Čínští biologové přidali do genomu makaka „gen inteligence“. Prokázali, že takto upravená zvířata si vedou lépe v testech krátkodobé paměti a jejich mozek se vyvíjí déle. Jejich práce ale současně u řady expertů vyvolává otázky nad tím, zda je takový výzkum slučitelný s vědeckou etikou.
Čínští vědci vložili makakům lidský gen inteligence. Vědecká obec řeší, jestli je to etické
Do genomu makaka vnesli vědci gen, který byl vytipován jako zásadní ve vývoji lidského mozku. Z jedenácti takto upravených embryí přežilo pět jedinců, kteří pak prošli takzvanými behaviorálními testy, tedy zkouškami inteligence, pozornosti a dalších fenoménů spojených s vnímáním. Potvrdil to oficiální čínský zpravodajský kanál China Daily.
Autoři studie pozorovali, o kolik rychleji dokáže makak s přidaným genem reagovat a učit se oproti nemutovaným zvířatům. Laboratoř čínského vědce Bing Su se zabývá evolucí inteligence, snaží se tam zjistit, čím se liší lidský mozek od našich nejbližších příbuzných – primátů. Zajímá je, které geny nejvíc odlišují člověka od zvířete.
Přestože byl výzkum publikován v prestižním časopise oxfordské univerzity, článek se dočkal negativních komentářů od západních vědců.
Gen inteligence zřejmě odlišuje člověka od zvířat
MCPH1, neboli microcephalin, přezdívaný někdy jako „gen inteligence“, je důležitým faktorem pro vývoj lidského mozku v době, kdy je dítě ještě v těle matky. Děti s poruchou v tomto genu se rodí s menším mozkem, odtud název microcephalin. Vliv tohoto genu na velikost mozku přivedl vědce ke zkoumání jeho důležitosti v evoluci inteligentního člověka. Genom člověka a jemu nejpříbuznějšího primáta, šimpanze, se překrývají na 95 %. Gen MCPH1 je ovšem jeden ze zbývajících 5 %, které jsou mezi oběma druhy odlišné – a právě proto je pro genetiky tak zajímavý.
Čínští výzkumníci očekávali, že mozky opic s tímto genem budou větší a opice budou inteligentnější. První hypotéza se sice nepotvrdila – opicím s „genem inteligence“ se mozek nezvětšil, nicméně opice si vedly lépe v testech krátkodobé paměti oproti kontrolním jedincům.
Eticky sporný výzkum
Právě volba pokusného modelu se ale setkala s kritikou. Čína disponuje velkým množstvím zařízení na chov zvířat pro vědecké účely, ročně exportuje až 30 tisíc opic do světových laboratoří. Zároveň etická pravidla, jak s experimentálními zvířaty zacházet, jsou v Číně dost rozvolněná a západním světem prakticky nekontrolovatelná.
Již v roce 2010 označili vědci „polidšťování“ některých druhů primátů jako neetické. Tím zabránili vkládání lidských genů do genomu hominidů – tedy šimpanzů, bonobů, orangutanů a goril.
Profesor Bing Su se proti těmto výhradám brání argumentem, že makakové nejsou lidem tolik příbuzní jako šimpanzi – společného předka měli před 25 miliony let. Vkládání lidských genů do jejich genomu tedy podle něj není neetické, protože jeden ani několik málo genů nemůže přiblížit opici k člověku.
James Sikela, genetik zabývající se primáty na univerzitě v Coloradu, ale vidí studium geneticky upravených opic za účelem studia lidských genů spojených s evolucí mozku jako velice riskantní. „Je to klasický případ šikmé plochy. Můžeme očekávat, že se taková situace bude opakovat, protože o tento typ výzkumu je velký zájem.“
Čína do vědy a výzkumu investuje nemalé prostředky, snaží se vyrovnat západním výzkumným institucím. Ale právě posouvání etických hranic či přímé porušování mezinárodních úmluv mezi vědci vzbuzuje nedůvěru. Příkladem se stala nedávná zpráva čínského vědce o genetické manipulaci lidských embryí. Pomocí genetické manipulace vytvořil embrya, která jsou odolná proti viru HIV. Tato embrya byla poté implantována zpět matce.
Manipulace s lidskými embryi je přitom v západních zemích velice přísně kontrolována. Přestože se zákony v jednotlivých státech mírně liší, výzkum není možný déle než 14 dnů od oplodnění. Způsob, kterým čínský vědec experimentoval s lidským organismem, se ukázal být pro odbornou veřejnost nepřijatelným – nakonec ho odmítly a vědce potrestaly i čínské úřady. Díky němu se ovšem otevřela hojná diskuze na téma etiky genových manipulací. Nové metody, zejména technologie CRISPR, totiž přinášejí lákavé možnosti pro terapii vážných chorob.
Ani Martin Styner, vědec z univerzity v Severní Karolíně, který na výzkumu geneticky upravených makaků také pracoval, takový výzkum nepodporuje. Jeho účast byla minimální a dnes tvrdí, že zvažoval, zda chce své jméno s tímto článkem vůbec spojovat. „Když děláme experimenty, musíme dobře vědět, co se snažíme zjistit a jak to pomůže společnosti. A tohle není ten případ,“ říká Styner.
Výzkum není dokonalý ani podle jeho hlavního autora. Bing Su přiznává, že nelze dělat závěry z výzkumu, ve kterém figuruje jen pět zvířat. Jako řešení tohoto problému vidí přípravu více modifikovaných opic a studium dalších genů, které vytipoval jako klíčové v evoluci lidského mozku.