Každoroční meteorický roj Geminidy má letos ideální pozorovací podmínky. Čas jejich maxima totiž vychází na 14. prosince v 1:50 SEČ, tedy na dobu, kdy je místo, odkud na obloze vylétají, prakticky nejvýš nad obzorem. Navíc nebude vůbec rušit svým svitem Měsíc, který je právě v době maxima v novu. Pozorovat se vyplatí zejména v noci na 14. prosince mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní.
Geminidy vrcholí za ideálních podmínek. Noc slibuje až tisíc meteorů a jako bonus „Betlémskou hvězdu“
V průběhu noci zazáří nad českým nebem, zejména daleko od měst produkujících výrazné světelné znečištění, až desítky meteorů za hodinu - za celou noc to bude možná až tisíc meteorů. Zvečera pak pozorování doplní mimořádně vzácná konjunkce Jupiteru a Saturnu, která se znovu odehraje až v roce 2080.
Meteorický roj je jev, při kterém proud částic meziplanetárního prachu (neboli meteoroidů) křižuje zemskou dráhu a tyto částice se pak při průletu zemskou atmosférou třou o molekuly vzduchu. Postupně se přitom vypařují a vytvářejí za sebou zářící stopu. Vznikají záblesky, které se odborně nazývají meteory, lidově „padající hvězdy“ nebo „létavice“.
Meteory ze souhvězdí Blíženců
Název roje Geminidy pochází z latinského názvu souhvězdí Blíženců, z něhož meteory po celou dobu aktivity roje zdánlivě vylétají. V případě Geminid leží toto místo – radiant – východně od dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí - Castor a Pollux.
Na prosincové obloze vychází souhvězdí Blíženců i s oběma hvězdami už za soumraku, a je tedy pozorovatelné celou noc. Nejvýše nad obzorem pak v polovině prosince bývá kolem druhé hodiny ranní. Tehdy radiant meteorického roje v našich zeměpisných šířkách dosáhne výšky kolem 70 stupňů nad obzorem. Díky tomu lze v České republice pozorovat maximum roje s četností až 90 meteorů v hodině; většina meteorů zazáří nad obzorem, jen málo z nich pod ním.
Geminidy
První zprávy o roji Geminidy pocházejí z roku 1862. Tehdy byl ovšem roj velmi slabý, frekvence nepřesáhly 30 meteorů v hodině. Teprve ve 40. a 50. letech minulého století se počet meteorů v hodině zvýšil na dvojnásobek a do současných hodnot stoupal až do roku 1990. Podle některých modelů je tento nestálý roj právě v maximu a jeho frekvence se budou rok od roku snižovat. Do konce 21. století by pak měl roj skoro zmizet.
Drolící se planetka
Ledoprachové částice, které svým hořením při průletu zemskou atmosférou vytvářejí toto nebeské divadlo, pocházejí z tělesa (3200) Phaethon. Zatímco nejběžnějším mateřským tělesem meteorických rojů bývá obvykle kometa, 3200 Phaethon je drolící se planetka. Pomocí družice IRAS ji 11. října 1983 objevili astronomové Simon Green a John Davies.
Tato planetka má neobvyklou dráhu, která ji každý přibližně půldruhý rok navádí do nehostinně blízké vzdálenosti asi jen 0,14 AU (astronomické jednotky) od Slunce. Ačkoliv u ní nikdy nebyla pozorována vysloveně kometární aktivita, jeví se planetka spíše jako kometa: jednak svou protaženou dráhou, při níž se Phaethon dostává ke Slunci blíž než jakákoliv jiná planetka, a jednak svou zásluhou na roji Geminidy.
Někteří astronomové se domnívají, že jde o fragment planetky Pallas v hlavním pásu asteroidů a že Geminidy jsou způsobeny rozdroleným materiálem tohoto kosmického rozpadu.
Protože je oběžná dráha planetky blízko zemské dráhy a planetka oběhne Slunce jednou za necelých 524 dní, nabízí se otázka jejího blízkého průletu kolem Země. Poslední takový nastal 10. prosince 2007, při němž planetka minula Zemi ve vzdálenosti „jen“ asi 18 milionů kilometrů, což je asi osmina vzdálenosti Země od Slunce.
Další těsné průlety se odehrají až v letech 2050 a 2060. Úplně nejblíže k Zemi se v tomto století ocitne až 14. prosince 2093, kdy ji od Země budou dělit dokonce pouhé 3 miliony kilometrů. Srážka se Zemí ale ani tehdy nehrozí.
Nejlepší možné podmínky
Geminidy mají z hlediska astronomie letos vůbec nejlepší možné podmínky. „K pozorování roje si kvůli dobrému rozhledu vyberte místo co nejméně rušené stromy či domy, především však co nejdále od světelného znečištění z měst (uvidíte tak i slabší meteory). Nejlépe se úkaz sleduje vleže - doporučujeme tedy nějaké lehátko či karimatku. Je však třeba nepodcenit mrazivé prosincové noci, takže se vybavte co nejteplejším oblečením, spacákem či několika dekami,“ doporučuje astronom a fotograf Petr Horálek.
„Během prosincových nocí je také třeba počítat s možným výskytem inverzí, proto je nejlepší vydat se do hor. Dále už není třeba nic – meteory padají náhodně po celé obloze. Takže stačí upřít zrak do libovolné oblasti oblohy a čekat na záblesk prvního meteoru,“ dodává.
Snadný cíl pro fotografy
„Úkaz můžete i fotografovat,“ doporučuje Horálek. „Rozhodně vám ale nepostačí pouhý kompaktní fotoaparát do ruky. V první řadě je třeba fotoaparát ustavit na nějaký stativ a namířit do vybrané části oblohy. Váš fotoaparát musí být schopen snímat i několikasekundové expozice, případně umožnit manuálně ovládat uzávěrku na libovolnou dobu, obecně je to označeno písmenem B.“
Jestliže tyto předpoklady fotografická výbava splňuje, pak podle Horálka stačí v průběhu noci v náhodnou dobu namířit objektiv k obloze, otevřít uzávěrku (či spustit co nejdelší expozici) a čekat, že ve hvězdném poli, které váš fotoaparát právě zabírá, proletí nějaký jasnější meteor. Na snímku se pak projeví jako úzká světelná stopa, někdy i s občasnými zjasněními.
„Samozřejmě velkou výhodou může být světelný širokoúhlý objektiv, s jehož použitím se při kratších expozicích příliš neprojeví rotace Země (hvězdy se nebudou jevit jako malé obloučky, ale body) a zaberete větší část oblohy, tudíž zvýšíte šanci k zachycení nějaké meteorické stopy. Mimo meteorů jsou vidět jasné hvězdy zimních souhvězdí, výrazné hvězdokupy Plejády a Hyády v souhvězdí Býka a čtyři jasné planety – Jupiter, Saturn (večer), Mars (většinu noci) a Venuše (časně ráno),“ doporučuje fotograf.
Mimořádně vzácná konjunkce
Pozorování úkazu zvečera za soumraku a krátce po něm doplní nad jihozápadem nesmírně vzácná konjunkce planet Jupiteru a Saturnu. Planety se k sobě úhlově blíží tak těsně, jako tomu bylo naposledy v roce 1623 (a ještě těsněji v roce 1226). Nejblíže k sobě budou o týden později po maximu Geminid, tedy v pondělí 21. prosince.
Jupiter a Saturn
I v malém dalekohledu se kromě planet v zorném poli ukáží i Jupiterovy měsíce Io, Europa, Ganymedes a Callisto spolu se Saturnovým Titanem, Rheou, Thetys nebo Dione. Maximum přiblížení bude ale nutné vyhlížet z míst s dokonale odkrytým obzorem, planety již budou nízko. Podobná konjunkce je rovněž astronomy považována za nejpravděpodobnější původ Betlémské hvězdy v roce 7 před naším letopočtem.
Jupiter a Saturn
Saturn je považován za „hvězdu Židů“, Jupiter za tu královskou, obě planety se tehdy nacházely blízko sebe v židovském souhvězdí Ryb a nabídly hned tři konjunkce za sebou. Astronomové se tak domnívají, že právě symbolika a také jasnost obou planet by mohla být tím astronomickým „průvodcem“ Ježíšova narození. „Tak či onak, takto vzácně blízko jako letos spatří na obloze tyto planety až další generace 15. března 2080,“ dodává Horálek.