Forenzní analýza 3600 let staré mumie přinesla nové detailní poznatky o životě i smrti důležitého egyptského faraona. Podle práce zemřel v boji proti nájezdníkům, kterým se neúspěšně pokusil vyrvat část Egypta.
Sekenenre Tao známý pod přezdívkou Statečný byl vládcem Horního Egypta v době asi 1500 před naším letopočtem. Vědci nyní popsali, že tento panovník byl zřejmě brutálně ubit několika útočníky poté, co ho nepřátelé zajali na bojišti. Jeho tělo bylo mumifikováno až dlouho po smrti, když už se dostalo do stádia rozkladu – balzamovači museli vyvinout značné úsilí, aby zakryli všechna zranění. Výsledky vyšly v odborném časopise Frontiers in Medicine.
Doba a život Statečného
Sekenenre Tao sídlil ve Vesetu na jihu Horního Egypta. Žil v jednom z dramatičtějších období, v bouřlivé době, kdy se severu Egypta zmocnili Hyksosové. Tyto semitské kmeny, které do Afriky pronikaly z palestinsko-fénické oblasti, dobyli i hlavní město Avaris (neboli Hatueret, dnes je to naleziště Tell el-Dabaa), ale přitom umožnily faraonům dále vládu nad jihem.
Sekenenre se pokusil této nadvládě postavit a kmeny dobyvatelů vyhnat. Nová studie ale ukazuje, že zřejmě neuspěl a byl při tomto pokusu zabit.
Faraonova mumie byla objevena roku 1881 egyptology Heinrichem Brugschem a Gastonem Masperem v hrobce královny na lokalitě Dér el-Bahrí. Výzkumy mumie ukázaly po opatrném odvinutí bandáží, že tělo má vážná poškození čela lebky a našlo se i proseknutí krku sečnou zbraní. A rentgenové snímky pořízené roku 1960 zase odhalily, že mumifikátoři svou práci nezvládli – zřejmě kvůli špatnému stavu těla a z něj vyplývající potřeby co nejrychlejšího pohřbu. Historici už tehdy spekulovali, co bylo příčinou zranění – násilná smrt se přičítala právě jeho účasti na bojích s Hyksósy. Někteří vědci dokonce navrhovali, že faraon mohl být popraven hyksóským králem.
Přichází moderní technologie
Odpovědi ale nebylo možné desítky let získat, chyběly technologie, které by umožnily příběh mrtvého těla lépe přečíst. 21. století ale takovou technologie našlo – je jí výpočetní tomografie známá pod zkratkou CT. Jde o radiologickou vyšetřovací metodu umožňující pomocí rentgenového záření zobrazit vnitřní orgány a tkáně s vysokou rozlišovací schopností a navíc ve trojrozměrné projekci.
A právě výpočetní tomografii využil tým vedený Saharem Saleemem, profesorem radiologie na Káhirské univerzitě. Spolupracoval s ním i Zahi Hawass, archeolog z egyptského ministerstva pro památky, který získaná fakta dokázal zařadit do dobového kontextu.
Nová analýza ukázala, že mumie je ve velmi špatném stavu. Hlava už není spojena s tělem, mnoho obratlů a žeber je uvolněných a na kostech zbývá jen velmi málo měkké tkáně nebo svalů. Ze snímků dále vyplynulo, že Sekenenrovi bylo v době smrti kolem čtyřiceti let a že měřil 167 centimetrů.
V levé části lebky se nacházel vysušený, scvrklý mozek – nezdá se, že by se ho balzamovači pokusili vyjmout, na rozdíl od ostatních orgánů. Vědci nenašli ani žádné jiné důkazy o tom, že by na těle faraona byly použity nějaké balzamovací materiály.
Analýza přinesla přesvědčivé důkazy o tom, že tělo se rozkládalo už v době mumifikace. Vypadá to navíc, že se balzamovači pokusili faraonova poranění „zakamuflovat“ – zřejmě proto, aby brutální zranění, která Sekenenre Tao před smrtí utrpěl, nevypadala tak nápadně. To všechno jsou podle autorů studie velmi přesvědčivé důkazy, že vládce Horního Egypta nezemřel ve svém paláci, ale někde na bojišti nebo na útěku z boje. Při „normálním“ úmrtí v paláci by totiž byly provedeny všechny standardní mumifikační zákroky.
Co prozradil mrtvý faraon
Na těle Sekenenreho nebyly objevené žádné zlomeniny, ale skeny odhalily rány na jeho hlavě a zejména obličeji. Velká výrazná zlomenina na čele byla podle studie pravděpodobně způsobená nějakou zbraní, jak byl meč nebo bojová sekera.
Místo tohoto zranění naznačuje, že útočník zasadil smrtící ránu, když byl nad faraonem. Dvojsečná zbraň, podobná bronzové bojové sekeře, pravděpodobně způsobila otevřenou zlomeninu nad faraonovým pravým obočím a další rány tupým předmětem zase byly příčnou poranění na králově tváři. Vědci spekulují, že je způsobil topor sekery nebo kyj. A nakonec byl faraon probodnut kopím – to po sobě zanechalo důkaz v podobě bodné rány pod levým uchem, která zasahuje až do spodiny lebeční.
Každé jedno z těchto zranění muselo být smrtelné, a to různým způsobem. Snímky z tomografu ukazují, že všechna ale byla způsobena v době smrti, protože se na ranách nepodařilo najít sebemenší známky hojení.
Nejsou to jediné náznaky toho, jak bolestivá musela smrt panovníka být. Dalším důkazem je stav rukou mumie. Ty totiž byly ve smrtelné křeči, která „typicky postihuje ruce a končetiny jedinců, kteří byli vystaveni násilné smrti a jejichž nervový systém byl v okamžiku smrti narušen,“ uvedli autoři.
Křeč ale zkroutila zápěstí faraona značně svérázným způsobem. Vědci podle toho odhadují, že musela být v době, kdy padly smrtelné rány, svázána k sobě, pravděpodobně za tělem. Právě proto také panovník neměl žádná zranění na rukách, která by se v případě boje téměř jistě musela objevit, s rukama svázanýma za zády se nemohl bránit.
Všechny tyto indicie vedou autory práce k závěru, že faraon byl nepřáteli zajat a poté popraven, asi přímo na bojišti. Mrtvý král pravděpodobně zůstal na místě své smrti ležet na levém boku dost dlouho na to, aby se tělo začalo rozkládat, když se mozek přesunul na tuto stranu.
