Letos uplyne 100 let od prvních egyptologických přednášek, které na Univerzitě Karlově v letním semestru roku 1919 vypsal soukromý docent František Lexa. Česká egyptologie od té doby urazila velký kus cesty, který si Český egyptologický ústav při příležitosti stého výročí připomíná výstavou v prostorách Karolina.
Přestože patří Česká republika k malým středoevropským státům, podařilo se českým egyptologům zapsat se v tomto oboru mezi ty nejúspěšnější. Tady jsou příklady objevů, které se proslavily nejvíc.
První nevykradenou hrobku po půlstoletí našli Češi
V roce 1998 čeští archeologové slavnostně otevřeli víko rakve v sarkofágu vysokého kněze a správce faraónova paláce Iufaa, který ukrýval mumii majitele hrobky. Šlo o zcela unikátní nález, neboť nevykradenou staroegyptskou hrobku se vědcům podařilo nalézt naposledy v roce 1942.
Otevření víka se zúčastnil i egyptský ministr kultury Farúk Husní. „Je to fantastický pocit,“ řekl Michal Balík, který byl odpovědný za technické práce spojené s odsunutím 20 tun těžkého vápencového víka sarkofágu. Šlo o zcela jedinečnou, technicky a finančně nesmírně náročnou práci, o jakou se v dějinách egyptské archeologie nikdo nepokusil nejméně 60 let. „Neměli jsme na koho navázat nebo s kým se poradit,“ dodává Balík.
Iufaaův hrob v abúsírské poušti asi 20 kilometrů jižně od Káhiry objevili čeští egyptologové pod vedením zástupce ředitele egyptologického ústavu Ladislava Bareše v roce 1996. Nacházel se na dně 28 metrů hluboké šachty. K velkému překvapení vědců se do pohřební komory od jejího postavení asi v roce 530 před naším letopočtem nikdo nedostal. Hrobka obsahovala bohatou pohřební výbavu a zapečetěný vápencový sarkofág. Ten ukrýval nádherně zdobenou antropomorfní rakev a mumii majitele.
20. listopadu 2000 se českým vědcům podařilo objevit 4500 let starou zachovalou hrobku soudce a vysokého úředníka Intneje z města Nechen, který žil v době jednoho z prvních faraonů šesté dynastie Tetiho (asi 2323–2291 před Kristem). Sarkofág byl nalezen poblíž pyramid v Abúsíru.
V téže oblasti o dva roky později objevili čeští vědci lidskou křížovou kost z počátku šestého století před naším letopočtem se stopami pokročilého stadia vzácné formy nádoru. Šlo údajně o první nález tohoto druhu na světě, který odborníkům pomůže zjistit, kdy se nádorové onemocnění u lidí objevilo.
Roku 2007 ve stejné oblasti odhalili čeští vědci hrobku kněze Inpunefera z období takzvané Staré říše, které je v tomto smyslu na nálezy skoupé. Inpunefer byl knězem panovníka Niuserrea z páté dynastie (asi 2400 let před Kristem).
„Člověk zažívá pocity Indiana Jonese“
V lednu 2008 objevili naši egyptologové v pohřebišti egyptských faraónů v Abúsíru neporušený hrob z doby staré říše, z doby před 4500 lety. Pohřební komora, která patřila knězi Neferínpuovi, byla ukryta na dně šachty hluboké deset metrů. Vstup uzavírala zídka, již vědci rozebrali.
„A pak stojíte na prahu nevykradené pohřební komory. Člověk trochu zažívá pocity Indiana Jonese,“ řekl Miroslav Bárta, který vede práce českých egyptologů. Než vědci odklopili víko sarkofágu, v němž ležely ostatky kněze s ozdobami a šperky, všechny předměty v komoře pečlivě vyfotografovali, zakreslili a očíslovali. Poté prozkoumali i ostatky kněze a dalších příslušníků jeho rodiny.
Kněz patřil k vyšší střední třídě. Jeho prací bylo denně obětovat v pyramidách, aby mrtví panovníci netrpěli nouzí. Neferínpu žil ve 26. století před naším letopočtem, tedy v době, kdy vznikaly nejznámější egyptské pyramidy.
Neznámá princezna z nekropole
Za mimořádný nález označili odborníci objev hrobky princezny Šert Nepti z páté dynastie, který se roku 2012 povedl českým archeologům. Podle vedoucího české egyptologické mise v Abúsíru Miroslava Bárty šlo o výjimečný nález, jenž otevírá zcela novou kapitolu zdejších nekropolí.
„Máme velké štěstí, že jsme našli nové okno, které nám umožní podívat se zpět v čase a zdokumentovat krok po kroku život a smrt některých historicky významných osobností éry velkých pyramid,“ uvedl tehdy Bárta. Hrobka se vstupní síní, čtyřmi sloupy a chodbou vedoucí ke čtyřem náhrobkům je vytesána do skály a nachází se na známé nekropoli staroegyptských panovníků.
Stavitelé použili jako jižní stěnu hrobky existující skálu, zatímco další tři stěny tvoří vápencové bloky. Podél jedné ze stěn vede schodiště na dno čtyři metry hluboké hrobky. Hieroglyfy na zdobených pilířích mluví o zesnulé jako o „dceři krále jeho vlastní krve, jeho miláčkovi, uctivé k mocnému bohu“.
V hrobce byly objeveny i sochy, které podle egyptologů ukazují na excelentní řemeslnou dovednost svých tvůrců. Uvnitř hrobky jsou celkem čtyři náhrobky. Na dvou archeologové našli nápisy prozrazující, kdo je v nich pochován: jeden z hrobů patří „zodpovědnému za spravedlnost“ Šepes Pu Ptahovi a druhý Dua Ptahovi, „dohlížiteli na sloužící v paláci“.
Podle Bárty je překvapivé, že princezna byla pohřbena v jižní části abúsírské nekropole, kde se většinou nalézají hroby nižších úředníků, zatímco většina příslušníků královských rodů páté dynastie má své hrobky zhruba dva kilometry odtud v centrální části Abúsíru.
Co prozradil královský lékař
Objev unikátní hrobky jednoho z královských lékařů jménem Šepseskafanch v Abúsíru, který žil také v době vlády faraonů páté dynastie (2500 až 2350 před naším letopočtem), zajistil českým egyptologům šestou příčku v žebříčku deseti nejvýznamnějších archeologických objevů roku 2013 podle archeologického časopisu Heritage Daily.
Šepseskafanch byl osobním lékařem panovníka. Doktoři přitom patřili ve své době k velmi významným rodinám u dvora faraona. Kamenná hrobka se nachází v jižní části české archeologické koncese v Abúsíru. Je 21 metrů dlouhá a 14 metrů široká, její zdivo sahá do výše přes čtyři metry.
Neznámá královna
V lednu 2015 oznámilo egyptské ministerstvo pro památky, že čeští archeologové našli hrobku dosud nedoložené královny Chentkaus III., manželky faraona Raneferefa. Podle českých egyptologů se jedná o objev historického významu.
„Poprvé jsme odhalili jméno této královny, které bylo do objevení jejího hrobu neznámé,“ uvedl ministr pro starověké památky Mamdúh ad-Damatí. Tento objev „nám umožní objasnit určité neznámé stránky 5. dynastie, která byla spolu se 4. dynastií svědkem výstavby prvních pyramid“, dodal ministr.
Stejně jako tomu bylo v případě ostatních hrobek na pohřebišti, byla i tato hrobka poničena vykradači hrobek a zloději kamene. Přesto se v pohřební komoře podařilo najít části výbavy. Mezi nálezy byly mimo jiné předměty denní potřeby, travertinové hrnce, měděné nástroje, kusy nábytku i nápisy vyryté na zdech, včetně jména a titulů královny jako „žena krále“ a „matka krále“.
Unikátní člun starý 4500 let
V únoru 2016 nalezli v Egyptě unikátní osmnáct metrů dlouhý dřevěný člun starý čtyři a půl tisíce let. Unikátní plavidlo pochází podle Bárty z doby třetí dynastie, tedy přibližně z 27. století před naším letopočtem.
„Navíc člun se nachází v blízkosti hrobky, která víceméně pochází z doby slavného stavitele stupňovité pyramidy a panovníka Džosera, takže majitel tohoto člunu a hrobky, ke které patří, musel být naprosto unikátní postavou doby 3. dynastie,“ dodal Bárta. Jméno majitele hrobky ale kvůli poškození není známé.
Dřevěná prkna člunu byla kdysi spojena dřevěnými čepy, které se stále nacházejí na svém původním místě. Pouštní písek zachoval i rostlinná vlákna, jež byla uvázána do silných svazků a lan umístěných uvnitř lodi v místě spojů prken. „Skutečně se jedná o velmi neobvyklý nález, jelikož lodě takové velikosti a konstrukce byly v této době určeny pouze pro nejvýznamnější členy společnosti, což byly osoby patřící do královské rodiny,“ uvedl rovněž Bárta.
Významný úředník starověkého Egypta
Na konci roku 2018 objevila expedice Českého egyptologického ústavu na pyramidovém poli v Abúsíru unikátní pohřební komplex královského důvěrníka a kněze Kairese. Hrobka se nachází v srdci pyramidového pole v oblasti, kde byli vedle panovníků pochováváni pouze členové královské rodiny a nejvyšší představitelé státu z období 25. a 24. století před naším letopočtem, tedy z doby vlády 5. dynastie Staré říše.
Kairesova pohřební komora byla vyloupena již ve starověku, ale před vápencovým sarkofágem se jako zázrakem zachovala v původním uložení jeho žulová socha se zbytky barev a dalšími tituly. Právě z nich lze odvodit Kairesovu mimořádnou kariéru.
Kaires byl jediným přítelem krále, představeným všech královských prací, strážcem tajemství Jitřního domu, správcem královského paláce, Předním Domu života, inspektorem kněží sloužících v pyramidových komplexech panovníků Sahurea a Neferirkarea, knězem bohyně Hathory, paní sykomory, v Kusíji (město v jižním Egyptě), správcem obou trůnů (rozumí se jižního a severního Egypta) a některých dalších.
Objev neznámé královny Setibhor
Ani letošní rok není bez úspěchů. Tým českých egyptologů odkryl v dubnu v egyptské jižní Sakkáře hrobku hodnostáře Chuyho, který žil na konci 5. dynastie na sklonku Staré říše. Expedice také nalezla doklady o Setibhor – doposud neznámé královně z konce 5. dynastie.
Velké rozměry pyramidového komplexu královny Setibhor a titul královy manželky naznačují, že to mohla být právě ona, kdo svému muži, králi Džedkareovi, pomohla na egyptský trůn v závěru 5. dynastie. Džedkare se pak zřejmě snažil svou královnu uctít tím, že pro ni vybudoval veliký památník s mnoha neobvyklými rysy, včetně zmíněného nově nalezeného sloupu s palmovou hlavicí z červené žuly. Takové sloupy byly až dosud známy jen z komplexů panovníků, nikoli však královen Staré říše, uvedli egyptologové.
Příčiny českého úspěchu: tradice, píle, inovativní metody
Kořeny české egyptologie lze najít na konci 19. století, když Jan Kminek-Szedlo přednášel na Boloňské univerzitě. I když už počátkem 17. století se pod pyramidy vypravil při své africké cestě františkánský misionář Jakub Římař. Skutečné počátky vědeckého zájmu o Egypt v českých zemích jsou pak neoddělitelně spjaty se jménem Františka Lexy, mimo jiné autora dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Lexa se už v roce 1919 stal soukromým docentem egyptologie na UK, o šest let později byl jeho zásluhou na půdě pražské filozofie založen egyptologický seminář.
K dalším významným postavám české egyptologie patřili Zbyněk Žába či Jaroslav Černý. Právě Černý, který v roce 1946 odešel do Velké Británie a později působil na univerzitách v Londýně a Oxfordu, byl ve své době považován za jednoho z nejvýznamnějších odborníků na starověký Egypt. Žába se zase v 50. letech výrazně zasloužil o vznik egyptologického ústavu, který byl založen v roce 1958. Impulzem se tehdy stala výstavba Asuánské přehrady, jež ohrozila řadu staroegyptských památek. Československo místo finančního příspěvku nabídlo odborníky, pro které vznikl ústav s pracovišti v Praze a v Káhiře.
V roce 1960 získal ústav koncesi pro výzkum na pyramidových polích v Abúsíru u egyptské metropole. Českoslovenští vědci tam zakrátko objevili velkou hrobku Ptahšepsese, vezíra 5. dynastie, která je zatím největší známou nekrálovskou hrobkou ze Staré říše. K dalším úspěchům ze 70. let lze řadit například objevení papyrového archivu Raneferefova zádušního chrámu, odkrytí a prozkoumání pyramidového komplexu královny Chentkaus a 20 dalších různě velkých hrobek méně významných členů královských rodin. V roce 1976 získali českoslovenští egyptologové od egyptských úřadů novou archeologickou koncesi na právo výkopů v jižní části Abúsíru.
Velká egyptologická výstava
Sto let české egyptologie připomíná výstava v pražském Karolinu, která se koná mezi 1. srpnem a 8. zářím. Expozice provádí návštěvníky začátky oboru, kdy se ve skromných poměrech panujících na univerzitě v první polovině 20. století rodil nový vědecký obor.
Druhá část výstavy nechává nahlédnout do období let 1960–2019, kdy ústav již organizoval archeologické výzkumy přímo v Egyptě a Súdánu. Představen je zejména Abúsír, který je dodnes hlavní koncesí českých egyptologů. Dobové fotografie ukazují na proměnu nejen samotné archeologické lokality, ale i okolního prostředí, které v průběhu století dostálo mnoha změn.
Abúsír však není jedinou lokalitou, kterou Český egyptologický ústav v průběhu posledních desetiletí zkoumal. Výstava proto představuje i další – ať již dočasné, či dlouhodobější projekty – jako je účast na akci UNESCO v Núbii, výzkum v Západní poušti nebo v dnešním Súdánu.
