Vědci zřejmě podcenili množství sexuálního chování mezi dvěma samci nebo dvěma samicemi. Podle nové studie sice na homosexuální projevy narazili mnohokrát, ale příliš se jim nevěnovali.
Homosexuální chování je u zvířat výrazně častější, než se předpokládalo, naznačuje výzkum
Mezinárodní tým antropologů a biologů z Kanady, Polska a USA zjistil na základě metaanalýzy dat z předchozích výzkumů, že homosexuální chování je u zvířat mnohem častější, než se dosud předpokládalo. Vědci jako sexuální chování chápali nejen pohlavní styk, ale také různé další sexuální aktivity.
Přírodovědci dlouhé roky předpokládali, že homosexualita je u zvířat méně častá než u lidí. Přestože na toto téma chyběl seriózní výzkum, vědci interpretovali nedostatek dat jako neexistenci zvířecí homosexuality. Poslední dekády ale ukazují, že problém byl spíše v lidech, kdy toto chování bylo natolik tabuizované, že se o něm zkrátka tolik neinformovalo. V novém výzkumu se vědci snažili zjistit, jestli jsou tyto předpoklady pravdivé.
Práce zahrnovala studium 65 studií chování více druhů zvířat, většinou savců, jako jsou sloni, veverky, opice, krysy a mývalové. Vědci zjistili, že 76 procent těchto studií se zmiňuje o pozorování homosexuálního chování. Současně se ale ukázalo, že pouze 46 procent z nich shromáždilo nějaké údaje týkající se takového chování. A pouze 18,5 procenta z těch, kteří se o takovém chování ve svých pracích zmínili, se na něj zaměřilo do té míry, že publikovali práce, jejichž hlavním tématem byla homosexualita.
Sexuální chování a stydliví vědci
To znamená, že vědci sice opravdu homosexuální chování u řady druhů zvířat pozorovali, ale příliš mu nevěnovali pozornost. Autoři studie poznamenali, že vědci, kteří se sami identifikovali jako příslušníci skupiny LGBTQ+, neměli ani větší ani menší pravděpodobnost, že budou toto téma studovat, než ostatní výzkumníci.
Biologové podle autorů projevovali u zkoumání zvířecí homosexuality značnou zdráhavost – výsledkem je, že na toto téma vzniklo jen málo specializovaných výzkumů. Vědci poukazují na váhavost biologické komunity při studiu homosexuality u jiných živočišných druhů, a proto bylo provedeno jen málo výzkumů. Dále naznačují, že část této neochoty byla způsobena přesvědčením, že takové chování je příliš vzácné na to, aby si zasloužilo další studium.
Výzkumný tým naznačuje, že homosexualita je v živočišné říši mnohem častější, než se uvádí – dále autoři naznačují, že je zapotřebí další práce týkající se homosexuálního chování u jiných zvířat, aby se tak ještě lépe vyvrátil mýtus o vzácnosti.
