Letos uplynulo 40 let od úmrtí hudebníka Johna Lennona. A v polovině prosince to bude také 40 let od chvíle, kdy na pražské Kampě vznikl jeho symbolický hrob – takzvaná Lennonova zeď. Ta se pak stala nejen prostorem pro každoroční pietní shromáždění, ale postupně i místem protestů a střetů s Veřejnou bezpečností. Někteří pamětníci vzpomínají, že tyto brutální zásahy u Lennonovy zdi pro ně byly jedny z nejhorších před rokem 1989.
„Kladly se svíčky a najednou přijela Veřejná bezpečnost a začala nás vytlačovat pryč. A to už se začalo skandovat. Nejdříve 'Nechte nás bejt!' a 'Co jsme vám udělali?' a pak už 'Svobodu! Svobodu!' a 'Dejte míru šanci'. Z druhé strany do toho davu pak najel vůz Veřejné bezpečnosti, a to už se lidi naštvali a začali skandovat 'Gestapo! Gestapo!',“ vzpomíná na pietní setkání u zdi v roce 1984 Roman Laube.
Společně s historikem Petrem Blažkem a antropologem Filipem Pospíšilem o zdejší historii nyní vydávají knihu Lennonova zeď v Praze – studie, rozhovory, dokumenty.
Na zdi byly nápisy už před sto lety
Vzkazy a nápisy se na zdi Maltézské zahrady začaly objevovat už dávno před Lennonovou smrtí. „Máme k dispozici fotografii z počátku 20. století, kde je vidět nějaký nápis křídou. V 60. a 70. letech se tady pak objevovaly také různé vzkazy a verše, a to jak amatérských básníků, tak například Vladimíra Holana a Václava Hraběte,“ vysvětluje historik Petr Blažek. Právě v tomto období se místu začalo přezdívat Zeď nářků.
S Lennonem toto místo – konkrétně výčnělek ve zdi po bývalé pumpě – spojil až kdosi neznámý krátce po jeho smrti. „V polovině prosince 1980 z toho někdo pár dní po vraždě Johna Lennona udělal jeho symbolický hrob. Nevíme, kdo to byl. Objevil se tady kříž nakreslený křídou a nápis Za Johna Lennona. Pak přibyla jeho fotka, která byla zazděná pomocí hmoždinek, a postupně se rozšiřovaly ty nápisy, které byly odkazem na Johna Lennona, ať to byla různá hesla, vzkazy, nebo ukázky z jeho písňové tvorby,“ upřesňuje Blažek.
Místo vzbudilo hned od počátku pozornost bezpečnostních složek. Ty nejdříve pouze přihlížely, jak se místo stává tichým pomníkem, po několika měsících ale poprvé zakročily a zeď přemalovaly. Nápisy se ale objevily znovu. Stejně jako množství lidí na první pietní vzpomínce rok po zpěvákově úmrtí 8. prosince 1981.
„To první shromáždění v roce 1981 bylo hodně zvláštní. Mělo takovou až duchovní atmosféru. Náměstí bylo skoro plné skupinek lidí a přátel. Tiše pobrukovali Lennonovy písničky, nikdo nekouřil ani nepil, nemluvilo se nahlas a všichni se spíše zdravili očima a pokynutím hlavy. Bylo to velice důstojné,“ vzpomíná Laube.
Zpočátku tato setkání nikdo neorganizoval a lidé si o nich dávali vědět jen tajně. „Existuje svědectví pamětníků, podle kterého si psali lidé tady v okolních hospodách vzkazy na pivní tácky, že se tady odehraje vzpomínka na Johna Lennona,“ dodává Blažek.
I pieta ale komunistům vadila, proto se po dalším neúspěšném pokusu o přemalování rozhodli zeď zničit a vybudovali na ní plakátovací plochu, která tam vydržela až do roku 1990. Lidé se přesto na místě scházeli dál. A Veřejná bezpečnost se rozhodla zakročit.
Na demonstranty vypustili i psy, pak začali komunisté pietu pořádat sami
Z pietních setkání se vlivem zásahů policie postupně staly demonstrace, které se přesouvaly i do okolních ulic. Ta první větší se uskutečnila v roce 1984. „Přerostlo to paradoxně v takové spontánní demonstrace a pochody do centra Prahy. Někdy zasahovala ta policie velmi tvrdě včetně používání služebních psů,“ vysvětluje Blažek.
„Z obou stran Velkopřevorského náměstí byly hlídky Veřejné bezpečnosti a ty nejnápadnější lidi, co měli nejotrhanější džíny a nejdelší vlasy, tak ty zastavovali, zapisovali a perlustrovali. V roce 1984 se tady sešlo minimálně 400 lidí, což bylo na tu dobu největší neoficiální shromáždění v Praze. Když jsem přicházel, tak dav už šuměl. To množství lidí nám dodalo sílu a pocit, že tentokrát se už nedáme,“ popisuje tehdejší atmosféru Laube.
Policie tehdy rozehnala dav do dalších ulic, do lidí najížděla služebními auty a pouštěla na shromážděné psy bez košíku. Podle pamětníků tehdy došlo i na obušky a demonstrující křičeli hesla o svobodě a demokracii. Z pietního shromáždění se od té doby stala naplno manifestace, kterou se snažili komunisté překazit.
„Vždycky několik dní před tím výročím se konala rozsáhlá bezpečnostní opatření. Po Praze chodily hlídky a pozorovaly, jestli někde nejsou nějaké závadné nápisy. Také se tady v okolí objevovaly fiktivní stavební úpravy, které měly znesnadnit pohyb – navezli sem hromadu písku, rozebírali dlažbu, rozšiřovali plakátovací zeď. Byly to zvláštní techniky, kterými se komunistický režim snažil ta setkávání překazit,“ přibližuje historik.
Když se setkávání překazit nedařilo, rozhodli se komunisté zakročit jiným způsobem. Chtěli převzít pořadatelství akce a mít ji tak pod kontrolou. V roce 1987 tak Socialistický svaz mládeže uspořádal v městské knihovně koncert věnovaný Johnu Lennonovi a promítání filmu Perný den, kterými chtěli komunisté odlákat fanoušky od zdi a zabránit shromažďování. Nepovedlo se.
Zeď žije svým životem dál, ale pod dozorem
Pietní vzpomínky na místě symbolického Lennonova hrobu pokračovaly. Ta největší se zřejmě uskutečnila v roce 1989, poprvé svobodně a bez zásahu bezpečnostních složek. Setkání se tady konají i nadále, charakter zdi se ale změnil.
Z místa se stala oblíbená zastávka turistů a některé cestovní kanceláře sem dokonce pořádaly organizované výpravy se spreji. To se s rokem 2020 a útlumem cestování zmírnilo, přesto si už Řád maltézských rytířů nepřeje, aby se spontánní a nesouvisející malby na místě objevovaly. Zeď nyní hlídá kamera a místo na ní je určeno převážně předem domluveným umělcům, kteří chtějí uctít památku Johna Lennona. Reálně se ale na zdi objevují i dál různé vzkazy a poselství.
„Na světě jsou miliony zdí, které lidi chrání, rozdělují nebo je uzavírají. Ale tato zeď vždy lidi spojovala,“ dodává Laube.
