pouze jediná z hlavních oblastí tropického pralesa – konkrétně Konžská pánev – působila jako takzvaná oblast propadu uhlíku, tedy pohltila z atmosféry víc uhlíku, než do ní uvolnila. Amazonie, označovaná dříve jako „zelené plíce Země“, naopak zažila extrémní sucho, kdy průtoky řek klesly často na rekordní minima. A přidáme-li k tomu vliv odlesňování, v důsledku pak tato část planety uvolní více uhlíku, než pohltí.

To se netýká jen Amazonie, ale také tropických lesů v jihovýchodní Asii, které stále více pohlcuje rozšiřování polí. A stejný problém je na i severu planety: takzvané boreální lesy táhnoucí se z Kanady přes Aljašku a Rusko do Skandinávie během posledních pěti let ztratily zhruba třetinu schopnosti zachycovat uhlík, což souvisí s už zmíněnými požáry, ale také s intenzivnějším rojením kůrovce (také jemu pomáhá teplejší svět) nebo těžbou dřeva.

Načítání...

Dočasný výkyv, nebo příznak „nového světa“?

Zatím není jisté, jestli se situace jako v loňském roce bude opakovat i letos a v dalších letech, anebo půjde jenom o přechodný jev. Zjistit to nebude úplně snadné, protože právě detaily pochodů spojených s transportem uhlíku v přírodě patří k těm nejméně pochopeným v rámci klimatického popisu naší planety.

Kvantitativní odhady jsou často zatížené velkou nejistotou, což samozřejmě komplikuje i predikci budoucího vývoje. Většina klimatických modelů do budoucna počítá s pozvolným poklesem míry přirozeného pohlcování CO2 oceány a pevninou. Jak se ale ukazuje, realita může být mnohem rychlejší. Problémem je zejména zahrnutí emisí z masivních lesních požárů podobných těm loňským v Kanadě nebo intenzivní usychání stromů vlivem sucha, které v klimatických modelech není v takové míře obsaženo. To je pak činí poněkud optimističtějšími v modelování dopadů nárůstu skleníkových plynů, než může být skutečnost.

Dopady snížené schopnosti přírodních procesů odstraňovat uhlík z atmosféry, zejména pak na pevnině, může mít dalekosáhlé důsledky. Často se s nimi totiž počítá v národních plánech snižovaní emisí k dosažení klimatických cílů. Například ve Finsku nedošlo ani přes výrazné snížení emisí v průmyslu k celkovému poklesu emisí za celou zemi, neboť propad emisí vykompenzoval pokles schopnosti tamních lesů a půdy pohlcovat uhlík. Ostatně i ve střední Evropě kvůli suchu, kůrovci a zvýšenému odumírání stromů schopnost půdy zachycovat a ukládat uhlík poklesla.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Útroby Země jsou plné vodíku. Oxfordští vědci mluví o zdroji energie na tisíce let

Vodík je sice vydáván za bezemisní zdroj energie, ale při jeho zpracování skleníkové plyny vznikají. Britští vědci teď popsali, kde by lidstvo mohlo vzít obrovské množství tohoto plynu.
15. 5. 2025

Kolektivní imunita už nedrží spalničky v šachu, varuje vědec

Předpokládá se, že očkování proti spalničkám zachránilo v letech 1974–2024 na celém světě více než 93 milionů životů a snížilo celkovou dětskou úmrtnost. Teď se ale tato nemoc vrací.
15. 5. 2025

Arktida reaguje na změny klimatu velmi různorodě, ukázal čtyřicetiletý výzkum

Arktida zůstává podle nové studie i přes plošné oteplování, které tam probíhá, stále velmi různorodá. Reakce arktických rostlin na klimatickou změnu se v různých oblastech značně liší, ukazuje výzkum mezinárodního týmu vědců, mezi nimiž byl i zástupce českobudějovického biologického centra.
15. 5. 2025

Pyl ve vzduchu trápí alergiky, může ale také přinášet déšť

Pylová sezona je aktuálně v plném proudu. Své o tom vědí hlavně alergici, nyní zejména ti, kteří jsou citliví na pyl trav. Množství pylu ve vzduchu je kromě vlastních fenofází rostlin významně ovlivněno také charakterem počasí. Zejména při slunečném, suchém a mírně větrném počasí může být ve vzduchu až mimořádné množství pylu. Nicméně pyl dokáže ovlivnit naopak samotné počasí. Účastní se procesu vzniku srážek.
14. 5. 2025
Načítání...