Paracetamol podle expertů zůstává i nadále nejlepším způsobem, jak se vypořádat se silnou horečkou v těhotenství. Nejsou totiž podle nich silné důkazy, že by způsoboval autismus u dětí. Zjistili ale také, proč se mohlo podle některých výzkumů zdát, že by mohla existovat souvislost mezi jeho užívání těhotnými a vznikem neurovývojových poruch.
V polovině září americký prezident Donald Trump na tiskové konferenci společně se svým ministrem zdravotnictví Robertem Kennedym varoval před paracetamolem (v USA prodáván jako Tylenol) jako možnou příčinou stoupajícího počtu případů autismu ve Spojených státech. Teď na to zareagovali vědci v odborném časopise British Medical Journal v takzvané meta-studii.
Vědci prozkoumali veškerou dostupnou literaturu o tomto tématu a pokusili se v ní najít, jestli pro toto tvrzení existuje nějaký důkaz. Výsledek? Jasné spojení mezi užíváním paracetamolu během těhotenství a následně autismem nebo ADHD u dotyčných dětí není.
Vědci podotýkají, že důvěryhodnost souvisejících přehledů a studií je nízká až kriticky nízká, a naznačují, že jakýkoli zjevný účinek pozorovaný v předchozích studiích může být způsoben společnými genetickými a environmentálními faktory v rámci rodin – nikoliv vlivem látky obsažené v paracetamolu.
Prezidentovo varování tedy neberou vážně a doporučují, že by regulační orgány, lékaři, těhotné ženy, rodiče i lidé postižení autismem a ADHD měli o těchto výsledcích vědět – hlavně to, na jak vratkých závěrech stojí tvrzení současné americké administrativy. V případě potřeby by tedy podle vědců ženy měly užívat paracetamol k léčbě bolesti a horečky v těhotenství i nadále, dodávají. Paracetamol je doporučeným lékem na bolest a horečku v těhotenství a je považován za bezpečný regulačními orgány po celém světě.
Nekvalitní důkazy
Podle autorů jsou důkazy, o které se Trump a Kennedy opírají, slabé v tom, že nezohledňují důležité faktory společné pro rodiny (jako je třeba genetická zátěž) nebo zdraví a životní styl rodičů. Právě proto se nedá přesně odhadnout účinek užívání paracetamolu na neurologický vývoj dětí.
Všichni autoři vyplnili jednotný formulář ICMJE a prohlašují, že: při přípravě předložené práce neobdrželi žádnou podporu od žádné organizace; v uplynulých třech letech neměli žádné finanční vztahy s žádnou organizací, která by mohla mít zájem o předloženou práci; nemají žádné jiné vztahy ani činnosti, které by mohly mít vliv na předloženou práci.
Vědci provedli takzvaný souhrnný přehled všech doposud vzniklých systematických přehledů – tedy velkou sjednocenou analýzu dosavadních analýz. Cílem bylo posoudit celkovou kvalitu existujících důkazů a sílu souvislosti mezi užíváním paracetamolu během těhotenství a rizikem autismu nebo ADHD u potomků.
Autoři našli devět systematických přehledů, které se týkaly celkem čtyřiceti observačních studií zabývajících se užíváním paracetamolu během těhotenství a rizikem autismu, ADHD nebo jiných neurovývojových poruch u exponovaných dětí. Čtyři přehledy zahrnovaly metaanalýzu (statistickou metodu, která kombinuje data z několika studií, aby poskytla jediný, přesnější odhad účinku).
Výzkumníci použili nástroje k pečlivému posouzení zaujatosti každého přehledu a ohodnotili svou celkovou důvěru ve výsledky jako vysokou, střední, nízkou nebo kriticky nízkou. Také zaznamenali, že se většina analýz věnovala pořád těm stejným studiím, takže se jejich obsah do značné míry překrývá.
Všechny přehledy uváděly možnou až silnou souvislost mezi užíváním paracetamolu matkou a autismem nebo ADHD, případně obojím u potomků. Autoři sedmi z devíti prací si ale uvědomovali, že jejich práce může mít slabiny – doporučovali proto opatrnost při interpretaci výsledků kvůli potenciálnímu riziku zaujatosti a vlivu neměřených a tedy takzvaně matoucích faktorů v zahrnutých studiích.
Celková důvěryhodnost výsledků přehledů tedy byla podle vědců nízká (dva případy) až kriticky nízká (sedm případů).
Dvě výjimky
Pouze jeden přehled zahrnoval dvě studie, které vhodně zohlednily možné účinky genetických a environmentálních faktorů společných pro sourozence a vzaly v úvahu další důležité faktory, jako je duševní zdraví rodičů, jejich zázemí a životní styl.
V obou těchto studiích pozorovaná souvislost mezi vystavením paracetamolu a rizikem autismu a ADHD v dětství po zohlednění těchto faktorů zmizela nebo se snížila, což podle výzkumníků naznačuje, že tyto faktory vysvětlují velkou část pozorovaného rizika.
Uznávají ale i určitá omezení. Například zahrnuté přehledy se lišily v rozsahu a metodách, nebyly schopny prozkoumat účinky načasování a dávky a jejich analýzy se omezovaly pouze na výsledky autismu a ADHD, nikoliv dalších případných neurologických poruch.
Autoři nové metaanalýzy ale uvádějí, že tento přehled shrnuje všechny relevantní důkazy, používá zavedené metody k hodnocení kvality a ukazuje „nedostatek spolehlivých důkazů propojujících užívání paracetamolu v těhotenství s autismem a ADHD u potomků“.
Závěrem uvádějí: „Současná důkazní základna není dostatečná k definitivnímu důkazu o vlivu vystavení paracetamolu v děloze na vznik autismu a ADHD v dětství. Vysoce kvalitní studie, které kontrolují rodinné a neměřitelné matoucí faktory, mohou přinést lepší důkazy o tom, jestli neexistují nějaké rizikové faktory související s načasováním toho, kdy lidé paracetamol v těhotenství užívají, a jestli nejsou nějaké další hrozby u jiných neurovývojových poruch u dětí.“
